Výběrový přehled
Na
následujících obrázcích podávám popis několika desítek druhů podčeledi
Corydoradinae. Při názvosloví se držím atlasu
Aqualog - All Corydoras od U. Glasera st., F. Schäfera a W. Glasera
(1996), který pro mě také byl zdrojem většiny obrázků. Mnohem rozsáhlejší záběr
druhů lze najít na stránkách
Encyklopedie Corydoras (http://www.nettaigyo.com/corydoras/encyc/m-corydoras-e.html)
a
www.planetcatfish.com.
Jak v poslední době zjišťuji, lokality výskytu
udávané v Aqualogu velmi často neodpovídají
skutečnosti. Když jsem srovnával některé údaje s
Katalogem Callichthyidae, ukázalo se, že
lokality uvedené v Aqualogu přesně sedí na
druhy, které jsou v Katalogu Callichthyidae
uvedeny o jeden řádek výše v abecedním seznamu. Kupříkladu u Corydoras
sterbai je v Aqualogu uveden výskyt "Peru, Río Ucayali, Yarinococha, and
more rivers to Ucayali system". To ale přesně sedí na Corydoras
stenocephalus v Katalogu Callichtyidae,
kde je uvedeno "Peru, Loreto, Yarinococha, system of Río Ucayali".
Stenocephalus je o jeden řádek nad C. sterbai. Podobně
například u Corydoras melini jsou uvedeny lokality, které v
Katalogu Callichtyidae sedí na Corydoras
melenataenia...jenž je samozřejmě uveden o jeden řádek výše nad C.
melini. A lokalita výskytu C. delphax byla přiřazena
abecedně následujícímu druhu C. duplicareus. Je mi teď naprosto
jasné, že při psaní Aqualogu někdo z autorů
posunul řádek v tabulce s lokalitami výskytu a potom to všechno vycházelo jaksi
"posunuté" o řádek dolů. Na základě těchto nemilých zjištění jsem nucen
přistoupit k přepracování Mapy výskytu Corydoras.
Corydoras adolfoi
Lokalita: Brazílie, stát Amazonas (malý
přítok horního toku Rio Negro u města São Gabriel da Cachoeira)
Velikost: 5-6 cm
Popsal: Burgess 1982
Corydoras duplicareus
Lokalita: Brazílie, stát Amazonas (Rio
Poranga na horním toku Rio Negro, 8 km severně od Nobua Oba)
Velikost: 4-5 cm
Popsal: Sands 1995
S těmito druhy jsem se poprvé setkal v zimě
1995/1996. Když říkám "s těmito druhy", myslím tím, že jsem se s oběma setkal
současně, když byli smícháni dohromady pod označením "Corydoras adolfoi".
Bohužel, přišel jsem na to až po šesti letech a upřímně řečeno, dost mě to
naštvalo. Dodnes se však tyto dva druhy bez jakýchkoli skrupulí mixují v
jihoamerických třídírnách dohromady a zasílají nešťastným evropským chovatelům.
Proto považuji za nutné, aby se každý důkladně seznámil s hlavními rozdíly,
kterými se odlišují.
Ačkoli na první pohled vypadá adolfoi i
duplicareus úplně stejně, ve skutečnosti je při znalosti těchto rozdílů velmi
dobře poznáte. Adolfoi má výrazně plošší tělo, tlamu poněkud protaženou do
rypáku a hlavně - černý pruh podél hřbetu je mnohem užší než u duplicareusů.
Duplicareus má tělo vyšší a celkově působí robustněji, což je obzvláště dobře
viditelné u samic. K subtilnějším rozdílům patří silné vroubkování ostnu prsní
ploutve u duplicareusů (u adolfoi je osten prsní ploutve hladký).
Corydoras duplicareus je určitě podstatně
atraktivnější než adolfoi, což je obzvláště patrné u nádherné samice vpravo
nahoře. Je jedním z nejnověji objevených druhů. Popsán byl teprve roku 1995.
Vyskytuje se asi 300 km po proudu Rio Negro od lovišť Corydoras adolfoi. Různé
zdroje ovšem uvádějí různé údaje. Jinde jsem kupříkladu četl, že jsou loveni v
povodí řeky Orinoco. Bohužel, jak jsem již uvedl, velmi obtížně se shánějí,
protože velkoobchodníci i maloobchodníci jsou vesměs burani, kteří se s jejich
odlišením od adolfoi vůbec nepárají. Člověku tedy proto prakticky nezbyde nic
jiného, než aby osobně objel všechny obchody, kde zrovna nabízejí "adolfoi" a
doufal, že půjde zrovna o duplicareusy.
Pohlavní rozdíly: U duplicareusů poměrně
dobře rozeznatelné, byť ne vždy. Samice jsou vypasenější, větší a vyšší. Samci
mají poněkud ostřejší tvary těla (hlavně zašpičatělá hřbetní ploutev) a jsou
menší. U adolfoi jsou rozdíly podobné, ale méně výrazné.
Rozmnožování: Klasické samotěrky, které se
v zajetí rozmnožují velmi dobře. V přírodě začíná třecí období v listopadu až
prosinci a to je také doba, kdy obvykle v zajetí dochází ke tření. Moje
skupinka, tvořená dvěma samicemi a jedním samcem duplicareusů a dvěma samci
adolfoi, se vytřela po necelém roce pobytu v mé nádrži (listopad 1996). Autory
výtěru byli tedy duplicareusové, i když nemohu vyloučit možnou výpomoc samců
adolfoi. Jikry však byly neoplozené, resp. zkažené, a proto jsem je nechal být a
odjel na koleje do Prahy. Po čtyřech dnech, kdy jsem se vrátil, jsem celou
skupinu přelovil do zvláštní nádrže separovaně od jiných druhů. To však byla
fatální chyba; ryby byly z nového prostředí zcela vyšokované, byly pořád zalezlé
pod mechem a déle než týden nežraly. Proto jsem je zase přelovil zpátky. Od té
doby se mi už nikdy nevytřely, resp. jsem to již nikdy nepozoroval.
K dalším pokusům s duplicareusy jsem se dostal až
po 7 letech. Po marném a zoufalém shánění po celé republice jsem si je koupil až
v březnu 2003 ve Vídni, a to 10 kusů (v přepočtu 180 korun/kus, no nekupte to!).
Rybky byly poměrně velké (3,5-4,5 cm), ale že mě už zakrátko překvapí třením, to
bych tedy opravdu nečekal. Už asi v květnu jsem si všiml, že samečci začínají
sexuálně obtěžovat samičky, ale vzhledem k jejich stáří jsem to nebral příliš
vážně. Na přelomu června a července 2003 jsem několikrát v nádrži pozoroval
celodenní honičky, ale nikdy jsem žádné jikry nenašel. Proto už jsem to skoro
přestal vnímat. Při náhodné kontrole 12. 7. 2003 jsem ale objevil celkem 7
jiker, které byly přilepeny na skle za chomáči mechu nebo přímo v mechu. Takto
malý počet jiker je bohužel pro mladé ryby charakteristický. Teprve ve 2.-3.
roce stoupá počet jiker při dobrém krmení na několik desítek. Podle mých
zkušeností se jednotlivé samice vytírají non-stop zhruba 3 měsíce v 1-2týdenních
intervalech a potom si na stejně dlouhou dobu dávají pauzu. V případě chovu
většího počtu ryb (několika desítek kusů) pospolu se jednotlivé samice střídají,
takže od takové skupiny získáme jikry nepřetržitě po celý rok.
Jikry jsou nápadně velké (2 mm) a
samice je lepí obvykle po jedné nebo nejvýše po dvou kusech. Nejčastějším
odkladištěm snůšky bývá jávský mech a k němu přilehlé sklo. Jikry ale nacházíme
i porůznu chaoticky polepené po akváriu, např. na topítku, na filtru, na kořenu
či v rozích nádrže. Velmi často jsou lepeny do blízkosti vodní hladiny nebo i
nad hladinu vody, a to obzvláště v místech, které omývá voda z filtru. Často se
mi stává, že je objevuji i v mechu, který je zčásti nasátý do filtru. Když
zrají, vypadají poněkud jako oranžové koláčky s bledými okraji a tmavším
vnitřkem. Na rozdíl od jiných druhů Corydoras vyžadují pro vývoj speciální vodu.
Na základě vlastních zkušeností mohu říct, že nejlepší líhnivost je ve vodě
měkké a slabě kyselé (tj. cca 6-8°
dGH, pH 6,5). Zkusit je možno i vodu velmi měkkou a zásaditou (např. 4°
dGH, pH 7,5), ale při překročení určité úrovně alkality trpí vylíhlý potěr
konstituční vodnatelností. Za zmínku stojí, že jiní chovatelé udávají naprosto
odlišné hodnoty, takže si to každý se svými rybami musí vyzkoušet sám. Nedávno
jsem obměnil chovnou skupinu a její jikry se skutečně vyvíjejí při zcela jiném
chemismu!
Problémy mohou být i s larválními stádii v
nevyhovující vodě. Další vývoj potěru je už relativně standardní, i když v
případě krmení vysokoproteinovými krmivy může v pokročilejším věku docházet k masovým úhynům na
záněty žaber. Celkově lze říci, že odchov duplicareusů není nijak snadný a přináší
mnoho problémů.
Růst duplicareusů je na corydorasy zhruba v dolní
polovině průměru, i když hodně záleží na krmení. Pokud jsou podávány dlouho
žábronožky nebo pestrá strava, rostou ryby opravdu jako z vody. Všeobecně lze
říct, že většina potěru může být na prodej po cca 5 měsících (plus mínus měsíc).
Podle informací chovatelů rostou adolfoi mnohem pomaleji než duplicareusové a
jsou považováni možná za vůbec nejpomaleji rostoucí druh Corydoras (no, možná
těmi, kteří ještě neviděli růst Corydoras melini!). Podle H.-J. Frankeho
kompletně dospívají po roce a půl. Moji duplicareusové se poprvé vytírají po
nějakém roce, roce a čtvrt, ve velikosti 3,5 cm.
V poslední době se duplicareusové objevují v
obchodech častěji, což je velmi pozitivní jev. Z dovozu jdou adolfoi za cca 110
korun/kus, duplicareus údajně až za 150 korun. Ceny ryb z českých odchovů se
obvykle pohybují kolem 130-140 korun, což je podle mne přemrštěné. Nelze však
očekávat, že by cena příliš klesla, protože vzhledem k častému výskytu
komplikací při odchovu a zejména při líhnutí jiker je chovatelé produkují
maximálně v řádu desítek kusů.
Informace o biotopu:
Hoffmann a Novák uvádějí, že ve dvou přírodních
lokalitách C. adolfoi byla naměřena teplota 25,5° C, pH 5,3-5,4,
rychlost proudění 2-30 cm/s a vodivost 7,0-8,3 μS/cm. To ostře kontrastuje s
tvrzením Frankeho, který výslovně píše, že C. adolfoi neobývá kyselé "černé"
vody Rio Negro typické pro neonku červenou, nýbrž alkalické, tvrdší "bílé" vody.
V každém případě je zjevné, že přinejmenším potěr duplicareusů v zásadité vodě
dobře neprospívá. Takže tyto ryby asi opravdu obývají vody podstatně kyselejší a
tvrdší než většina jiných corydorasů.
Rozmnožování importů: Ryby se zpravidla vytírají samovolně, bez
jakékoliv vnější stimulace. Většina autorů uvádí, že ke tření došlo v listopadu
nebo prosinci, Fullerovi se vytřeli koncem ledna. Pokud se v tuto dobu vytírají
i v přírodě, odpovídá to spíš regionu kolem Manausu, tj. Rio Negro, a nikoli Rio
Orinoco v Kolumbii (Puerto Ayacucho), kde k období dešťů dochází až v
březnu/dubnu. V srpnu až říjnu by bylo dobré zvýšit teplotu na 27-28° C a
simulovat "období sucha", tj s malými výměnami vody a minimem potravy. V
říjnu/listopadu potom zahájit masívní výměny vody sprovázené přísunem kvalitní
potravy a poklesy teploty, které však nemusí být nijak drastické (stačí o
několik stupňů na 24-25° C). Zvýšení srážek je zhruba 6-7 násobné, takže silné
proudění (silný filtr) by mohlo také mít své opodstatnění. Teplotní minima by
měla být dosažena v lednu, potom je možno teploty mírně zvýšit na 25-26° C a
držet víceméně beze změn až do srpna, kdy prudce stoupají. V červenci-srpnu
omezit množství potravy.
Poznámka: Podobnými druhy jsou ještě
C.
imitator a
C.
nijsseni.
Imitator má však špičatý rypák a skvrna je žlutá, nijsseni je zjevně hybridem s
Corydoras elegans. Na blízkou příbuznost a stejnou výchozí formu, která
zřejmě žila na pomezí dn. Kolumbie a Brazílie, ukazuje červená skvrna i u C.
burgessi.
