Anaerobní výkon

Rychlostní vytrvalost a anaerobní kapacita

V některých sportech, jako např. u sprinterů na 200 m, je důležitý i rozvoj rychlostní vytrvalosti, tj. energetické kapacity ATP-CP systému. Ta se zvyšuje nárůstem zásob kreatinfosfátu a aktivit příslušných enzymů (myokináza, kreatinkináza), které urychlí resyntézu ATP. Tréninkem rychlostní vytrvalosti je možno udržet vysokou a relativně konstantní rychlost až po dobu více než 20 sekund. Anaerobní kapacita vyjadřuje energetickou kapacitu laktátového („LA“) systému,  tj. schopnost udržet vysoký pracovní výkon v režimu anaerobní glykolýzy (30-60 s). Pozitivním signálem zlepšení anaerobní kapacity je zvýšení krevní koncentrace laktátu po výkonu, což odráží vyšší aktivitu glykolytických enzymů a urychlení produkce energie anaerobní glykolýzou. Současně s tím rostou zásoby glykogenu, jenž je hlavním energetickým zdrojem, i pufrovací kapacita svalstva, která zpomaluje okyselování.

Z pohledu energetických procesů je velmi složitým mixem trať na 400 m. ATP-CP systém se podílí na výkonu špičkového čtvrtkaře v průměru z cca 20-25%, anaerobní glykolýza asi 50 procenty a aerobní glykolýza asi z 25-30%. V první půli závodu je nutno disponovat vysokou maximální rychlostí a velkou rychlostní vytrvalostí, která oddálí nástup anaerobní glykolýzy. V závěrečné polovině závodu potom rozhoduje anaerobní kapacita svalstva.  Při tréninku čtvrtkaře se tedy nabízí možnost kombinovat krátké úseky (20-60 m) pro zvýšení maximální rychlosti a stimulaci ATP-CP systému s delšími úseky v pásmu maximální akumulace laktátu (30-60 s), které zvýší aktivitu anaerobních enzymů a pufrovací kapacitu. V případě krátkých „kreatinfosfátových“ úseků se doporučuje provádět max. 10-20 sérií s přestávkami o délce několika desítek sekund až několik minut. Pokud jsou přestávky krátké (max. 2 min.),  dochází k rovnovážné aktivaci ATP-CP i LA systému, která se zpočátku projevuje výrazným vzestupem koncentrace laktátu, ale po několika dalších sériích dochází k poklesu laktátové koncentrace, která se vysvětluje jakousi „reaktivizací“ ATP-CP systému. Kombinace krátkých sprintů a relativně krátkých přestávek má specifický význam při tréninku kolektivních her, jež mají charakter přerušované aktivity. Delší „laktátové“ úseky jsou přirozeně náročnější a počet sérií je nižší (4-5). Přestávky by měly být dostatečně dlouhé na to, aby zaručily dostatečnou regeneraci pro kvalitní opakování výkonu (obvykle 5-10 min., přičemž je např. možno prodlužovat pauzy po každé sérii). Vedle toho se doporučuje i terénní fartlek (běh s měnícím se tempem).

Anaerobní kapacita je důležitým výkonnostním determinantem i na tratích 800 a 1500 m. Podle dosavadních pozorování je lépe trénovatelná než pohybové schopnosti spjaté s ATP-CP systémem, tj. rychlost a výbušnost (Calvo a kol. 2001). V laboratorních podmínkách se pro měření anaerobní kapacity často používá tzv. Wingate(ský) test na bicyklovém ergometru. Výsledky se udávají ve wattech (W) nebo joulech (J). Ještě přesnější a objektivnější je měření kyslíkového deficitu po výkonu (ml O₂/kg).