INFORMATIVNÍ PŘEHLED NEJZNÁMĚJŠÍCH DOPINGOVÝCH LÁTEK A JEJICH ÚČINKŮ

(TABULKA, KTERÁ SLOUŽÍ POUZE K ZÁKLADNÍ ORIENTACI)          

Pro srovnání: Zde je podobná tabulka z www.steroids.com

Jak vidno, u některých steroidů nejsou rozdíly v hodnocení velké a někdy jsou téměř totožné (oxymetholon, nandrolon, primobolan, oxandrolon, testosteron). U jiných jsou nicméně patrné zajímavé rozdíly (stanozolol, fluoxymesteron), které mohou vyplývat z rozdílnosti dávkování.

Vedlejší účinky

U anabolických steroidů většinou existuje přímá úměra mezi silou anabolického efektu a silou vedlejších účinků, neboť androgenní složku steroidu není možné zcela potlačit. Injekční steroidy jsou vesměs šetrnější, protože se z místa vpichu dostávají přímo do krve. Negativní vliv na játra, který se může projevit žloutenkou a v extrémních případech i vznikem rakoviny a krevních cyst (na jejich prasknutí před lety zemřel rakouský kulturista Andreas Müntzer), je charakteristický pro tzv. 17-alkylované steroidy. Patří k nim prakticky všechny orální steroidy s výjimkou Undestoru a Primobolanu. Protože za běžných podmínek by v těle došlo k předčasnému rozkladu orálně podaných steroidů a tím k jejich okamžitému vyloučení z organismu, je u nich na 17. uhlíku připojena skupina methyl (CH₃; nebo jiný alkyl), která tomuto rozkladu zabraňuje. To však představuje poměrně dost velkou zátěž pro játra při dalším metabolizování steroidů v těle. Zvláště toxické v tomto směru jsou fluoxymesteron (Halotestin), methyltestosteron a oxymetholon (Anadrol). Silnou zátěž představuje i dlouhodobé užívání methandrostenolonu (Dianabol). Tyto steroidy by neměly být užívány déle než cca 4-6 týdnů v kuse. Zatížení jater je možné snížit detoxikačními prostředky (Essentiale Forte, řepík lékařský, Flavobion-ostropestřec mariánský, brutnák obecný). Působení steroidů na kardiovaskulární systém a zvyšování hladin cholesterolu dosud není zcela vyjasněno. Během steroidové kúry sice může dojít ke zvýšení hladin cholesterolu a krevního tlaku, ale po vysazení se všechny hodnoty vrátí k normálu. Časté srdeční kolapsy u silových sportovců mohou být důsledkem dlouhých a nerozumně silných cyklů, které vedou k hypertrofii srdečního svalstva, zmenšení objemu levé srdeční komory a tím i k oslabení pumpovací kapacity srdce. Ačkoli i tyto změny jsou zvratné, návrat do původního stavu probíhá mnohem pomaleji než v případě zvýšeného tlaku, v řádu mnoha let. Návrat na normální úroveň byl doložen i při zvětšení prostaty. Je však jasné, že anabolické steroidy – stejně jako vysoká hladina androgenů vůbec – podporují vznik rakoviny tohoto orgánu. Impotence u mužů je pouze dočasným jevem po vysazení steroidů na konci kúry a náhlém poklesu hladin tělesného testosteronu. Během užívání steroidů je naopak typická zvýšená sexuální chuť. Rizika poruch sexuálních funkcí (atrofie varlat, nepohyblivé spermie) se zvyšují při dlouholetém nepřetržitém užívání.

Silné androgenní účinky se kromě toho projevují vznikem akné, padáním vlasů, u žen zhrubnutím hlasu, zvětšením ochlupení a celkovou virilizací vzhledu. Z toho pak vyplývají výrazně zhrublé, jakoby ztrhané tváře kulturistek, které se ochotně podrobí „odborné péči“ svých ambiciózních trenérů. Padání vlasů je pro mnoho uživatelů steroidů zdaleka tím nejzávažnějším problémem. Při vysokých dávkách silně androgenních steroidů je u mužů s dědičnými předpoklady často pravidlem.