Vytírající se
duplicareusové:
http://www.youtube.com/watch?v=9YRiTecWP_I
Corydoras araguiaensis
Lokalita: východní Brazílie (Rio Araguaia)
Velikost: 5-6 cm
Popsal: Sands 1990
O tomto atraktivním, ale teprve nedávno popsaném
druhu mi není nic bližšího známo. Na jejich jméno občas narazím v nabídkách
zahraničních velkoobchodů, kde jsou prodáváni za vysoké sumy kolem 10 Euro.
Je zřejmé, že tyto barevné varianty stály na
počátku vývoje, který dal nakonec vzniknout štěrbákům a haraldschultzi.
Corydoras atropersonatus
Lokalita: Ekvádor, stát Pastaza (Río
Conombo u ústí přítoku Río Shione, povodí Río Tigre)
Velikost: 4-5 cm
Popsal: Weitzman & Nijssen, 1970
V roce 1998 jsem si z ojedinělého dovozu v Praze
koupil 2 páry, ale nevytřely se, takže jsem je v roce 2001 dal kamarádovi. Ještě
předtím zemřel jeden samec. Potom jsem se znovu pokoušel o štěstí a šoupnul jsem
je k vytírajícím se štěrbákům a similisům. Protože však jediná činnost, kterou
zde vykonávali, bylo mlsné požírání jiker, znovu jsem se jich velice rád zbavil.
Pohlavní rozdíly: Velmi výrazné. Samice
jsou výrazně větší a vypasenější. Samci jsou menší a štíhlí. O rozmnožování mi
není nic známo.
Existuje řada druhů, které se C. atropersonatus
velmi podobají. AQUALOG například uvádí Corydoras RIO NEGRO, který
je - alespoň podle fotografií - prakticky nerozeznatelný.
Corydoras sychri má tečkování řidší. Mimochodem, nedávno jsem v
jednom velkoobchodu viděl menší atropersonaty po 30 korunách (!). Myslete tudíž
na to, pokud budete chtít kupovat předražené ryby za pětinásobnou cenu.
Rozmnožování importů:
Pokud je domovem tohoto druhu Ekvádor a Peru, odpovídá to městu
Iquitos. V praxi to znamená zahájit koncem května "období sucha" a snižovat
teplotu až do července, kdy je nejnižší v roce (maxima 29,9° C, minima 20,8° C).
V srpnu naopak postupně zvyšovat a v září/říjnu spustit "období dešťů". Teploty
i během dešťového období zůstávají v průměru vysoké (26-27°
C), i když denní maxima klesají z
31,6-31,7° C pod 31° C.
Protože rozdíly ve srážkách nejsou velké (asi
dvoj- až trojnásobné), silné proudění asi nebude mít praktický význam. Je
zajímavé, že region horní Amazonky má dvě dešťová období: po útlumu v lednu a
únoru začínají nové deště v březnu a trvají až do května. Fuller tyto ryby
vytřel v druhé polovině srpna, což je jen o drobet dříve, než v přírodě.
Corydoras axelrodi
Lokalita: Kolumbie (blíže nespecifikovaná
oblast v povodí Rio Meta)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Rössel, 1962
Rozmnožování: Rozmnožování je velmi snadné
a není třeba žádná zvláštní stimulace. Jiker je málo (řádově několik desítek
kusů), ale se zvyšujícím se stářím a velikostí ryb jejich počet narůstá. Byly
popsány i případy, kdy ryby nakladly přes 100 kusů. Mých 15 ryb dávalo v prvním
roce maximálně 20-30 kusů na tření, ve druhém roce byl počet vyšší a na konci
třecí periody maxima přesahovala 40 kusů.
Jikry jsou velmi drobné a na skle je lze někdy
skoro zaměnit za špínu. Samice je obvykle lepí po jedné na spodní stranu
rostlin. Jsou velmi lepivé a při seškrabování se často poškodí. Dost mě zlobí,
že nemají žádný systém v jejich ukládání a lepí je porůznu, cik-cak po sklech.
Potěr je rovněž takřka mikroskopický, ale po několika dnech svůj velikostní
handicap velmi rychle dohoní na úroveň jiných mláďat corydorasů. Růst je na
corydorasy zhruba průměrný, jen o drobet rychlejší než u duplicareusů. Pokud
strava obsahuje žábronožky, mohou dosáhnout 2,5-3 cm po nějakých 4 měsících.
Celkově je potěr axelrodi poměrně choulostivý, citlivý na infekce, a rovněž
velmi rychle kape při bakteriálních infekcích z rozkládajícího se krmiva.
Poznámka: Existují dvě zákládní formy - se
jedním (obr. nahoře) a dvěma (obr. dole) podélnými pruhy (tzv. varianta A a B).
Varianta B má navíc ještě obzvláště
atraktivní "podvariantu" s postranním proužkem (nebo chcete-li klínkem) mezi
dvěma dlouhými pruhy, tzv. varianta B "with side stripe" ("mit
Seitenstrafen"). Atlas Aqualog uvádí ještě druh
Corydoras cf. aff. bifasciatus (tj. Corydoras podobný a snad totožný s
C. bifasciatus) ze Surinamu, jehož zbarvení je prakticky shodné s C.
axelrodi var. B. Poněkud podobný je také
Corydoras nattereri, který má poněkud bledší, nazelenalé zbarvení a
je o něco větší. Podle mého názoru se však jeho nákup nevyplatí. Je to jen
druhotřídní imitace axelrodů.
Dosud nejasná je mi totožnost
ryb označovaných v dovozech jako Corydoras axelrodi deckeri. Podle
informací zaměstnance Profi-Aquarium byly ryby pod tímto označením ve
skutečnosti totožné s variantou B. Na druhé straně jsem viděl na zahraničních
internetových stránkách spojení Corydoras axelrodi C 3, což je
velmi zvláštní, jelikož C 3 (C 03) je kód Corydoras "deckeri".
C. axelrodi by se dal zařadit mezi
"příčnopruhé" typy smíšené s páskovanými.
O rozmnožování viz
http://www.planetcatfish.com/shanesworld/reproduction/corydoras_axelrodi.htm
Více fotografií na
Encyklopedii Corydoras -
Corydoras axelrodi
Corydoras axelrodi - varianta B "with side
stripe" (nyní mám pouze 2 kusy)
...a zhruba takové ryby jsem měl já
Axelrodi jsem poprvé na vlastní oči spatřil v
březnu 2003 v jednom obchodě ve Vídni. Šlo o dva dospělé dovozové kusy, skutečně
velmi pěkné, ale velmi drahé (6 EURO). Nakonec se mi podařilo získat kontakt na
jednoho chovatele axelrodů ze severních Čech, od něhož jsem si je koupil v
prosinci 2003. Opět se však potvrdila ošidnost nákupu "naslepo" (v tomto případě
v bedně drahou). Chovatel tvrdil, že má variantu B, což technicky odpovídá
skutečnosti, ale bohužel se nejedná o nejatraktivněji zbarvený typ s postranním
klínkem. Ten buď zcela chybí nebo je jen mírně tečkovaně naznačen. Na internetu
jsem se pokoušel najít fotografii, která by tento typ vystihla, a myslím, že se
mi to podařilo. V létě 2005 jsem celou chovnou skupinu prodal a začal jsem
hledat kvalitněji zbarvené typy. Počítám s tím, že se k nim ještě vrátím, ale
vzhledem k tomu, že je to poměrně "plevelná ryba", omezím se na maximálně 10
chovných kusů. V únoru 2006 se mi náhodou podařilo ukořistit dva B-axelrodi v
importu mladých arcuatů v brněnském Hornbachu. Vypadá to, že skládání chovného
hejna bude práce na mnoho let.
Rozmnožování importů:
Nemělo by činit žádné problémy. Podle
informací různých autorů se v přírodě rozmnožuje od ledna do dubna a od července
do září. Porovnáme-li tyto údaje s Puerto Ayacucho, realitě bude spíš odpovídat
červenec-září. Fuller je vytřel na začátku září. Období sucha nastává v říjnu,
srážky (výměny vody) by měly být minimální. Teploty stoupají z říjnových cca
25-26° C až na 29° C v
únoru a březnu. Prosinec, leden a únor jsou téměř bez srážek. Deště přicházejí v
březnu/dubnu, masívní výměny vody je dobré spojit s prudkým poklesem teploty na
cca 25° C. Silný filtr by rovněž mohl prospět. Květen, červen a červenec jsou
velmi deštivé; od srpna však deště výrazně polevují a začíná zvyšování teplot.
Scleromystax (Corydoras)
barbatus
Lokalita: jihovýchodní Brazílie (stát Rio
de Janeiro)
Velikost: 10-12 cm
Popsal: Quoy & Gaymard, 1824
Chov: Tento druh pochází z jihovýchodní
Brazílie, z regionu Sao Paulo a Rio de Janeiro. Z toho důvodu by při chovu měla
být vhodnější chladnější voda, což potvrzují pozorování při tření, podle nichž
oplozenost jiker klesá při teplotách nad 20° C. Údajně
žije v rychle tekoucích vodách a od toho pochází jejich protáhlý tvar těla s
dlouhým rypákem. V útlém věku mají obě pohlaví flekaté zbarvení připomínající
Corydoras paleatus. Samci jsou v dospělosti výrazněji zbarveni než samice
(fotografie nahoře samec, dole samice) a získávají černý šat s bílými tečkami (k
tomu však dochází až po mnoha měsících, podle jednoho pramene dokonce až za 1,5
roku). Upřímně řečeno, jsem velmi překvapen nadšeným jásotem chovatelů, kteří
stavějí barbaty dokonce nad Corydoras sterbai a nazývají je
"pořádnou rybou". Článek z Akvárium & Terárium (podzim
2004) je dokonce nadepsán "Král (sterbai) je mrtev. Ať žije král (barbatus)".
Koncem roku 2006 jsem si barbaty nakonec koupil od samotného autora článku dr.
Zahrádky, i
když důvody pro to byly převážně komerční (a úsporné - není třeba tolik vytápět!
:). Je pravda, že ta ryba do sebe něco má, ale bohužel trvá velmi dlouho, než se
samci kompletně vybarví (věk 11 měsíců, velikost 6 cm) a dosáhnou monumentální
délky 10 centimetrů. Z toho důvodu je chov barbatů tak trochu nevděčnou
záležitostí. Malý 3 cm barbatus vypadá hůře než paleatus, a 5 cm barbatus, který
se už jakž takž vybarvuje a začíná svým vzhledem poutat pozornost, je zase dost
drahý.
samice
Rozmnožování: Ryby se vytírají ještě před
dosažením plného vybarvení, tj. ve staří cca 7 měsíců roku. Stimulace je snadná;
stačí 1-2 výměny vody sprovázené poklesem teploty (např. 21° >
18° C) a zapojením silného filtru. Samice samozřejmě musí být předtím
dobře krmené. Při tření se projevují teritoriální
sklony dominantních samců, kteří si "rezervují" samice před ostatními samci a
lákají je do míst, které připravili pro odkládání jiker. Ty jsou lepeny ve
velkých hroznech na sklo akvária, několik
centimetrů pod vodní hladinu, a to zpravidla stále na stejné místo. Výsledkem je
obří jikerný slepenec, který se ze skla špatně odstraňuje a navíc se s ním
nelehce manipuluje. Velikost jiker je jen o něco menší u duplicareusů a líhnutí
je podobně pomalé, a to i při vysokých teplotách. Moje chovná skupina 5 párů mi
při prvním výtěru dala 12 jiker, při druhém 101 a při třetím 135. Potěr je
poměrně velký a navíc podlouhlý, což jeho velikost ještě opticky zvětšuje. Krmit
můžeme 4. den po vylíhnutí. Nepozoroval jsem žádnou náchylnost k přežírání
živými artemiemi, jak to dramaticky líčí dr. Zahrádka ve výše zmíněném článku;
štěrbáci jsou v tomto směru rozhodně nesrovnatelně horší. Dr. Zahrádkou
doporučované podávání porcovaných nitěnek bych osobně nepraktikoval, a to z
důvodu rizika zanesení nákazy.
Poznámka: Nedávno kohosi napadlo, že
zmatků v čeledi Callichthyidae je příliš málo, a Corydoras barbatus
spolu s několika vzhledově podobnými druhy byli zařazeni do rodu
Scleromystax. Scleromystax barbatus
(tzv. varianta Rio de Janeiro) je mezi
nimi největší (10-12 cm), s nápadně dlouhými prsními a hřbetními ploutvemi. Tzv.
varianta Sao Paulo, známá jako
Scleromystax (Corydoras) kronei,
dosahuje jen délky 9-10 cm. Velmi blízký vzhledem je též
Scleromystax (Corydoras) lacerdai, jen
5-6 cm dlouhý druh, údajně připomínající některé menší "paleatovsky" zbarvené
druhy Aspidoras. Sluší se uvést ještě neurčený druh
Corydoras sp. "Baianinho II", údajně pocházející z černých toků
jížní Brazílie a dosahující 5-6 cm délky. Přejmenovány byly také druhy
Corydoras macropterus (>
Scleromystax macropterus) a
Corydoras prionotus (>
Scleromystax prionotus).