• Jak se obecně předpokládá, mužské padání vlasů (androgenní alopecie) je zapříčiněno vlivem dihydrotestosteronu (DHT), který vzniká v androgenních receptorech v kůži z testosteronu působením enzymu 5-alfa reduktázy. DHT má totiž 3krát vyšší afinitu (působnost) na androgenní receptory v kůži než testosteron. Postupně se narušuje zásobování vlasu, zkracuje se jeho růstová fáze a dochází k atrofii vlasových váčků. Mezi nepřímé příčiny alopecie často patří i nadměrná tvorba kožního mazu, který obsahuje velké množství DHT.

V případě užívání injekčních testosteronů je možno proti alopecii doporučit použití finasteridu (Proscar, Propecia), který zabraňuje konverzi testosteronu na DHT. Také odvozeniny testosteronu jako methyltestosteron, fluoxymesteron (Halotestin), methandrostenolon (Dianabol, Naposim) a boldenon reagují s 5-alfa reduktázou za vzniku derivátů potentních na vlasy. Jedná se však vesměs o silné steroidy, které jsou vysoce androgenní samy o sobě, takže k vyvolání rychlé ztráty vlasů se nemusí působením 5-alfa reduktázy vůbec měnit. V takovém případě je místo finasteridu lepší použít lokálně aplikovaný roztok minoxidilu (Neocapil, Regaine), dalšího osvědčeného přípravku proti alopecii. Další steroidy, považované všeobecně za "mírné", jako stanozolol (Winstrol), oxandrolon (Anavar, Oxandrin) a methenolon (Primobolan) nereagují s 5-alfa reduktázou a jsou tudíž také vhodné pro ty, kteří se obávají ztráty vlasů. Totéž platí i u jinak vysoce androgenního oxymetholonu (Anadrol). Při vysokém dávkování ovšem všechny působí androgenně.

V každém případě zůstává s ohledem na vlasy nejbezpečnějším steroidem nandrolon, který se působením 5-alfa reduktázy konvertuje na málo androgenní nordihydrotestosteron (norDHT). Použijeme-li ale při jeho užívání finasterid, zabráníme konverzi na norDHT a tím paradoxně podpoříme výpad vlasů. Také u nandrolonu však existuje jistá hranice dávkování, při které začne být koncentrace norDHT škodlivá. Podle zkušeností se pohybuje kolem 500 mg. Mezi další steroidy, které se v kůži konvertují na méně potentní androgeny, patří i ethylestrenol (Orabolin), norethandrolon (Nilevar) a trenbolon, nicméně tyto látky jsou vesměs jinak velmi toxické a tudíž je u nich tato výhoda poměrně zanedbatelná.

Akne je běžným projevem zvláště u vysoce androgenních steroidů. Obvykle se objevuje teprve několik týdnů po skončení kúry, kdy se organismus ocitá v hormonální nerovnováze a to negativně ovlivňuje činnost vylučovacích orgánů (mimochodem, to je skutečná příčina silného akne u adolescentů, i když to neuslyšíte od žádného lékaře). Proto je dobré během kúry pít detoxikační čaje (např. řepík lékařský), které mají mnohem vyšší efekt než povrchové masti.

Gynekomastie je klasickým vedlejším efektem při užívání silnějších druhů anabolických steroidů. Je způsobena aromatizací  - přeměnou steroidů na estrogeny (ženské pohlavní hormony). Projevuje se podrážděním bradavek vedoucím později až k vytváření "cecíků" (obdoby ženských ňader). Při včasném vysazení steroidů gynekomastie zmizí, ovšem někdy je již nezvratná a musí se odstranit chirurgicky. Kulturisté používají proti gynekomastii speciální antiaromatázy a receptorové blokátory jako Cytadren, Clomid či Nolvadex. Průvodním projevem aromatizace po dobu steroidové kúry je zadržování vody a soli v těle, což vede k silnému zavodnění organismu způsobujícímu někdy až opuchlý tělesný vzhled. Ženské hormony také podporují ukládání podkožního tuku. Některé steroidy (např. nandrolon, trenbolon) aromatizují málo, ale přesto ve vysokých dávkách vyvolávají gynekomastii, protože v těle reagují s receptory ženského hormonu progesteronu, na nějž nezabírají antiaromatázy. Jiné steroidy (stanozolol, oxandrolon aj.) vůbec nearomatizují a tudíž se není nutno žádných výše uvedených problémů obávat, nicméně vždy je nutno vzít v úvahu ostatní vedlejší efekty.

Asi ještě větší riziko než užívání steroidů samotných představuje užívání falzifikovaných steroidů. Drahé steroidy se totiž často z ampulí umně vysávají a nahrazují levnějšími. Zákazník pak sice třeba v takovém případě nepocítí dostatečně silné účinky, ale nemůže si stěžovat, že mu byl prodán kuchyňský olej (což je horší varianta). Šance, že sportovec při koupi narazí na falšovaný steroid, je značná. Nedávný výzkum na americkém černém trhu s anaboliky ukázal, že 15 ze 40 (tj. 37,5%) zakoupených steroidů obsahovalo jinou látku, než jaká byla deklarována na obalu. V jiných zemích tomu není lépe. Názorným příkladem mohou být případy českých sportovců, kteří od dealera kupovali tablety „Dianabolu“, ale skončili na jednotce intenzívní péče kvůli předávkování Clenbuterolem, lékem proti astmatu, jenž je také užíván pro své anabolické účinky. Tyto dvě látky mají totiž různé dávkování, ovšem bezohledný dealer, který chce vydělat co nejvíce peněz, si s tím zjevně hlavu neláme. Na vrub užívání falzifikovaných steroidů můžeme také připsat některá překvapivá odhalení dopujících sportovců, kteří se zřejmě mylně domnívali, že zakoupili jiný steroid s kratší detekční dobou.

Zvýšená agresivita čili "Roid rage" je doložena především u steroidů typu fluoxymesteronu a methyltestosteronu. Rovněž ruský Metandrostenolon, který je podezřelý z kontaminace methyltestosteronem, vykazuje vliv na agresivitu. Tyto reakce se ponejvíce vyskytují u jedinců, kteří mají k agresivnímu chování vrozené předpoklady. K druhotným následkům užívání anabolik je možno zařadit chronické problémy pohybového systému zaviněné příliš rychlou hypertrofií svalstva. Pokud svalstvo mohutní více, než odpovídá síle šlach, dochází k opakovaným zraněním, které mohou vyústit až v trvalou invaliditu.  

Co je třeba mít na mysli ve chvíli, kdy se člověk rozhodne pro užívání těchto látek?

1) Cena.

Je třeba si být vědom toho, že anabolické steroidy jsou vesměs neobyčejně drahé. Jak již bylo řečeno v Úvodu, ceny Winstrolu, Anavaru, Primobolanu a jiných relativně bezpečných steroidů překračují finanční možnosti průměrně výdělečně činného občana. Pro běžného smrtelníka prakticky přicházejí v úvahu pouze tři: methandrostenolon (čili Dianabol nebo také Naposim), injekční testosterony (např. Sustanon 250) a nandrolon (Deca-Durabolin). Shodou okolností jsou to však právě ty, které jsou označovány za nejlepší a nejúčinnější (vzájemná kombinace těchto tří anabolik je dokonce považována za nejefektivnější steroidovou směs vůbec). 

Cenové srovnání:

Pokud uvážíme, že denní dávka Winstrolu a Anavaru by se měla pohybovat alespoň mezi 25-50 mg denně, dostáváme se na závratných 200-400 korun denně!

2) Bezpečnost.

Orientační bezpečnost steroidů je uvedena výše v tabulce a detailněji rozepsána pod konkrétními hesly. V zásadě lze však steroidy podle toxicity rozdělit takto:

Toxické: 

oxymetholon, metyltestosteron, fluoxymesteron, trenbolon

Středně toxické:

injekční testosterony, methandrostenolon

Relativně bezpečné:

nandrolon, stanozolol, oxandrolon, methenolon, orální testosteron (Undestor)

3) Dávkování steroidů.