Podle britského chovatele J. Makina se C.
lacerdai vybarvují dříve než barbati, už po 6-9 měsících, ale chov a odchov je
těžší. Samci jsou k sobě při tření značně agresívní a jejich střety mohou
skončit smrtí.
Fotografie: Moji chovní samci
Třoucí se barbati:
http://www.youtube.com/watch?v=0iGBTY7xE6U
Corydoras burgessi
Lokalita: Brazílie (Rio Unini, přítok
dolního toku Rio Negro)
Velikost: 5-6 cm
Popsal: Axelrod, 1987
Druh velmi podobný C. adolfoi. V roce 1996 jsem
je viděl u jedné dovozové firmy za 150 Kč/kus. V obchodě, kam je potom prodali,
se však nabízeli za 310 korun!!! Standardně se však dováží (je v nabídce
Profi-Aquarium u Papíka). Na jaře 2005 je tam měli za 226 korun/kus! Marně se
zatím pokouším sehnat nějaké české odchovy za rozumnější cenu. V létě 2005 jsem
je měl už na dosah, ale chovatel mi mladé ryby prodal takřka před nosem a
dospělých se vzápětí zbavil.
Rozmnožování: Nezdá se mít žádné zvláštní
nároky. Počet jiker na jednu samici čítá několik desítek. Vytírají se v 1-2
týdenních intervalech. Potěr roste podstatně rychleji než u Corydoras
adolfoi. Podle jednoho chovatele ale mohou být podobně jako u
duplicareusů problémy s vývinem jiker.
Poznámka: Vyskytují se i atraktivní
variety s více či méně zřetelnými vodorovnými pruhy nebo tečkováním podél těla
(Corydoras cf. burgessi; Corydoras burgessi SPOTTED). Podobné, i
když méně výrazné zbarvení mají např.
C.
virginiae,
C.
crypticus a C. bicolor. Prvně dva jmenované druhy
patří mezi odporné rypáky a skrvna je víceméně žlutá. Bicolor je vzhledově téměř
totožný s burgessi, ale skrvna je žlutě vybledlá.
Míšením typu C. burgessi a leopardů zřejmě
vznikají corydorasové se zbarvením C. melanistIus.
Rozmnožování importů:
viz C. duplicareus.
Corydoras concolor
Lokalita: Venezuela, stát Bolivar (řeka
Las Mangas, přítok Río Parguaza v povodí Río Orinoco)
Velikost: 7-8 cm
Popsal: Weitzman, 1961
Zbarvení concolorů sice na tomto obrázku vypadá
efektně, ale když jsem měl tento druh poprvé možnost spatřit in vivo, nijak
zvlášť mě nezaujal. Za cenu 50 korun si můžu koupit daleko atraktivnější druhy.
Šlo však o dost malé ryby. Ve Vídni jsem viděl plně vyspělé kusy, které
nevyhlížely špatně. Hodně ale záleží na osvětlení. Horní část těla v dopadajícím
světle opalizovala fialově-zeleno-oranžově.
Údajně patří mezi snáze rozmnožitelné druhy.
Podle www.scotcat.com došlo k výtěru při
teplotě 24,5°C.
Jikry jsou veliké (2 mm) a jejich počet je
malý (maximálně několik desítek).
Rozmnožování importů:
Tření by mělo být podobné jako u C. axelrodi. V zajetí bývají rozmnoženi v
dubnu, což dobře odpovídá lokalitě původu.
Corydoras geryi
(=Corydoras bolivianus)
Lokalita: Bolívie (Rio Mamoré)
Velikost: 7 cm
Popsal: Nijssen & Isbrücker, 1983
Tento krásný druh obývá nížinné toky severní
Bolívie, nedaleko od míst výskytu Corydoras sterbai. V roce 1983 jej popsali
Nijssen s Isbrückerem, a to údajně omylem hned dvakrát: na jedné lokalitě jako
C. bolivianus a podruhé jako C. geryi. Po zjištění této záměny se
v roce 2001 Isbrücker přiklonil k názvu Corydoras geryi.
Mřížkovaná "retikulátovská" kresba se bohužel u
samic vyskytuje v mnohem bledší a nevýraznější formě, takže spíš připomínají
brochisy. Přesto patří geryi k nejatraktivnějším corydorasům.
O výtěru geryi (resp. bolivianů) odlovených v
zajetí pojednává Werner Seuss na
www.aquaristik-online.de.
K výtěru došlo za blíže nepopsaných okolností 21.1. 1994. Počet jiker se
pohyboval kolem 300 a po 4 dnech se vylíhlo plných 90%. Autor tvrdí, že první
týden krmil trepkami a teprve poté začal s artemiemi. Kolem 3. týdne ale došlo
(údajně vlivem nárůstu jakýchsi plísní na dně) k hromadnému úhynu potěru, takže
nakonec přežily pouhé dva kusy.
V zajímavém popisu svých cest po Jížní Americe
upozorňuje Seuss na podobnost geryi s Corydoras pantanalensis, kteří se
údajně vyskytují v téže oblasti, a zmiňuje se též o 8 cm velkém "retikulátovsky"
mřížkovaném druhu z Peru, který se prý vyznačuje nápadně dlouhými břišními
ploutvemi. Ještě nás tedy asi čekají velká překvapení.
Corydoras julii
Lokalita: Brazílie, stát Maranhăo (potok
tekoucí do Rio Parnaíba u Alto Parnaíba)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Steindachner, 1906
Tento druh, velmi často zaměňovaný s C.
trilineatus, se k nám dováží zřídka. Už jsem je však několikrát viděl
jak u dovozových firem, tak v prodejnách.
Rozmnožování importů:
Budeme-li se držet hodnověrnějších internetových informací o původu
tohoto druhu, poslouží nám velmi dobře Carolina. Znamená to tedy značné
klimatické extrémy. Suché období nastává v květnu, srážky jsou zcela minimální,
teploty 25-26° C. Na
konci suchého období (srpen/září) průměrné měsíční teploty šplhají k 28° C,
takže je nutno předpokládat, že voda bude velmi teplá. Na přelomu září/října
přicházejí silné deště, teplota rychle klesá až k 25° C a zůstává na této
hodnotě od prosince až do března. Použití silného proudění tedy má smysl. V
březnu/dubnu srážky rychle padají dolů, teploty zprvu stoupají mírně (od dubna
do června se drží na 26° C), v září a srpnu ale výrazně na 28°C. Fuller vytřel
tento druh v říjnu, což dobře souhlasí se začátkem dešťů v předpokládané
lokalitě původu.
Corydoras loretoensis
Lokalita: Peru (Rio Nanay), Ekvádor,
Kolumbie
Velikost: 4,5-5 cm
Tento zajímavě vyhlížející sumec je už delší čas
v mém hledáčku. Viděl jsem však už vícero fotografií a musím říct, že existuje
několik variant tohoto druhu, které zdaleka nejsou tak atraktivní. Místo
"leopardích" teček mají drobné, chaoticky umístěné čárky.
Corydoras loxozonus
Lokalita: Kolumbie, stát Meta (Río Ariari,
přítok Río Guaviare, SV od města Villavicencio)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Nijssen & Isbrücker, 1983
Velmi atraktivně vyhlížející sumec, který stojí
geograficky i zbarvením blízko Corydoras melini a Corydoras
axelrodi. Myslím ale, že se ve skutečnosti jedná o křížence melini x
schwartzi. V importech se prý někdy objevuje pod názvem "Corydoras (C
03) deckeri", což je opravdu zvláštní, protože "cé trojku" nijak zvlášť
nepřipomíná. O rozmnožování viz Gisela Bohn (http://www.aquaristik.de/artikel.htm).
Ryby mají obvykle jen několik desítek jiker (Bohnová uvádí maximum 71). Během
tří týdnů se vytřely devětkrát a po dalších 3 měsících pokračovaly. Autorka se
zmiňuje o velkých ztrátách jiker a potěru ve vodě 5° dGH, pH 7.
Teprve když použila pramenitou vodu pH 5,5 a 1° dGH, kterou
smíchala s vodou z odchovné nádrže, dosáhlo procento líhnutí 50%. Po 14 týdnech
(tj. asi za 3,5 měsíce) byly 2 cm dlouhé.
Loxozony jsem si obstaral u Papíka 27. ledna
2006. Jsou to velmi pohodové, klidné ryby. V polostínu vypadají opravdu krásně.
V srpnu 2007 se mi je podařilo hormonálně vytřít,
ale bohužel jsem z nich dostal jen pár neoplozených jiker. Když už jsem
uvažoval, že se jich zbavím, šokovali mě koncem dubna 2008 samovolným výtěrem, z
něhož jsem dostal 60 jiker. Další tření následovala ve 14-denních intervalech.
Jikry ani potěr nemají žádné zvláštní nároky (tedy přinejmenším v mých
podmínkách).
Rozmnožování importů: Tento druh má vzhled klasické samotěrky typu
axelrodi či davidsandsi. Pochází z podobné oblasti jako C. axelrodi, takže výtěr
by měl probíhat podobně.
Scleromystax (Corydoras)
macropterus
Lokalita: Brazílie (oblast Paranagua)
Velikost: 7-8 cm
O této rybě, která patří do příbuzenstva barbatů,
mi není nic bližšího známo. Zbarvení sice není nijak extra atraktivní, nicméně
dlouhé ploutve by mohly být zajímavé. Člověk by to ovšem musel vidět na vlastní
oči. Mimochodem, údajné macroptery měli na jaře 2004 v nabídce u Papíka v
Profi-Aquarium, ale ve skutečnosti šlo o Corydoras tukano!
Corydoras melanistIus
melanistius
Lokalita: Guayana, Essequibo
Velikost: 5-5,5 cm
Popsal: Regan, 1912
Jeden z řady druhů, které jsou výsledkem křížení
"leopardích" corydorasů a "pandovitých" páskovaných typů s červenou skvrnou (C.
adolfoi, C. burgessi aj.). Vyznačují se páskem přes oko, více či méně
náznakem růžové skvrny po vzoru adolfoi či burgessi a tečkovaným tělem. C.
melanistius zjevně vznikl mixem leoparda a typu podobného C. burgessi.
Podobnými druhy jsou např.
C.
delphax, C. surinamensis,
C.
leucomelas a řada dosud neurčených. Typově podobní, ale s velkými
skvrnami, jsou
C.
ambiacus a
C.
agassizi.
U nás se melanistius nevyskytuje vzácně, patrně
se jím zabývá už víc lidí. Mě osobně však nijak zvlášť nezaujal. Na můj vkus je
jeho zbarvení matné a chaotické. Navíc je to prý extrémně plachý druh.
Tření a odchov: Ryby se třou v noci a při
rozsvícení tření okamžitě přerušují. Stimulem bývá výměna vody. Jiker je málo
(30-40), údajně se vylíhne jen menšina.
Rozmnožování importů:
K představě o přírodních podmínkách nám poslouží Zandery v Surinamu a
Georgetown v Guyaně. Období sucha začíná v srpnu a dosahuje svého maxima v
říjnu, kdy jsou na maximu také teploty (denní maxima téměř 31° C, minima nad 24°
C). Během období dešťů teploty klesají až na lednové celoroční minimum (denní
maximum 28,6° C, minimum 23,6° C). Poté nastává útlum dešťů a mírné zvýšení
teploty (maxima dosahují 29,5° C). Nové deště přicházejí v dubnu/květnu a
teplota asi o 1 stupeň klesá. Existují tedy dva dešťové vrcholy, podobně jako v
případě horní Amazonky (Iquitos). V každém případě internetový zdroj na
www.scotcats.com udává výtěr v květnu.
Corydoras melini
Lokalita: Brazílie, stát Amazonas (soutok
Rio Papuri a Rio Uaupés u města Iuaretê, na hranici s
Kolumbií)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Lonnberg & Rendahl, 1931
Ryby, které jsem si pořídil 3.10. 2002.
Sympatický, elegantní druh. Je velmi podobný na
Corydoras davidsandsi, jenž pochází z bílých vod Rio Unini. Za
povšimnutí stojí, že melini má na těle náznaky černých pruhů, což chybí jak u C.
davidsandsi, tak C. metae. I tvarem svého pruhu připomíná Corydoras loxozonus,
jenž má však bílé tělo.
Rozmnožování: Klasická samotěrka. K
prvnímu výtěru došlo asi po půl roce pobytu v mých nádržích, 11.4. 2003. Musím
říct, že jsem tím byl zcela šokován, protože jsem se právě chystal, že je někomu
prodám, jelikož mi už v akváriích nezbývalo místo na další druhy, a umístil jsem
je proto provizorně do 130litrové nádrže s 19 štěrbáky a 13 similisy (obojí v
odrostlém, předpubertálním věku). Moje překvapení bylo o to větší, že veškerá
strava sestávala pouze z patentek a granulí, z nichž navíc melini nebyli dvakrát
nadšeni. Rovněž jsem nepodnikl žadné pokusy o třecí stimulaci. Poslední výměna
vody (80%) proběhla osm dní před třením a tak jediná změna, která by stála za
zmínku, bylo zvýšení teploty o jeden stupeň, ke kterému došlo několik dní potom
po instalaci nového topítka. Přesto si ale nemyslím, že by to mělo nějaký
zásadní vliv. Zdá se, že melini je podobně jako řada příbuzných "banded"
corydorasů druhem, jenž se vytírá víceméně spontánně v dlouhých třecích
periodách.