Obvyklé dávky u orálních steroidů se pohybují přibližně mezi 15-50 mg denně. Je samozřejmě nutno zohlednit bezpečnost daného steroidu. Vzhledem k tomu, že tablety různých druhů steroidů obsahují různá množství účinné látky v rozmezí 2-50 mg, je nutno to vzít v úvahu při jejich dávkování. Zatímco 20 tablet Anavaru obsahuje pouze 50 mg steroidu, 50 tablet Anadrolu už 2500 mg. To si bohužel někteří neinformovaní uživatelé neuvědomují a tak vznikají zbytečné případy zdravotních problémů i mylných názorů na účinnost některých anabolik. Například Anavar (2,5 mg tablety) a Winstrol (2 mg tablety) jsou záměrně vyráběny v malých koncentracích, aby se ztížilo jejich zneužívání. Ačkoli jde o poměrně dosti silné steroidy, vzhledem k malému množství látky v 1 tabletě a přemrštěné ceně nejsou příliš hojně užívány a nemají mezi sportovci příliš vysokou reputaci. 

Injekční steroidy se aplikují intramuskulárně (do hýžďového, stehenního nebo ramenního svalu) v množství od cca 200 mg týdně výše. Jejich výhodou je fakt, že nejsou tak škodlivé na zdraví jako orální steroidy (nepoškozují játra), ale působí všeobecně pomaleji.  

4) Jak silně a rychle steroidy působí?

Při užívání steroidů je kromě bezpečnosti (a ceny) nutno vzít v úvahu i sílu jejich účinku a schopnost udržet získané přírůstky. Silné steroidy sice většinou nabízejí dramatický, rychlý efekt během několika týdnů, ovšem výrazně narušují hladinu tělesného  testosteronu. Po skončení steroidového cyklu se vlivem nízké hladiny androgenů dostává tělo do katabolického stavu a než se hladiny hormonů znovu upraví, během velmi krátké doby se běžně ztrácí 80-90 procent (někdy i prakticky 100 procent)  nabytých přírůstků objemů a síly.

Pomaleji působící steroidy nenabízejí rychlé přírůstky a nezřídka trvá alespoň 6-8 týdnů, než se dostaví nějaké výsledky, ovšem ty jsou prakticky trvalé, protože tyto látky neovlivňují tak silně přirozené hladiny androgenů. Mezi steroidy prvního typu patří např. methandrostenolon, injekční testosterony a zejména oxymetholon. Do druhé skupiny patří především injekční látky jako nandrolon, boldenon, methenolon. Kulturisté užívají pro podporu stimulace testosteronu na konci steroidové kúry speciální látky jako  je HCG či Clomid, který pomůže uchovat daleko větší procento získaných přírůstků. 

5) Jak vlastně steroidy vyvolají anabolický efekt v těle?

(volně podle Billa Phillipse)

Podívejme se nejprve co nejpodrobněji na jejich molekulární podstatu. V krevním řečišti se nejprve molekula anabolického steroidu (AS) spojí s molekulou globulinu, který běžně v krvi váže testosteron (TeBG). Receptor na vnějším povrchu svalové buňky přitáhne steroid navázaný na globulin dovnitř. Molekula anabolického steroidu může však proudit i volně v krvi a snadno proniknout do vnitřku buňky přes buněčnou membránu jako voda prosakující papírem.

Uvnitř buňky se molekula steroidu váže na androgenní receptor, což je velká molekula složená z tisíců aminokyselin (čili je mnohem větší než molekula steroidu). Androgenní receptor má určitou „vstupní“ oblast a když se spojí s molekulou AS, mění svůj tvar, čímž je aktivován. Androgenní receptor je možno si představit jako stroj, který nedělá nic neužitečného, když je zapojen. Buď je spojen s molekulou steroidu a „zapnut“ nebo není a je tudíž „vypnut“. Neexistuje žádná jiná varianta, která by způsobovala nějaký „střední“ efekt.

Androgenní receptor zůstává obvykle aktivován několik hodin, než jej molekula AS opustí. Poté se receptor vrací do původního stavu a je připraven pro další použití. Protože receptory mohou být buď aktivovány nebo neaktivovány, není žádný rozdíl mezi tím, bude-li receptor aktivován např. molekulou methenolonu, oxandrolonu či jakéhokoliv jiného steroidu. (Jak si ještě povíme, steroidy mohou dávat rozdílné výsledky i z jiných důvodů, než je vazba na androgenní receptor.)

Když je molekula steroidu navázána na receptor, receptor putuje do jádra buňky a tvoří pár s jiným aktivovaným androgenním receptorem. Tento pár se potom napojuje na určité části DNA a specifické geny začínají produkovat více mRNA. Tímto způsobem tělo aktivuje pouze určité geny spjaté s androgenními efekty.

mRNA je pro každý gen jiná a přenáší informaci, která je nutná pro tvorbu specifických proteinů. Jako výsledek produkce mRNA z těchto zvláštních  genů aktivovaných párem androgenních receptorů jsou vytvářeny myosin a aktin, hlavní aminokyseliny, ze kterých je tvořen sval. Nakonec je tu svalová bílkovina – náš cíl. Molekula steroidu tedy způsobuje, že buňka produkuje více specifických proteinů a pomáhá uživateli stát se mohutným. (Pomineme nyní, jakým způsobem m-RNA „vyrábí“ proteiny.)

Způsobuje každé navázání steroidu na androgenní receptor produkci jedné molekuly bílkoviny? Ne, protože navázání steroidu na receptor ještě neznamená, že se receptorový pár spojí s DNA. A naopak, produkována mohou být různá množství m-RNA, protože receptor zůstává aktivovaný tak dlouho, dokud je na něj navázána molekula AS. Pokud je produkováno velké množství m-RNA, potom to obecně znamená produkci velkého množství bílkovinných molekul. Objem svalového růstu na počet aktivovaných receptorů se tudíž může lišit.

6) Co je to vlastně androgenní receptor?

Nyní, když jsme získali všeobecné povědomí o tomto procesu, podívejme se na androgenní receptor blíže. Androgenní receptor je velká molekula, produkovaná z jediného genu DNA. Neexistují však různé druhy receptorů, jak někteří autoři tvrdí. Neexistují například specifické receptory pro orální a injekční steroidy, ani pro různé druhy testosteronu či jiné druhy steroidů.

První důležitá otázka zní: Kolik androgenních receptorů máme? Může být jejich počet ovlivněn? Protože androgenní receptory jsou v podstatě malé stroje, které jsou buď zapnuté nebo vypnuté a jejich efekt je tím větší, čím více je jich aktivováno, budeme jich chtít zapojit tak velké množství, jak je možné. Ve skutečnosti existuje méně androgenních receptorů, než si lidé myslí. Někteří autoři, kteří jsou proti vysokým dávkám nad 200 mg týdně, tvrdí, že vyšší množství už nebude akceptováno svalovými receptory a zbytek se „rozptýlí“ a bude přijat receptory v kůži a jinde.

Výzkum ukazuje, že svalová tkáň má zhruba 3 nanomoly receptorů na 1 kg, takže lidské tělo má dohromady méně než 300 nanomolů androgenních receptorů. Uvážíme-li, že jedna 2,5 mg tableta oxandrolonu pokryje kolem 8000 nanomolů receptorů, bude to mnohem více, než má dohromady naše tělo. Tato malá matematika ukazuje, že všechny receptory dohromady mohou navázat pouze malé procento molekul anabolického steroidu, které je v jediné 2,5 mg tabletě. Navázání na androgenní receptory tedy nemůže snížit koncentraci steroidu v krvi. Proto je myšlenka, že androgenní receptory navážou většinu steroidních molekul z jakékoli dávky zcela chybná. Prostě neexistuje tak vysoký počet receptorů.

Obvyklé dávky steroidů jsou dostatečně vysoké, aby nasytily velké množství androgenních receptorů, ať jsou již dávky řekněme 400 nebo 1000 mg týdně. Pokud je v každém případě aktivován podobný počet receptorů – tedy prakticky 100% - , proč přinášejí vyšší dávky lepší výsledky? Je faktem, že tomu tak skutečně je, ale víme, že už neexistuje více neobsazených receptorů, takže v tomto směru už není prostor pro žádné zlepšení.