Samice odkládá jikry do rostlin, lépe řečeno
chtěla by je odkládat, protože v nádrži byl pouze malý trs měchýřovky zatížený
kamenem a v jejích kořenech trochu zacuckaného jávského mechu, do kterého byly
jikry doslova pěchovány. To bylo nemilé, protože netřoucí se melini i
štěrbácko-similisovská drobotina vycítila kaviár a při náhodném proplouvání
neopomněla trs důkladně "očesávat". Že to prováděli velmi důkladně, o tom svědčí
fakt, že když jsem rostliny navečer vyndal, nezbyla na nich jediná jikra!
K dalšímu výtěru došlo 24.4., tj. po 13 dnech.
Intervaly jsou tedy dvoutýdenní, což se podobá příbuzným druhům jako C. metae či
C. adolfoi. Tentokrát se mi podařilo zachránit asi 15 jiker. Bohužel, jak tento,
tak i další výtěr čítající 27 jiker zplesnivěly nebo podlehly dalším pohromám,
takže z toho nebylo nic. V polovině května 2003 ryby vyhlásily stávku. Ke druhé
třecí periodě došlo na konci prosince 2003 a začátku ledna 2004. Uskutečnila se
celkem tři tření - a opět s velmi slabým výsledkem. Podařilo se mi odchovat jen
10 kusů, ze kterých si chci vychovat novou chovnou generaci. Ta by mi měla
pomoci odpovědět na otázku, zda tyto slabé výtěry nevyplývaly z přílišného stáří
dovozových ryb. Na internetu je totiž možno narazit na informace až o 100 kusech
jiker z jednoho tření.
Mladé zpočátku rostou nápadně rychle, ale rychlá
růstová akcelerace se po třech měsících prakticky zastavuje a po další dobu je
růst bez nadsázky strašný. Po 11 měsících mělo výše uvedených 10 kusů sotva
kolem 3 cm! Žily sice na průměrné stravě, ale to nic nemění na tom, že stejně
(ne)kvalitně krmení similisové, kteří byli navíc o měsíc mladší, měli po této
době asi o půl centimetru víc! Můj poslední, vcelku velmi kvalitně krmený
odchov, měl po 6 měsících jen 2,5-3 cm. Růst se kupodivu výrazně urychlil, když
jsem rybky izoloval do samostatného akvária. V takovém případě dosáhla třetina
ryb už po 8 měsících velmi slušných 3,5-4 cm.
Vzhledem k tomu, že růst těchto ryb je tak dlouhý
a jejich atraktivita není nijak vysoká, nakonec jsem je v létě 2005 prodal. Jedinou jejich výhodou v porovnání s ostatními druhy Corydoras je
nenáročnost odchovu mláďat a jejich velká odolnost proti nepříznivým okolním
vlivům. Nejsou náchylné k přežírání a proti řadě infekcí a jiných problémů,
které v průběhu odchovu kosí jiné druhy, jsou prakticky imunní. Bez velké
nadsázky můžu říct, že kolik mláďat se vyklube z jiker, tolik jich odchováte do
dospělosti. Že si na tu dospělost pěkně dlouho počkáte, to je samozřejmě již věc
jiná.
Rozmnožování importů:
Samotěrka, která se vytírá kolem dubna. Pro lokalitu výskytu nemám
přesné klimatické údaje, ale je to region mezi Puerto Ayacucho a Leticia, což
znamená, že období sucha by mělo vrcholit někdy mezi srpnem a březnem
(listopad/prosinec?) a období dešťů nastupuje mezi listopadem a červnem
(únor/březen?). Fullerovi se bez jakékoli stimulace vytřeli 1. února a mně v
dubnu, což vcelku odpovídá. Výtěry v zajetí ale bývají nepravidelné a víceméně
libovolné (v mých podmínkách např. první třecí perioda začala v dubnu 2003 a
pokračovala do června 2003; druhá nastala v prosinci 2003 a potřetí došlo k
výtěru v září 2004.
Corydoras metae
Lokalita: Kolumbie (horní tok Rio Meta)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Eigenmann, 1914
Jeden z "pandovitých" páskovaných typů, k nimž
kromě pandy patří i podobný C. melini či C. davidsandsi.
Dováží se zřídka, ale je to sympatický, robustní druh. Před lety jsem je viděl v
Praze v ceně 110 korun.
Rozmnožování: Samotěrka. Podobně jako jiné
příbuzné druhy mají málo jiker (většinou kolem 50), ale odchovy se v zajetí
dobře daří. Když se ryby začnou třít, vytírají se potom opakovaně v cca
14denních intervalech. Údaje o podmínkách se však dost liší. Jikry by ale měly
snášet polotvrdou vodu. Údajně jsou náchylné k zaplísnění, takže se doporučuje
po tření přidat acriflavin. Při nízké teplotě se mohou mladé vylíhnout až po
jednom týdnu. Jeden autor uvádí zvýšenou citlivost potěru na obsah soli ve vodě,
což vyvodil z citelného úhynu při podávání artemií. Je ale třeba se ptát, zda
tento úhyn nevyplýval docela prostě z přežírání.
Poznámka: Corydoras metae je dost
variabilní druh. Někdy je hřbetní ploutev zcela bezbarvá, jindy je naopak černá.
Některé formy dost připomínají Corydoras panda, což ukazuje na vzájemnou
blízkost obou druhů.
Rozmnožování importů:
Samotěrka z podobného regionu jako C. axelrodi. Fuller je vytřel 1.
června. Makin 23. září.
Corydoras napoensis
Lokalita: Ekvádor (Rio Napo, Río
Aguarico), Peru (Rio Nanay u Iquitos)
Velikost: 4-5 cm
Popsali: Nijssen & Isbrücker, 1986
Druh, který jsem si pořídil v létě 2005. Samci vyhlížejí velmi atraktivně,
někteří poněkud jako "černí retikuláti". Jsou podstatně menší než samice. Ty
jsou naproti tomu matněji zbarvené a připomínají elegansy nebo unduláty. Jsou
nápadně nacpané jikrami a tudíž velmi vypasené. Ryby mají žluté ploutve, ale ty
jsou postřehnutelné pouze na vhodném stejnobarevném podkladu. Celkově lze říci, že zbarvení
ryb je značně proměnlivé.
Rozmnožování: V zajetí se napoensisové
rozmnožují a mají velký počet malých jiker. Soudím nicméně, že úspěšné výtěry
nejsou pravidlem, protože řada chovatelů se zmiňuje o problémech se stimulací
ryb a k výtěru dochází nezřídka dílem náhody. V nabídkách českých chovatelů se
odchovy vyskytují velmi vzácně, což tento můj dojem ještě potvrzuje. Navíc se mi
zdá, že jde ve skutečnosti o odchovy nějakých forem elegansů nebo nanusů, nikoli
skutečných napoensisů. Po
vlastních neúspěšných pokusech jsem tento druh nakonec vytřel 21.-22. listopadu
2006 za pomoci hormonální stimulace. Ryby se vytíraly v noci. Jikry nejsou malé
- jsou doslova miniaturní! Snad i někteří akvarijní šneci mají větší vajíčka než
tenhle Corydoras! Práce s nimi je příšerná, protože je lepí do malých kupek po
10-20 kusech a to vám povím, potom je rozlepovat na oplozené a neoplozené... Nad
těmi cca 400 kusy, co mi dali, jsem seděl snad hodinu a půl. Potěr se líhne
rychle, při 26°C už za 2,5-3 dny, a je rovněž miniaturní.
Žere už po 3 dnech. Ve stáří jednoho měsíce získává tvar těla a kresbu připomínající C.
pygmaeus, tj. s černým podélným proužkem a tečkou na ocasním násadci.
Podélných proužků postupně přibývá a rybky nakonec získávají typické mřížkování.
Růst je v porovnání s ostatními druhy, které chovám, velmi rychlý; některé ryby
jsou na prodej prakticky už po třech měsících. S odchovem nejsou pro
zkušeného chovatele absolutně žádné problemy a ztráty jsou téměř nulové.
Kupodivu se mi však v roce 2007 začaly hromadit výtěry, které po vylíhnutí
nezadržitelně hynuly. Příčinu těchto potíží se mi prozatím nepodařilo odhalit.
Rozmnožování importů:
V okolí Iquitos se teploty během roku příliš nemění. Suché období
vrcholí v srpnu/září a poté srážky pozvolna stoupají. Zajímavé je, že dešťové
období má dva vrcholy - v prosinci a v březnu. V únoru totiž srážky výrazně
klesají. Za pozornost stojí, že na začátku dešťového období teploty ještě
pozvolna stoupají a dosahují maxima ročních průměrů. Od února se postupně
snižují a minima dosahují na počátku suššího období v červenci.
Corydoras oiapoquensis
Lokalita: Francouzská Guyana (potok Cumuri
na levé straně řeky Oyapock/Oiapoque)
Velikost: 5 cm
Popsal: Nijssen, 1972
Tento druh na první pohled silně připomíná
Corydoras panda, ale lokalita jeho výskytu leží úplně na opačném konci
Ameriky, v oblasti Surinamu a Francouzské Guayany. Vytírání tohoto druhu nečiní
v zajetí žádné zvláštní problémy. Jikry jsou oranžové, 2 mm veliké. Don Kinyon
nicméně uvádí problémy s odchovem potěru. Nakonec prý musel použít silně
filtrovanou a vzduchovanou, rychle proudící vodu. Pokud byl proud vody slabší,
většina potěru rychle uhynula. Jelikož však pro vývin jiker užívá vodu z nádrže
s dospělými rybami, neberu tyto informace moc vážně a udávaným problémům se ani
nedivím.
Poznámka: Velmi podobný druh je také
Corydoras condiscipulus.
Corydoras panda
Lokalita: Peru (stát Huanuco, řeka Aquas
Amarillas, přítok Río Paquitea v povodí Río Ucayali)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Nijssen & Isbrücker, 1971
Velmi atraktivní a přitom zcela nenáročný druh,
který se v posledních letech u nás velmi rošířil. Na chemismus nemá žádné
zvláštní nároky. Na jedné přírodní lokalitě byly naměřeny hodnoty teplota 22,2°C
(s denním a nočním kolísáním 21-23° C), celková tvrdost 7,7° dGH, uhličitanová
tvrdost 3,1° dKH.
Pohlavní rozdíly: Nejsou výrazné, ale plně
dospělé samice jsou plnější a větší než samci.
Rozmnožování: Rozmnožování je snadné;
pandy jsou mezi corydorasy nepřekonatelnými sexuálními maniaky a při dobrém
krmení vstupují do tření ochotně samy. Třecí perioda je velmi dlouhá a v mých
podmínkách trvala až 5 měsíců. Během této doby se ryby třou v 1-2 týdenních
intervalech. Počet jiker je však velmi nízký (obvykle 10-30 kusů na samici).
Pauza po skončení třecí periody je rovněž dost dlouhá (kolem 6 měsíců). Během
třecí periody si třecí intervaly vybírají podle svého, nicméně tření se dá do
jisté míry načasovat výměnou vody a poklesem teploty. Já jsem
například nechal při výměně poklesnout teplotu z 27° na
22° C a poté ji opět zvedl. Ke tření často docházelo už během jedné
hodiny (někdy ale taky ne).
Samice lepí jikry po jedné
(zřídka po dvou) do rostlin nebo na stěny v zákoutích akvária.
Jikry se vyvíjejí i ve vodě polotvrdé až do cca 16° dGH. Mladé se líhnou po 4-5
dnech a za další asi 3 dny se rozplavou. Několikrát jsem se setkal s tvrzením,
že potěr je náchylný na znečištění vody, ale při odchovu jsem nepozoroval
prakticky žádné ztráty, ačkoli jsem ve 3-6 litrových nádobkách měnil vodu jen
jednou týdně. Mladé jsou po 1 měsíci už přes 1 cm velké a začínají se
vybarvovat, ale potom se růst zpomaluje. Tempo růstu však těžko mohu objektivně
posoudit, protože výkrmem byl během mého pobytu na VŠ kolejích pověřován můj
bratr, který se s tím moc nepáral. V každém případě byly na prodej až po
nějakých 4 měsících. Za zhruba dva roky jsem odchoval něco kolem 100-150
mladých. Dospělé ryby jsem ale nakonec prodal kamarádovi, protože jsem
potřeboval uvolnit kapacitu nádrže pro Corydoras similis. Dnes mám pouze
dva kusy ve společné okrasné nádrži.
Poznámka: V posledních letech cena pand
klesá. I když výkupní ceny na export se stále pohybují kolem 30 korun a do
obchodů jdou třícentimetrové kusy za ceny kolem 18-20 korun, někteří chovatelé,
kteří je produkují po tisících, je nabízejí už po 15 korunách. Protože jich je
prakticky všude nadbytek, rozhodl jsem se jejich chov zrušit a uvolnit kapacity
nádrží pro jiné, perspektivnější druhy.
Corydoras pantanalensis
(dříve Corydoras sp. C 05 "latus")
Lokalita: Brazílie (Mato Grosso)
Velikost: 9-10 cm
Popsal: Knaack, 2001
Corydoras pantanalensis se přestěhoval z rubriky
Galerie hybridů a neurčených druhů,
neboť byl nedávno vědecky popsán. Podle jména pochází z tzv. Pantanalu,
močálovité oblasti v jihozápadní Brazílii. Kdo by však při pohledu na tuto rybu
jásal, toho musím zklamat; jedná se totiž o rafinovanou lest přírody. Na
fotografii je mladý samec, kterému toto zbarvení v dospělosti nevydrží a změní
se na obyčejný "kapří" vzhled brochisů (viz
Galerie Nettaigyo). Samice mají "kapří" zbarvení už od mládí. Podobnou
proměnou z přepestrého červeno-modrého vybarvení mládí na víceméně jednolitou
narudlou barvu dospělosti je proslulý např. i Corydoras rabauti.
Corydoras reticulatus
Lokalita: Brazílie, stát Pará (Rio
Amazonas u Monte Alegre); podle jiných zdrojů se vyskytuje i v Peru
Velikost: 5-6 cm
Popsal: Fraser-Brunner, 1938
Reticulatus je představitelem "skupiny
reticulatus", druhů s mramorovanou kresbou na těle. Tvar těla s nízko
posazeným okem připomíná skupinu elegans. Dvěma nejtypičtějšími zástupci
jsou Corydoras reticulatus a Corydoras sodalis. Zajímal by mě
názor ichtyologů na spřízněnost těchto mramorovaných corydorasů s brochisy. U
brochisů se totiž v mládí objevuje totéž mramorované zbarvení, ale v dospělosti
mizí. U Corydoras pantanalensis (dříve Corydoras sp. C 05 "latus") je
dokonce toto mladistvé zbarvení zvýrazněno do překrásně diamantové kresby. V
dospělosti však stejně jako u brochisů mizí a mění se na nelákavý, jednolitě
zelený "kapří" vzhled. Corydoras sodalis se od reticulatů liší
tím, že nemá černou skvrnu na hřbetní ploutvi.
Reticulaty jsem si pořídil 3.3. 2004 v počtu 8
kusů (4 páry). Můj dojem z nich je příznivý. Jsou to pohodové, klidné ryby.
Rozmnožování: Není mi nic podrobnějšího
známo. Vím, že v zajetí již rozmnožen byl, ale zřejmě se jedná pouze o
sporadické výtěry, protože všichni dostupní retikuláti pocházejí z importu. Na
internetu se udává jako maximum 370 jiker. Potěr je údajně velmi citlivý na
nitráty. Často se doporučuje vyšší teplota (až 28° C), a to jak
pro chov, tak pro odchov.
Rozmnožování importů: Klimaticky by mělo jít o jakýsi průměr mezi
Belemem a Manausem. Období sucha by mělo začít v květnu a trvat dost dlouho; v
Manausu nastupují deště pozvolna od září/října, v Belemu velmi prudce až od
prosince. Vývoj teplot je v obou místech stejný, tj. nárůst na začátku období
sucha a pokles v průběhu období dešťů. V Manausu jsou všeobecně vyšší denní
maxima i minima (maxima až 33° C,
minima mezi 23-24° C),
menší rozdíly mezi dnem a nocí (7-9°
C), srážky během roku
jsou menší, ale mezi suchým a
vlhkým obdobím stoupají více než pětkrát (58 mm v srpnu, 314
mm v březnu). Belem je typický většími rozdíly mezi denní a noční teplotou (9-10°
C; maxima 30,4-32,3° C, minima 21,6-22,6° C),
a bohatšími srážkami,
které v období dešťů stoupají skoro čtyřikrát (112 mm v
listopadu, 436 mm v březnu). Silný filtr by byl tedy zvláště v případě Manausu
vhodný.
Corydoras robineae
Lokalita: Brazílie (Rio Ajuana, jižní
přítok středního toku Rio Negro)
Velikost: 6-7 cm
Popsal: Burgess, 1983
Málo známý, ale překrásný druh. Podle mého názoru
třetí nejkrásněji zbarvený corydoras za štěrbáky a duplicareusy (a to mu možná
křivdím). Nejnápadnějším znakem je nápadně pruhovaná ploutev, která se jinak
mezi corydorasy nevyskytuje a známe je jen u rodu Dianema. (To pruhování taky
poněkud připomíná Hypancistrus zebra.) Rovněž tvar těla ukazuje, že robineae by
mohli být výsledkem křížení corydorasů s dianemami (konkrétně nejspíš Corydoras
araguaiensis x Dianema urostriata). Zbarvení středu těla je u ryb variabilní.
Některým se pruhy rozpadají do tlustých čar či teček už blízko před ocasní
ploutví.
Chov: U tohoto druhu Corydoras bych chtěl
upozornit na větší plachost a náchylnost k šokovému chování. Při prudkém poklesu
teploty nebo při nějaké jiné stresové situaci nezřídka vyskakují z vody, a proto
je třeba mít nádrž dobře zakrytou.
Rozmnožování: Pohlavní rozdíly se dají
poznat poměrně dobře. Samice mají až 7 cm a jsou shora tlustší, samci jsou
štíhlejší a dosahují jen 5-6 cm. Informací o tření je poměrně málo. V zajetí
byly tyto ryby sice už vytřeny, ale podle tvrzení jednoho českého chovatele se
vždy jedná spíš o náhodné výtěry a robineae se považují za rybu z chovatelského
hlediska problematickou. Navíc se dost liší i informace o podmínkách, za kterých
k výtěru došlo.
První zdokumentovaný výtěr v zajetí se podařil
Australanovi Normanu L. Wakeovi v roce 1988. Za jeho úspěchem údajně
stálo pravidelné krmení živými nitěnkami. O svých zkušenostech později pojednal
v britském časopise ,,Catfish Association of Great Britain" (článek se mi
bohužel nedostal do ruky). Jeden z dalších výtěrů popisuje zkušený německý
chovatel sumců Hans-Joachim Franke (prosinec 1991). Ryby (3 samice+7
samců) se mu dlouho nedařilo vytřít a teprve po dvou letech se jedna ze samic
nafoukla jikrami a začala se se dvěma samci honit po nádrži. Franke ryby odlovil
do akvária s chladnou vodou (18° C), které ale dobře
nezakryl a ráno našel samici vyschlou na koberci. Po dalším roce, který Franke
vyplnil vycpáváním sumců nitěnkami podle Wakeovy rady, se naplnila další ze
samic a Franke ji společně se třemi samci přelovil do nádrže 70x35x30 cm s holým
dnem, filtrem a trsem Microsorium pteropus. Voda měla opět 18°
C, ale postupně se vlivem teploty v místnosti ohřála na 25°
C. Ryby byly tři dny krmeny nitěnkami, ale neprojevovaly žádnou aktivitu. Teprve
čtvrtého dne navečer se začaly prohánět po akváriu, ale po zhasnutí světla se
opět zklidnily. Dalšího dne odpoledne si Franke náhodou při krmení povšiml tří
kup relativně malých jiker, které byly nalepeny na dně podél zadní stěny
akvária, zhruba po 15-25 kusech. Další jikry potom objevil na skle těsně pod
vodní hladinou a kolem topítka. Ryby kupodivu nelepily jikry na Microsorium.
Celkový počet jiker činil 157 kusů, ale z toho jen 43 se dále vyvíjelo.
 |
|
Samice
s jikrami nakladenými v "řádcích" na dně. |
Fakt, že ryby se vytírají v noci, nepřímo
potvrzuje i Wake, který objevil jikry ráno při prohlížení nádrže. Naproti tomu
Eric Bodrock (http://www.alloddballaquatics.com/)
uvádí tření odpoledne. Ryby se začaly vytírat dva dny poté, co se v Bodrockových
nádržích navzájem propojených hadicemi začali po výměně vody vytírat C.
davidsandsi a večer před třením ještě C. axelrodi, C. simulatus a C.
oiapoquensis. V nádrži s C. robineae byla dva dny před třením provedena výměna
40% vody za chladnější vodovodní. V dobu tření se současně nad oblastí přehnala
silná bouřková fronta. V den tření měla voda 25,5°
C. Ryby byly několik týdnů před třením vydatně krmeny "black worms" (tento
anglický termín údajně označuje jakýsi druh černých žížal). Zhruba polovina z
cca 200 jiker byla nakladena na dno nádrže, zbytek mezi kořeny Microsorium a na
boční stěny několik centimetrů nade dnem. Vyklubalo se opět jen torzo jiker, což
varuje, že s touto rybou mohou být problémy.
Jiné internetové prameny
(www.planetcatfish.com,
Viz
zde) doporučují rozsáhlou výměnu vody a náhlý pokles teploty z 25°
C na 18° C. Ryby se prý nevytřou při teplotě nad 24°
C. Musím však upozornit, že při poklesu teploty pod 20 stupňů ryby často šokují.
U nás už robineae rozmnožen byl. Jeden chovatel
ze severní Moravy je údajně rozmnožil, ale všechen potěr mu pozdechal. Jiný
severomoravský chovatel byl prý úspěšnější, ale další podrobnosti mi nejsou
známy. Mám nicméně jisté indicie, že se v těchto případech nejednalo o Corydoras
robineae.
Nedávno jsem napsal Ericu Bodrockovi, jak se mu chov jeho ryb dál dařil,
ale jeho odpověď svědčí o tom, že robineae nemá v zajetí valnou perspektivu:
Došlo prý ještě k několika dalším výtěrům, ale za mnoho nestály, a jeho F1
generace údajně nikdy nejevila známky toho, že by se jim chtělo do tření.
Nakonec všechny ryby prodal. Nemám důvod se domnívat, že další chovatelé byli o
mnoho úspěšnější, protože žádná záplava odchovaných robineae z Německa se
nekoná. Pro rozšíření tohoto druhu v zajetí tedy zřejmě zůstává jedinou možností
hormonální rozmnožování.
Mladé se líhnou při 25 °C
po 4 dnech. Růst potěru je nesmírně rychlý: po měsíci údajně měří 2 cm.
Aktualizace: Po šesti letech marných
pokusů se nakonec i mně podařilo tuto rybu přimět ke tření, a to hormonálním
způsobem (7.8. 2008). Stimuloval jsem skupinu čtyř mladých robineae zakoupených
dva měsíce předtím v Profi-Aquarium. Z výtěru jsem dostal 26 kusů jiker, z nichž
se za 3 dny při teplotě 28°C
vylíhlo 14 mladých. Během pobytu v malé
elementce zahynul pouze jeden, a po 14 dnech jsem se odhodlal k jejich přesunu
do větší nádrže. Bohužel, na rozdíl od štěrbáků a venezuelanů malí robineae
tento přesun snášeli velmi těžce, už během prvního týdne jich dobrá polovina
uhynula, a v současnosti (říjen 2008) jsem si v hejnu 300 kusů potěru jistý
pouze jediným přeživším. Na rozdíl od zpráv jiných autorů nemohu potvrdit
informace o rychlém růstu (přinejmenším ve společnosti jiných corydorasů); růst
je naopak velice pomalý. Pokud se mi v budoucnosti podaří ještě jeden slušný
výtěr, budu muset s potěrem zacházet opatrněji a odchovávat jej v izolaci od
ostatních corydorasů. Bohužel, další pokus o výtěr začátkem září 2008 vydal
pouze 6 jiker, se kterými jsem se nezabýval.
Pozn.: Různé prameny uvádějí různé podoby
druhového jména (ROBINAE/ROBINEAE). Tento corydoras je však pojmenován po ženě
známého brazilského exportéra ryb Williho Schwartze, která se jmenovala Robinea,
takže správný název by měl znít ROBINEAE.
Nedávno jsem v jednom velkoobchodě viděl smíšený
dovoz C. robineae a C. sterbai. Zajímavé bylo, že ryby byly evidentně zkřížené a
zbarvení i tvar těla přecházel volně z jednoho druhu do druhého. Proto by mě
zajímalo, zda je uváděná lokalita výskytu (Rio Negro) opravdu pravá. Anebo se
štěrbáci s robiňáky zkřížili v nějakém odchovném bazénu?