Příčina lepšího efektu vyšších dávek tedy musí být ještě v něčem jiném. Jedno populární vysvětlení je, že vysoké dávky AS blokují kortizol a tudíž působí antikatabolicky. Pokud by to byla pravda, pak bychom mohli užívat antikortizolové drogy dohromady s nízkými dávkami AS a dosáhnout stejných výsledků. To ovšem ve skutečnosti neplatí. Pokud potlačíme hladinu kortizolu, výsledkem bude pouze bolestivost kloubů. Uvažuje se o tom, že se steroidy navazují do prostoru mezi šroubovicí DNA a podporují produkci mRNA.

7) Jak se projevuje vliv anabolických steroidů na svalové buňky?

 

Nedávná studie otištěná v časopise Medicine and Science in Sports and Exercise (F. Kadi, A. Eriksson, S. Holmner, L.-E. Thornell: Effect of anabolic steroids on the muscle cells of strength-trained athletes, 11/1999, str. 1528-1534) ukázala, že užívání steroidů neovlivňuje složení svalových vláken, avšak uživatelé steroidů měli výrazně větší průřez svalových vláken a také vyšší počet buněčných jader. Ukázalo se také, že uživatelé steroidů měli podstatně vyšší počet svalových vláken s přítomností vývojových izoforem proteinů (tj. nově se vytvářejících vláken). Užívání steroidů tedy podporuje jak zvětšování (hypertrofii) svalových buněk, tak vytváření nových svalových vláken.

 

Abychom si podrobněji objasnili princip tohoto účinku, vysvětleme si zákládní principy svalové hypertrofie: Po určité době je dosaženo maximálního možného poměru mezi jádrem buňky a jejím obsahem (cytoplazmou). Aby se mohla svalová buňka dále zvětšovat, musí dojít k aktivaci tzv. satelitních buněk, které se vyskytují mezi svalovými vlákny. Jádra satelitních buněk poté proniknou do svalové buňky, čímž se zvětší poměr mezi buněčnými jádry a cytoplazmou, takže buňka může dále růst, dokud není dosaženo dalšího maximálního poměru mezi jádry a obsahem. Anabolické steroidy výrazně přispívají k aktivaci těchto satelitních buněk, takže svalové buňky uživatelů steroidů obsahují mnohem vyšší počet jader než buňky sportovců, kteří steroidy neužívají. (Výrazná schopnost aktivace satelitních buněk však byla prokázána mj. také u kreatinu.) Vyšší počet jader v buňce znamená vyšší obsah DNA (a tím i zvýšenou tvorbu proteinů) a také vyšší počet androgenních receptorů. Výrazný efekt na stimulaci satelitních buněk byl prokázán zejména u testosteronu.

 

Svalové buňky uživatele steroidů (a) v porovnání s buňkami cvičence, který steroidy nikdy neužíval (b). Patrný je mnohem vyšší počet jader v buňkách uživatele steroidů a také jejich mnohem větší průřez.

 

 

8) Jaký je rozdíl mezi injekčními a orálními (tabletovými) steroidy?

 

Poměrně výrazný. Orální steroidy jsou tzv. 17-alkylovány, což znamená, že je na 17. uhlíku přidána skupina CH3 , která zabraňuje předčasnému rozkladu steroidu v játrech. To ovšem pro játra znamená značnou zátěž. Návíc tablety mají velmi krátký "poločas účinku", tj. dosahují maximální koncentrace v krvi po několika hodinách a poté se z těla vylučují. Musí se proto brát několikrát (nejlépe aspoň třikrát) denně.

 

Injekční steroidy se naopak z místa vpichu uvolňují přímo do krve a nepoškozují játra. Navíc jejich uvolňování trvá poměrně dlouhou dobu, takže působí ještě několik týdnů po aplikaci poslední injekce. Injekční steroidy jsou většinou rozpuštěny v olejovém roztoku. Některé jako Winstrol Depot či Reforvit (injekční methandrostenolon) jsou v roztoku vodném. Aplikace těchto steroidů je dost bolestivá a proto je atleti často pijí, přičemž nedochází ke snížení účinku. Olejové injekční steroidy ovšem rozhodně k pití vhodné nejsou!