Rozmnožování importů:
V zásadě podobné jako u C. duplicareus (tj. od listopadu).
|
Chovnou skupinu Corydoras robineae (8 kusů po
100 korunách) jsem si opatřil 1. 7. 2003 v nejmenovaném velkoobchodě. Pohled
do nádrže mě příliš nenadchl, protože několik kusů mělo po sobě plíseň a
jeden byl dokonce bez oka. Nákup byl tedy riskantní, rozhodně riskantnější
než při koupi Corydoras melini, které jsem po 72 korunách kupoval z nádrže
poseté mrtvolami (ale aspoň ne nemocnými). Ryby se však dobře adaptovaly a
zatím dobře prospívají. Údaje o jejich velké plachosti nemohu tak úplně
potvrdit. Zdají se mi sice plašší, ale určitě jsou klidnější než pošuci
sodalisové. V přítomnosti sodalisů bylo nicméně velmi obtížné je přes den
nakrmit. Teprve po přelovení ke klidným druhům (štěrbákům a similisům) se
začali chovat zcela normálně. Dosavadní pokusy o rozmnožení byly neúspěšné.
|
Corydoras schwartzi
Lokalita: Brazílie (ústí Rio Purus do
Amazonky asi 100-200 km jihozápadně od Manausu)
Velikost: 5-6 cm
Popsal: Rössel, 1963
Tento druh sice není na první pohled nijak
barevný, ale má velmi elegantní vzhled a patří k nejpopulárnějším. V letech
1996-2002 jsem choval 2 kusy, patrně samce, ale letos uhynuli. Pokusy o odchov v
zajetí by byly jistě zajímavé, ale dosud se nedaří a dovoz je navíc velmi levný
(kus za 57 korun u Papíka), takže by to pro chovatele nebyl žádný velký byznys.
Je mi znám zatím jediný případ rozmnožení, o němž píše Ian Fuller ve své
knize Breeding Corydoradine Catfish (2001). Fuller tvrdí, že se vytřeli
ve společnosti dalších 60 corydorasů. Jikry byly lepeny na sklo. Celkový počet
může dosáhnout 130. V budoucnosti bych si místo C. schwartzi chtěl raději
pořídit "perreiru", což je schwartzi a burgessi v jednom.
Tomuto druhu je velmi podobný
Corydoras parallelus. Ten má výrázný vertikální pruh ze hřbetní
ploutve dolů (jako např. u burgessi). Dosti podobný je i
Corydoras pulcher. Samotný Corydoras schwartzi má mnoho
variant, které se liší hlavně ve struktuře podélného pruhování a mají i lehce
naznačené vertikální pruhy, takže určení druhu je bez znalosti lokality obtížné.
Rozmnožování importů:
Pořádný ořech. Fuller je vytřel zcela náhodou 24. dubna, když je měl
v nádrži s několika jinými druhy Corydoras a sám tvrdí, že "nejsou zrovna z těch
nejsnadnějších", i když obývají podobný region jako C. duplicareus nebo C.
robineae. Rozdíl je ale v tom, že výše zmíněné druhy žijí v povodí Rio Negro,
zatímco schwarzi žije v Rio Purus, která se vlévá do Amazonky od jihu. Množství
schwartzi za velmi nízké ceny (20-30 korun), kteří se čas od času objevují v
obchodech, mě přesvědčuje o tom, že i řada českých chovatelů si na nich vylámala
zuby a potom se jich za babku zbavuje.
Corydoras similis
Lokalita: Brazílie (Rondonia, přítok/y Rio
Madeira, snad Rio Jamari)
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Hieronimus, 1991
Další zajímavý druh, který jsem si pořídil v roce
1997 během pobytu v Londýně u sumcofila Mr. Terryho Jonese na Bethnal Green
Road. 1 samice a 2 samci (jeden samec během doby zemřel) však těžko mohli skýtat
velké naděje na rozmnožení. Proto se mi v lednu 2001 podařilo sehnat dalších 13
kusů od jednoho ostravského chovatele. Po roce jsem už myslel, že to dopadne
jako u sterbai a pustím je do potoka jako trest za zbytečně prožrané
peníze za nitěnky a patentky, ale 7.7. 2002 mě konečně potěšili. Při čištění
akvária jsem narazil na dva poskakující šprgály s nestráveným žloutkovým váčkem.
Jeden bohužel utrpěl při přelovování těžká vnitřní zranění, kterým ještě před
převozem do nemocnice podlehl.
Rozmnožování: Na ryby platí dlouhodobější
výměny vody a poklesy teploty. Upřímně ale musím říct, že jejich vytírání mi
činí problémy, a jediný způsob, jak je v mých podmínkách přimět k dlouhodobé
třecí periodě, je umístit je do nádrže s vytírajícími se štěrbáky. Zdá se, že
pozitivně reagují na jejich hormony, protože v takovém případě se začnou třít
velmi ochotně. Po odlovení štěrbáků ovšem okamžitě končí. Udává se malý počet
jiker (30-40 kusů). Na základě osobních zkušeností mohu říci, že menší ryby (asi
1 rok staré), které se vytírají napoprvé, mají cca 20-30 jiker a intervaly mezi
třením jsou krátké (1-2 týdny). Jakmile ryba dále dospívá a roste, intervaly se
prodlužují a počet jiker vzrůstá. Dospělí similisové v maximální velikosti 5 cm
(které dosáhnou za 2-3 roky) mají počet jiker poměrně vysoký (přes 100 kusů),
ale intervaly mezi třením jsou dlouhé (1 měsíc). Průběh je podobný jako u
ostatních corydorasů; samice nasaje samcovo sperma a po chvíli spustí do
taštičky z břišních ploutví 1-2 jikry, které velmi pečlivě ukrývá do mechu, na
spodní stranu listů rostlin nebo lepí na sklo. Velikost jiker je o drobet větší
než u Corydoras sterbai.
Údaj o chemismu vody v místě
výskytu C. similis (pH 5,1, nízká vodivost, 26° C) je dost podezřelý, protože
corydorasové obvykle obývají bílé vody s větší tvrdostí. Zatím se mi nezdá, že
by měli nějaké zvláštní nároky na chemismus; jikry se ve vodě 8 až 13°
dGH vyvíjely zcela bez problémů. Každopádně Němec Rudolf Thurner uvádí úspěšný
odchov při 5° dGH, pH 6 a 26° C. Celkově se mi jeví v mládí odolnější než
štěrbáci; jsou odolní vůči infekcím a ani se nijak zvlášť nepřežírají. V
odrostlejším věku však mohou hromadně zdechat na záněty žaber, pokud jsou
překrmováni nevhodnými krmivy. Všeobecně se mi zdá, že v dospělosti jsou
relativně nejchoulostivější ze všech mnou chovaných corydorasů. Nevím, zda je to
výskytem baktérií či příliš silnou koncentrací dusičnanů (ne dusitanů, ty jsou
na nule), ale už se mi opakovaně stalo, že se dospělé ryby při malé frekvenci
výměn vody začaly doslova rozpadat.
Similis patří mezi
průměrně rychle rostoucí corydorasy, i když ve
srovnání s jinými akvarijními rybami roste pomalu. Po zhruba 2 měsících se
růstová akcelerace výrazně zpomaluje. Pokud jsou od narození krmeni žábronožkami
nebo nitěnkami, je možno je se slevou prodávat už po nějakých 3-4 měsících
(velikost kolem 2,5 cm).
Poznámka: C. similis je typický
leopard "šlehnutý" nějakým páskovaným typem s tmavou tečkou na ocasním násadci.
Ve své domovině se údajně vyskytuje ve smíšených hejnech spolu s příbuzným
druhem
Corydoras ourastigma, který patří mezi rypáky. Podle AQUALOGU však
C. ourastigma obývá severní Amazonii. Similisové se také často - pro mě
nepochopitelně - zaměňují s
Corydoras caudimaculatus, který má rovněž tečkované tělo, ale místo
modrého pruhu má černou skvrnu na ocasním násadci.
Rozmnožování importů:
Původ odpovídá nejlépe klimatu v Porto Velho (extrémní střídání sucha a deště).
V praxi to znamená začátek sucha v květnu, kdy je průměrná teplota 25,1°
C. Červen až srpen jsou velmi suché, s minimem srážek. Teplota na konci suchého
období klesá, až na 23,8° C v červenci. Srážky začínají narůstat v srpnu/září a
teploty mezitím stoupají přes 25° C. V říjnu začíná období dešťů, během něhož
teploty mírně klesají, ale vcelku jsou až do dubna velmi stabilní, mezi
25,4-25,8° C. Maxima srážek jsou v prosinci až únoru (téměř 9násobná v porovnání
s červencem). Silný filtr tedy má smysl.
Více fotografií na Encyklopedii Corydoras -
Corydoras similis
Vytírající se
caudimaculati:
http://www.youtube.com/watch?v=cUlKY_z64_M
Corydoras sodalis
Lokalita: Peru, stát Loreto (dolní tok
Rio Yavari)
Velikost: 5,5-6 cm
Popsal: Nijssen & Isbrücker, 1986
Při návštěvě v Profi-Aquarium jsem si zakoupil 20
kusů ryb, které byly prodávány jako "Corydoras sodalis", ale zřejmě jde o
nějakého přírodního hybrida, snad křížence s nějakým leopardem typu trilineatus.
Ryby mají mramorovanou hlavu a vršek těla, ale kolem postranní čáry vede 1
vodorovný pruh. Skupina je však značně variabilní; u některých jedinců je
zbarvení nevýrazné a nepravidelné, u jiných je překrásně "diamantové",
připomínající nedospělé kusy Corydoras pantanalensis. Zvláště jedna samice
měřící kolem 6 cm je dechberoucí. Také pruh může být tlustý a výrazný, ale i
slabý a rozpadající se na drobné čárky. Na internetu se mi již podařilo najít
více fotografií, které tuto variantu zobrazují. Dovoluji si ji označit jako
"Corydoras sodalis STRIPED". Klasičtí sodalisové, které jsem viděl z
importu, mě nijak zvlášť nezaujali. Ve srovnání se "striped" sodalisy je jejich
atraktivita sotva poloviční.
 |
|
Corydoras sodalis "STRIPED" |
Po půlroční zkušenosti se sodalisy (duben 2003)
mé nadšení z jejich krásy zčásti ochladlo, protože povahově jsou to ryby velmi
nervní, neklidné a plaché. Takřka celý den jsou zalezlé pod kořenem a vyplouvají
teprve v noci. Za dne je prakticky není možné nakrmit; když je přiláká vůně a
odváží se vylézt ven, nervózně a zběsile plavou kolem krmiva a najednou sebou
bez příčiny škubnou a zmizí zpátky pod kořenem. A to mám v nádrži spíše temné
šero než polostín! Nejhorší na tom je, že tímto psychopatickým chováním
ovlivňují i jiné druhy, takže všichni ostatní corydorasové v nádržích se
sodalisy se přes den prakticky nenažerou. Přitom když je přelovím ze společnosti
sodalisů do jiného akvária, chovají se již normálně. Musím říct, že sodalisové
jsou vyloženě destruktivním elementem v mých nádržích. Budu rád, když se jich co
nejdříve zbavím, protože v poslední době (jaro 2005) už vůči nim pociťuji
vyložený odpor. Stojí ještě za zmínku, že dno nádrže by mělo být tmavé, protože
na světlém podkladě jsou vybledlé.
Rozmnožování importů:
Tento druh obývá oblast, kde bychom si
měli vystačit s městem Iquitos (viz výše C. atropersonatus). Tření by tedy mělo
nastat v srpnu/září. Fuller je vytřel 2. července, což zhruba odpovídá. Bližší
informace o stimulaci ryb neuvádí, voda měla 25° C, 11°
dGH a pH 7,5. Samice klade jikry po 2-4 kusech. Celkový výtěžek tření byl 85
kusů jiker, které byly nalepeny na jedno vymezené místo na předním skle nádrže,
asi 5 cm pod hladinou. Potěr roste na corydorasy spíše rychleji a po 2 měsících
měl 2 cm.
Corydoras sterbai
Lokalita: jížní Brazílie, stát Mato Grosso
(horní Rio Guaporé u Pontes e Lacerda, nedaleko bolivijských hranic)
Velikost: 5,5-6 cm
Popsal: Knaack, 1962
Tak toto je všeobecně uznávaná světová jednička,
"king" mezi všemi druhy rodu Corydoras. Veškeré konkurenci uniká přinejmenším o
délku deseti fousů. Poprvé jsem je viděl v roce 1996 v prodejně akvaristy Skaly
u Strossmayerova náměstí v Praze. Pořídil jsem si tehdy 5 ryb, o kterých jsem
doufal, že jde o 2 samice a 3 samce. Ryby se však nevytřely. Dnes si myslím, že
jde nejspíš o 5 samců. V každém případě se mi zdá, že z hlediska chovatelského
jsou zcela nepoužitelné. Proto jsem si v prosinci 2000 pořídil od českého
chovatele dalších 10 mladých jedinců, z nichž dva mezitím zdechli. Shodou
okolností se mi právě v době vzniku těchto stránek (konec července 2002) začali
vytírat.
Corydoras sterbai má velkou nevýhodu ve
vysoké ceně; výkupní ceny na import v Česku kolísají mezi 45-60 korunami,
ceny jihoasijských dovozů se ve velkoobchodech pohybují kolem 75 korun, u
čtyřcentimetrových ryb něco přes 100 korun a importy dospělých ryb stojí až 200
korun za kus. Vzhledem k náročnosti odchovu nelze
příliš předpokládat, že by se ceny někdy přiblížily úrovni běžných ryb. V Německu nebo
Rakousku je např. běžná cena v obchodech mezi 7-10 Euro. Výjimky jsou samozřejmě možné u
chovatelů, kteří je produkují po stovkách, nicméně zatím nikde jsem neviděl v
nabídce víc než 300 kusů naráz, což je v porovnání s tisícovými nabídkami pand,
šulcáků (aeneusů) a paleatů velmi málo na smysluplné uživení profesionálního
sumcaře. Předpokládám, že se ceny i v budoucnosti budou pohybovat přinejmenším
na úrovni "střední třídy" cichlid. Takové epizody, jako 3,5 cm štěrbáci v
brněnském Exoticu a SkloRexu za 40-50 korun (leden 2003) se těžko budou
opakovat. Podle tvrzení prodavačů jejich údajný chovatel "ani nevěděl, jak se to
jmenuje", "podařilo se mu to jenom náhodou" a "teď musel nějak odjet, tak to
chtěl prodat". O podobném extrému mne nedávno informoval i
jeden chovatel z Ostravska. Vzhledem k tomu, že ani zde se už nikdy potom
neopakoval, je zřejmé, že takovéto "dumpingové" ceny jsou zcela výjimečné a
nejspíš vyplývají z toho, že se údajný chovatel (či překupník?) prostě v dané
chvíli potřeboval ryb rychle zbavit.
Rozmnožování: V zajetí se štěrbák
rozmnožuje relativně pravidelně, i když indukce tření někdy může způsobovat
problémy. Základem úspěšného rozmnožování je velmi dobré krmení. Při výborné
stravě se štěrbáci nezřídka vytírají samovolně, bez jakékoli vnější stimulace, a
je spíše problémem zabránit jim ve tření než opačně. Bez kvalitní stravy bývají
pokusy naopak bezúspěšné. Pokud ryby dobře krmíme a chceme tření aktivně
stimulovat, zahajíme výměny 30-50% vody (stačí obden) sprovázené poklesem
teploty (asi 26° > 22° C), což simuluje
období dešťů. Ryby se v mých podmínkách začínají
vytírat zhruba po 14 dnech takové praxe. První výtěr mých štěrbáků v červenci
2002 byl zcela náhodný a samovolný. Nepochybně k němu ale přispělo právě
několikaměsíční kvalitní krmení nitěnkami a patenkami.
Třecí perioda trvá zhruba tři měsíce a následná
pauza by neměla trvat déle než 6 měsíců. Mladé ryby se vytírají v kratších
intervalech, obvykle několik dní až týden, a počet vyprodukovaných jiker je malý
(řádově maximálně desítky). Protože štěrbáci dospívají dost pomalu, početných
výtěrů se dočkáme teprve ve 3. roce života, kdy se ryby přiblíží maximálnímu
vzrůstu. Tehdy je možno od dobře krmené samice získat cca 100-150 jiker každých
14-20 dní. Jikry jsou drobné, asi 1 mm velké, a jsou nejčastěji deponovány na
stěny akvária do blízkosti vodní hladiny nebo do míst, které jsou vystaveny
proudění vody z filtru. Najdeme je však také v temných koutech nádrže, kolem
filtru či topítka a na rostlinách. Vložíme-li do akvária velký trs mechu, ryby
do něj s velkou pravděpodobností nalepí drtivou většinu jiker.
Odchov: Jikry se vyvíjejí prakticky v
každé "normální" akvarijní vodě (tím rozumím pH mezi 6-8 a tvrdost do 16°
dGH).
Mladé se při 26°C
vylíhnou za 3-4 dny a po dalších 4 dnech začnou aktivně přijímat potravu.
Odchov potěru není pro začátečníka nijak jednoduchý, protože se vyznačuje
značnou choulostivostí. Mně samému kupříkladu zůstal z prvního výtěru (100 kusů)
po třech týdnech jediný kus! Je třeba dodržovat maximální čistotu, nepřekrmovat,
co nejčastěji odkalovat vodu a nespotřebované krmivo, a kontrolovat koncentraci
dusitanů.
Rozplavaný potěr je podle mého názoru nejlepší
odchovávat v menších, avšak nikoli příliš malých nádržkách o objemu cca 10-20
litrů s co nejmenší plochou dna. Na 10 litrů počítáme maximálně 50 rybek. Krmíme
pokud možno živou potravou (žábronožky) a mraženou jen malé množství. Asi vůbec
nejlepší jsou odskořápkované čínské žábronožky. Když každý večer vyměníme 80-90%
vody, lze prvních 14 dnů (nejhorší období) zvládnout často bez jakýchkoli ztrát.
Po 14 dnech
je dobře krmený potěr už dostatečně velký, aby se adaptoval na prostředí velké
nádrže, takže není nutné otálet s přelovením. Naopak v malé nádržce nám záhy
může začít zdechat i přes výměny dvakrát denně.
Pokud potěr přežije první 3
týdny, mělo by být už všechno O.K. Po této době se chová už "normálně" a
intervaly výměn vody je možno prodlužovat. Stále si je
však nutno dávat pozor na přemnožení nálevníků, baktérií a rovněž zavlečení různých
infekcí. Ze všech mnou chovaných corydorasů jsou totiž štěrbáci zdaleka
nejchoulostivější prakticky na všechno, a to zvláště na různé střevní problémy
následující při krmení nitěnkami nebo jinou potravou z přírody, a to dokonce
zmraženou. I když totiž plankton nalovený v rybníce zmrazíme, stále v něm
přežívají zárodky parazitů, které sice dospělým rybám nebo potěru jiných druhů
neublíží, ovšem na malé štěrbáky působí velmi zhoubně. Po tristních zkušenostech
proto při odchovu štěrbáků i jiných corydorasů žádnou přírodní potravu
nepoužívám (s čestnou výjimkou patentek, které se ukazují být zcela neškodné, a
žížal, u nichž je riziko nákazy nulové). K tomu se dále přidružuje časté
zdechání následkem nezřízeného přežírání, a to i u relativně velkých rybek.
Prostě, nechci nikoho strašit, ale je to děsná ryba... Vřele ji mohu doporučit
pouze jako prostředek na zocelení ducha pro speciální jednotky Delta Force.
Zajímavé ale je, že jakmile dosáhnou velikosti 2,5-3 cm, náhle jakoby prudce
"ztvrdnou" a začnou být odolnější než jiné druhy corydorasů i běžných
akvarijních ryb. Po čtyřech letech nelehkého experimentování jsem nakonec dospěl
k odchovnému systému, při němž se ztráty (po několika úvodních týdnech s větším
úhynem) drží na pouhých 1-2% měsíčně; jakmile
to ovšem člověka příliš ukolébá a začne polevovat v pečlivosti - nebo se
nedejbože dostane do chovu nějaký parazitický prevít -, následky bývají velmi
nepříjemné.
Mladé při krmení kvalitní
potravou (artemie, buchanky, nitěnky, larvy hmyzu) rostou rychle. Už během cca 14 dní dosáhnou
skoro 1 cm, za měsíc asi 1,3 cm, za necelé dva měsíce (8 týdnů) už 2 cm. Ve věku
2,5 měsíce (10 týdnů) měřil můj nejstarší - a jediný přeživší kus ("Yul Brynner") -
z prvního výtěru 2,5 cm. Jiní autoři na internetu uvádějí daleko pomalejší růst,
což mě utvrzuje v tom, že s rybkami zacházím dobře. V dalších týdnech jsem ovšem
z důvodu zavlečení parazitární nákazy přestal krmit nitěnkami a na granulích SAK
to šlo mnohem pomaleji. Přesto po 6-7 měsících mohou být některé dobře krmené
kusy skoro 4 cm velké. Vybarvování začíná kolem 7. týdne. Ve věku 8. týdnů je už
možno kropenaté štěrbáky zcela jasně rozlišit od bledých či slabě tečkovaných
similisů. Mezi 9.-10. týdnem se objevuje růžová barva ploutví. Mimochodem,
krmení SAKem a jinými obilnými šroty vůbec nedoporučuji, protože mám podezření,
že vedou ke sterilizaci ryb.
K informacím o tření doporučuji článek na
Mike
Edwardes Home Page s krásnými fotografiemi.
Poznámka: Druhu Corydoras sterbai
je velmi podobný
Corydoras haraldschultzi, jenž rovněž pochází z Rio Guaporé.
Zbarvení u C. haraldschultzi však vzbuzuje dojem tmavých skvrn na bílém
podkladu, zatímco u C. sterbai je tomu opačně. C. sterbai je typickým
zástupcem "leopardů", u nichž se tmavé tečky slévají dohromady, takže vzbuzují
dojem světlých teček na tmavém podkladě.
Více fotografií na Encyklopedii Corydoras -
Corydoras sterbai
Štěrbáci
v akci:
http://www.youtube.com/watch?v=icO1feovoC0
Corydoras trilineatus
(též C. dubius, C. episcopi)
Lokalita: Peru, stát Loreto
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Cope, 1872
Druh, který je řazen do klasických "leopardích"
pancéřníčků společně s C. julii (viz výše) a
C.
leopardus. Z těchto tří se u nás chová nejčastěji a mnoho jedinců
označovaných jako C. julii je ve skutečnosti C. trilineatus. C.
leopardus se k nám zatím patrně nikdy nedovezl. Chaos mezi těmito podobnými
"druhy" je však značný. Ryba C. dubius (Nijssen & Isbrücker,
1967), která je ztotožňována s C. trilineatus, byla údajně nalezena v
Surinamu poblíž města Paramaribo! Je znám i další podobný druh
Corydoras acrensis z Rio Acre v jihozápadní Brazílii (stát
Acre u hranic s Peru).
Rozdíly mezi C. julii a C. trilineatus
spočívají v tom, že kresba hlavy u C. julii má podobu teček, zatímco u
C. trilineatus se již jedná o tečky spojené, připomínající mramorování, nebo
i vyloženě pospojované mramorované klikyháky. U nejatraktivnějších forem
trilineatů se objevuje i "žebrování" podél postranní čáry. Obě ryby jsou však
velmi variabilní a některé formy C. julii mají rovněž tečky pospojované do
krátkých klikatých čárek. Vzhledem k této variabilitě nedoporučuji nákup
trilineatů ani jiných lepardů "naslepo". Nedávno jsem si nechal zaslat
"leopardy" od jistého chovatele, který se v rozlišování těchto ryb příliš
nevyzná, a přišly mi dosti nevzhledné ryby s neuspořádanou kresbou, kterých jsem
se s úlevou zbavil. Stále hledám ty nejatraktivněji zbarvené varianty, tj. se
žebrováním. Bude to bezpochyby dlouhé hledání, ale snad se mi to jednou podaří.
Kupříkladu v Brně ve SkloExu (Koperníkova ulice) takové typy mají, ale jsou
neprodejné ve výstavní nádrži.
Trilineatus je všeobecně náročnější a citlivější
než ostatní druhy Corydoras. Neznamená to samozřejmě, že jde o nějakou
laboratorní rybu, nicméně je třeba dbát o lepší životní podmínky. V roce 1996
jsem koupil 6 kusů, které mi záhy pochcípaly, když jsem zanedbal čištění akvária
(z ostatních tří druhů - C. sterbai, C. adolfoi a C. panda -, které jsem
měl ve stejné nádrži, nezemřel jediný). Potom jsem dlouhá léta sháněl kvalitně
zbarvenou variantu, tzv. "žebrovaného" trilineata, jehož
fotografii dole přikládám (zdrojem je Aqualog Corydoras, str. 47). Podařilo se
mi to až v listopadu 2006. Bohužel, i když tato chovná skupina po pouhých
několika týdnech od zakoupení šla do náruživého tření, ze kterého jsem dostával
stovky jiker, téměř všechny byly neoplozené. Protože se občas vyskytly výtěry se
slušným výsledkem, na vině byla zřejmě neplodnost většiny samců. I z těch
dobrých výtěrů jsem ovšem dostal málo rybek, protože většinu larev mi zahubil
nálevník. A i z těch, které přežily, se klubaly podivné, tuberózní ryby. Proto
jsem se na jaře 2008 těchto chovných trilineatů zbavil a pořídil si v blízkém
zahraničí za tvrdé Euro novou chovnou skupinu.
Nevýhodou trilineatů také je, že jde o rybu velmi
lekavou, takže je často zalezlá a její krásy si akvarista moc neužije. Obvyklá
cena domácích odchovů v kamenných akvaristikách bývá něco kolem 50-60 korun, u
dovozů kolem 60-70 korun. Lze jej však sehnat přímo od chovatele i za 30-35
korun.