 

Další rozdíly mezi tabletami a injekcemi spočívá v razanci účinku. Jak již bylo načrtnuto výše, injekční steroidy působí pomaleji, méně dramatičtěji, ovšem umožňují pozvolný návrat na normální tělesné hladiny androgenů, takže úbytky přírůstků nejsou po skončení kúry nijak velké. Tabletové orální steroidy ovšem působí velmi rychle a ty, které jsou obzvláště razantní (oxymetholon, methandrostenolon) způsobují velmi dramatický pokles tělesného testosteronu. Výsledky dosažené po užívání těchto látek je potom možno udržet velmi těžko. Mezi orálními steroidy jsou proto nejlepší ty, které endogenní hormony příliš neovlivňují (oxandrolon, stanozolol, methenolon).

 

Zdá se také, že orální steroidy zvyšují podíl "špatného cholesterolu" (LDL) a snižují podíl "dobrého cholesterolu" (HDL), ovšem tyto hladiny se v krvi po vysazení opět vrátí na původní úroveň.

 

Aby sportovci pokud možno maximalizovali pozitiva a naopak minimalizovali negativa injekčních a orálních steroidů, spojují je do směsí, což obvykle má za následek násobení jejich účinku ("steroidová rovnice" 1+1=3). Účinky se dostaví rychle a návrat do normálu je pak pozvolnější. Obvykle se přitom kombinují steroidy tzv. I. a II. typu.

 

 

9) Co jsou to steroidy I. a II. typu?

 

Pokud mluvíme o steroidech I. a II. typu, užíváme terminologii steroidového gurua Billa Phillipse. Nejde tedy o žádné oficiální chemické dělení, ovšem má velký praktický význam.

 

Tyto dva druhy steroidů se totiž velmi liší v mechanismu účinku. Zatímco steroidy typu I se velmi dobře vážou k androgenním receptorům, steroidy typu II se na ně vážou velmi špatně. Protože však nepochybně působí velmi dobře (patří k nim dokonce ty vůbec nejúčinnější), musí pracovat nějakým jiným způsobem. Dosud však není zcela jasné jak. Jak bylo řečeno výše, předpokládá se, že se navazují do prostoru mezi šroubovicí DNA o ovlivňují replikaci (přepis) RNA, podle které jsou "vyráběny" bílkoviny. Kombinace obou typů do steroidových směsí obvykle způsobují dramatické přírůstky svalové hmoty a síly, které jsou vyšší, než při jednoduchém součtu účinku samostatného užívání obou steroidů. 

 

 

Typ I (působí přes androgenní receptor)	Typ II (působí nereceptorovým způsobem)
nandrolon	oxymetholon
oxandrolon	methandrostenolon
methenolon	stanozolol
boldenon
trenbolon
Testosteron působí velmi silně obojím způsobem.

 

 

10) Jaká je šance, že na černém trhu nakoupíme padělky?

 

Značná. Dokonce je možno říct, že riziko užívání steroidů z nejistých zdrojů může být větším rizikem než užívání steroidů samotných. Padělatelé totiž často zaměňují steroidy za jiné látky, které mohou mít zcela jiné dávkování. Zaznamenány jsou případy úmrtí či vážného ohrožení zdraví po požití tablet Clenbuterolu, jež byly vydávány za methandrostenolon. Podobně jsou i dražší steroidy vyměňovány za levnější.

 

Ampule s injekčními steroidy jsou často obratně vysávány pomocí tenkých jehel a místo nich je dovnitř vtlačován obyčejný rostlinný olej. Stopy po vpichu je přitom nesnadné rozpoznat. Mějme se proto na pozoru před lákavými nabídkami a informujme se nejprve na reputaci steroidového dealera! Na internetu obvykle žádný podvodník dlouho nevydrží, protože se zprávy o jeho jednání rychle rozkřiknou. To ovšem neznamená, že se čas od času některý nepokusí touto cestou vydělat peníze. Existují spolehlivé zdroje, na které je možno se informovat na internetových fórech.

 

 

11) Jak se steroidy aplikují?

 

Jako místa aplikace injekčních steroidů se využívají tři oblasti: vnější horní část hýžďového svalu (boky v oblasti pánve), sval stehenní a sval ramenní. Nejbezpečnější a také nejefektivnější je aplikace do hýždí. Naopak při aplikaci do stehen a ramen se steroid nevstřebává tak dobře a navíc hrozí riziko napíchnutí žíly či nervů.

 

K aplikaci se používají dlouhé, tzv. černé jehly. Jehlu zabodneme co nejhlouběji, abychom propíchli tukovou vrstvu a dostali se ke svalu, jinak hrozí vznik abscesu. Abychom zjistili, zda jsme nenabodli žílu - což je velmi nebezpečné a mohlo by skončit embólií - popotáhneme poněkud za stříkačku. Nejde to lehce kvůli podtlaku, protože vlastně natahujeme vakuum, ale pokud bychom měli napíchnutou žílu, okamžitě by se nám ve stříkačce objevila krev. Pokud několikrát silně zatáhneme, může se ve stříkačce objevit několik kapek krve, ale to není na závadu. 

 

Když je vše v pořádku, pomalu vytlačujeme obsah do svalu. Poté jehlu vytáhneme a místo vpichu ošetříme dezinfekcí. Je lepší přilepit si na ně vatu namočenou v dezinfekčním prostředku. 

 

 

12) Causa Eduard Pražák

 

Severomoravský trenér kulturistiky Eduard Pražák (na internetu familierně zvaný "Eda") je nejznámějším mediálním bojovníkem proti zneužívání steroidů. Je nutné mu v mnohém dát za pravdu, protože současný stav v kulturistice je po stránce dopingu otřesný. Na republikové úrovni dnes prakticky bez steroidů není možné uspět, na úrovni světové je to potom už bez jakékoli diskuse. Na druhé straně mě nedávno dosti rozezlil, když se na fóru www.powerfit.cz pokoušel diskreditovat kreatin poukazem na studii, která údajně dokazovala jeho rakovinotvorné účinky a potvrzovala tak nepřesně interpretovaný výzkum, který stál za humbukem rozpoutaným Francouzským úřadem pro kontrolu potravin (pečení masa, obsahujícího kreatin, zvyšuje mnohonásobně jeho rakovinotvorný potenciál). Tuto studii (Markus Wyss and Rima Kaddurah-Daouk: Creatine and Creatinine Metabolism, Physiological Reviews, Vol. 80, No. 3, July 2000, pp. 1107-1213) jsem si však vyhledal a o žádném zhoubném účinku kreatinu v ní nic není.

 

Circumstantial evidence suggests that Cr and Crn may add to human carcinogenesis by forming either AIA or nitroso compounds that covalently modify guanine bases and thereby result in DNA mutations. On the basis of current knowledge, however, Cr- and Crn-derived AIA and nitroso compounds may impose only a minor health risk. Nevertheless, because the formation and modes of action of these substances are still only incompletely understood, intensive research on this topic must continue. In the meantime, consumption of vitamin C, chlorophylls, or other dietary supplements, or a change in cooking habits, seem to be feasible ways to reduce the potential health risk even further.

 

To se však netýká kreatinu v prášku, jedině snad pokud by ho někdo před konzumací chtěl péct v troubě. Pan Pražák tedy ve svém ohnivém boji neváhá použít falešné argumenty a rozsévat plané poplašné zprávy. I z toho důvodu je třeba pohlížet na jeho články s odstupem.

 

Mimochodem, nepokládám se za nesečtelého, ale při čtení Pražákových textů musím mít po ruce Slovník cizích slov. Nechápu jediný rozumný důvod, proč například místo slova "zneužívání" neustále cpát výraz "abúz". Ten bych ještě pochopil, protože umím anglicky (abuse=zneužít), ale co si s takovými výrazy počne třeba středoškolský učeň? Takové "intelektuální exhibice" nemám z duše rád a spíš mi z nich plyne, že jde autorovi o ješitné prezentování vlastní přechytralosti než o podstatu věci.