Rozmnožování: C. trilineatus údajně
vyžaduje měkčí vodu (udává se do 8° dGH), ale úspěšného odchovu
bylo dosaženo i ve vodě polotvrdé a tvrdé. Ke tření prý pomáhají opakované
výměny více než 50% vody za čerstvou a teplotní šoky. Hoffmann a Novák uvádějí,
že třecí skupina (poměr 2-3 samci na 1 samici) se umístí do vytíračky s teplotou
vody 28° C. Poté se začnou každý den vyměňovat 2/3 vody za čerstvou, o 2-4° C
chladnější. Ryby, které jsou v dobré kondici, by se měly začít třít 3-5 dnů po
zahájení výměn vody. To je však třeba brát s rezervou, stejně jako další
"spolehlivé návody" na tření corydorasů. Vhodné třecí období je listopad-březen.
Moje 10-členná chovná skupina
"žebrovaných" trilineatů byla ve vynikající kondici a začala se samovolně třít
jako divá už pouhých 9 dní po pobytu v mé pěstírně. Zřejmě je nastartovalo
vydatné krmení nitěnkami, které jsem tehdy dočasně praktikoval ve snaze vykrmit
sodalisy. Snůšky dosahovaly až 300 kusů jiker z jednoho tření a opakovaly se
zhruba v měsíčních intervalech. Bohužel, zřejmě z důvodu přezrálosti mi všechny
jikry z prvních tření zbělely, a teprve po dvou měsících se situace začala
trochu normalizovat. Přesto byla oplozenost velice nízká (u velkých výtěrů méně
než 50%), takže bude nutné vybudovat si novou chovnou skupinu z odchovaného
potěru a zvýšit počet samců v hejnu. Jikry se líhnou o něco později než u
štěrbáků, ale možná o fous rychleji než u duplicareusů - což znamená, že většina
se bude při 26° C klubat 4. den kolem poledne. Nevyžadují žádný speciální
chemismus na líhnutí, takže je dávám do mé vodovodní vody 8,5° dGH, pH 7-7,5.
Všiml jsem si, že jsou pozoruhodně odolné vůči plísním. Počet odchovaných mláďat
je však prozatím tristní - sotva 10 kusů, protože skoro všechny po vylíhnutí
uhynuly. Zdá se, že příčinou je přítomnost nějakých baktérií či nálevníků ve
vodě, protože po pravidelné aplikaci dezinfekce tyto problémy ustávají. Potěr je
dost drobný a podle mých pozorování začíná žrát dříve než jiní corydorasové - v
podstatě už 3. den.
Rozmnožování importů:
Měli bychom je očekávat v srpnu/září. Viz C. atropersonatus.
Corydoras tukano (=sp.
cf. reynoldsi Asher)
Lokalita: Brazílie, stát Amazonas (Rio
Tiquié, přítok Rio Uaupés na horním Rio Negro)
Velikost: 3-5 cm
Popsal: Britto, Flávio & Lima, 2003
O tomto druhu zatím nic přesného nevím. Dne 3.3.
2004 jsem si pořídil 8 kusů (4 páry). Šlo o čerstvě dovezené ryby, které
neprošly karanténou, takže jsem dost riskoval. Po týdnu zdechla jedna samice a
za další týden jeden ze samců. Po dalším roce (leden 2005) mi na jakousi infekci
(po nitěnkách?) zemřeli dva samci a na podzim 2005 při experimentech s
hormonálním rozmnožováním další dva kusy, takže mi zbyl jediný pár, což znamená,
že pokusy o vytření tohoto druhu mohu prakticky zabalit.
Na první pohled sice možná nejsou extra
atraktivní, ale velmi působivě vynikají v houfu svým vertikálním pruhováním a
strakatými ocasy. Zmatky dlouho panovaly kolem jejich přesného druhového určení.
Když byl tukano v roce 1997 poprvé importován do Británie, byl na základě
nákresů Myerse a Weizmana spojován s dříve objeveným druhem Corydoras
reynoldsi (Myers & Weitzman 1960) a podle majitele exportní firmy v Manausu,
odkud byl přivezen, se mu dostalo dosti šroubovaného označení "Corydoras sp.
cf. reynoldsi ASHER". Podle nejnovějších informací se však jedná o zcela
jiný druh než původní Corydoras reynoldsi, jehož skvrny jsou o dost menší. V
roce 2003 byla proto ryba vědecky popsána jako Corydoras tukano
(Marcelo R. Britto and Flávio C.T. Lima: Corydoras tukano, a new species of
corydoradine catfish from the rio Tiquié, upper rio Negro basin, Brazil.
Neotropical Ichthyology, 1(2):83-91, 2003).
Chov a rozmnožování: Mělo by jít o celkem
dobře množitelný druh. Alespoň na internetu se píše o tom, že byl rozmnožen již
vícekrát. Jikry jsou veliké (2.2 mm) a jejich počet je nízký. Údajně se však
vyskytuje i varianta s nízkou hřbetní ploutví, která klade malé jikry do
chuchvalců.
Rozmnožování importů:
Podobně jako u C. duplicareus v listopadu nebo prosinci, ačkoliv
pokud přihlédneme k tomu, že se jedná o region přibližně uprostřed Iquitos,
Manaus a Puerto Ayacucho, dešťová sezóna v jejich lokalitě možná začíná o něco
později (leden-březen?). James je vytřel v březnu a k dalšímu výtěru došlo v
prosinci téhož roku. V každém případě půjde o region s velmi prudkým obdobím
dešťů, kdy srážky vzrůstají téměř 10krát. Teplota vzduchu dosahuje maxima na
konci suchého období a během dešťů klesá o cca 3º
C.
Pozn.:
Druhem s velmi podobnou kresbou je
Corydoras weitzmani, jenž byl nedávno "znovuobjeven" a je dovážen do
Evropy za velmi vysoké sumy (viz obrázek dole). Tvar jeho těla je však jiný,
připomínající C. panda.
Corydoras undulatus
Lokalita: podle I. Fullera
Argentina (La Plata u Buenos Aires), Brazílie, Paraguay, což potvrzují i
jiné zdroje
Velikost: 4,5-5 cm
Popsal: Regan, 1912
Undulatus je zástupcem "skupiny elegans",
do níž patří druhy s převážně černým zbarvením, na němž se porůznu objevují
nepravidelné světlé skvrnky a proužky. Typický je rovněž tvar těla s hlavou ve
tvaru trojúhelníku a charakteristicky posazeným okem blíže k tlamce (tentýž tvar
těla se vyskytuje u skupiny reticulatus). Tyto druhy se vyskytují hlavně
v jižní části oblasti rozšíření corydorasů (Argentina, Paraguay, Peru, Ekvádor,
jižní Brazílie, Surinam). Patří k nim
Corydoras elegans, Cor. undulatus,
Cor.
nanus a
Cor.
napoensis. Křížencem mezi elegansy a Corydoras adolfoi je
Corydoras nijsseni (elegans nijsseni) z horního toku Rio Negro.
Rozmnožování: Samci undulatů jsou menší a
odlišně zbarvení než samice (viz pár nahoře). Ian Fuller stimuloval tření
výměnou 50% vody a poklesem teploty z 22,7 °C na 15,5 °C. Ryby
jsou při tření velmi čilé a jsou se vším velmi rychle hotovy. Za tři hodiny
nakladly čtyři Fullerovy samice za asistence šesti samců celkem 700 jiker o
průměru 1,5 mm. 80% bylo oplozeno. Po měsíci krmení mikrami, umělým práškovým
krmivem a artemiemi dosáhl potěr 8,5 mm, po dvou měsících 12,5 mm a po třech
měsících 18 mm. Růst je tedy dost pomalý. K úplnému vybarvení došlo po 6
týdnech.
Rozmnožování importů: Voda během simulovaného zimního období může být
poměrně dost chladná (teploty mezi červnem a srpnem se u Buenos Aires pohybují
jen mezi 11-12° C).
V té době jsou také minimální srážky. Deštivé letní období začíná v říjnu a trvá
až do března. Teploty během října a prosince stoupají velmi rychle a v lednu se
blíží 25° C. Poté nastává poměrně rapidní sešup.
Corydoras
venezuelanus
Lokalita: Venezuela (Río Cabriales,
Valencia, stát Carabobo)
Velikost: 5,5 cm?
Popsal: Ihering, 1911
Tuto krásnou rybku jsem objevil nedávno v jednom
rakouském obchodě a musím říct, že jsem se do ní ihned zamiloval. Bohužel, na
internetu jsou k dispozici pouze nevalné fotografie, takže její atraktivitu
člověk docení pouze ve chvíli, kdy ji spatří na vlastní oči. V podstatě se hodně
podobá C. aeneus, jenomže tmavé zbarvení končí ještě před ocasním násadcem, na
hlavě je velká oranžová skvrna a ploutve jsou rovněž oranžové. Pochází z
podhorských potoků severní Venezuely, takže jí vyhovuje spíš chladnější voda
(www.planetcatfish.com uvádí 19-25 °C). V zajetí se množí dobře.
Moje chovná skupina se vytírá spontánně a mívá řádově desítky až stovky jiker.
Třecí intervaly jsou nicméně nezvykle dlouhé, kolem 6 týdnů. Jikry jsou
drobné, o něco menší než u štěrbáků, a bývají lepeny v pásech kolem akvária.
Galerie šuntů a šmejdů
Corydoras paleatus
Lokalita: Surinam, Argentina, Paraguay?
Velikost: 6-7 cm
Popsal: Jenyns, 1842
C. paleatus je jeden ze dvou
nejrozšířenějších corydorasů (tím druhým je C. aeneus), ale při srovnání
variability zbarvení by v celé podčeledi mohl aspirovat na titul největšího
šunta. Kupodivu však existují jedinci, kteří se chovem tohoto Corydorase živí a
produkují je po tisících. (No, každý máme nějakou úchylku.) Je to typický
"flekatý" corydoras. Chov a odchov je bezproblémový, ale musím se přiznat, že
bych považoval za nedůstojné věnovat tomuto druhu víc než tři řádky.
Další řádky připojím jen kvůli podobným druhům:
Paleatům jsou velmi podobní aspidorasové (Aspidoras albater, A. maculosus
aj.), geneticky nepochybně blízce příbuzní, i když ichtyologové je řadí do
jiného rodu.
Corydoras aeneus
(dříve i C. schultzei)
Lokalita: Bolívie, Brazílie, Ekvádor,
Kolumbie, Peru, Surinam, Trinidad
Velikost: 6-6,5 cm
Popsal: Gill, 1858
Nejrozšířenější druh rodu Corydoras, který by ale
v pořadí největších šmejdů držel čelnou pozici hned za paleaty a různými rypáky.
Je poněkud sympatičtější a baculatější než C. paleatus, ale také hluboký
podprůměr. Je vedle brochisů nejcharakterističtějším představitelem
"jednolitých" corydorasů. Existuje řada geografických variet, které jsou dokonce
považovány za samostatné druhy. V poslední době se dokonce od C. aeneus opět
odděluje samostatný druh C. schultzei, který byl před pár lety zrušen. Viděl
jsem typy tmavé i zelené barvy a v Londýně i zvláštní varietu s výrazným tlustým
zlatým pruhem od hlavy až k ocasu.
Brochis splendens
Lokalita: Brazílie, Peru, Ekvádor, Bolívie
Velikost: 7-8 cm
Popsal: Castelnau, 1855
Brochis je dobromyslně působící druh, který
připomíná vánočního bezšupinatého kapra. Na trhu se objevují v ceně o málo
přesahující 100 korun, ale rozhodně nejsou ničím, co by mělo potenciál jít na
dračku. Vzhledem ke své velikosti vyžaduje velkou nádrž.
 |
|
Mladý
Brochis splendens je občas vychytrale využíván obchodníky |
Tření a odchov: V přítocích Ucayali byl
naměřen tento chemismus vody: pH 6,8-6,9, 11,4° dGH, 600-640 μS.
Na chemismu by tedy nemělo příliš záležet. Přinutit ryby do tření prý není
snadné. Údajně probíhá podobně jako u corydorasů. Chovatel Brian Walsh (http://www.scotcat.com/articles/article17.html)
uvádí, že ryby se
mu začaly třít až po několika letech, když je z důvodu změn ve svém bytě dvakrát
přemístil do jiných nádrží. K prvnímu výtěru došlo během dne, ale další se
konaly výhradně v úplné tmě v noci. Ryby jsou během třecí aktivity výrazněji
zbarvené a na těle se jim objevuje mramorovaná kresba. Počet jiker od jedné
samice je velmi vysoký (500-800), avšak Walsh uvádí maximálně 50 kusů. Jsou
kladeny několik cm pod hladinou na sklo nebo do rostlin. Nejprve jsou žluté,
potom oranžové a nakonec podobně jako u corydorasů tmavnou. Plůdek se líhne po 4
dnech a roste prý velmi rychle; po měsíci krmení artemiemi, mikrami a nitěnkami
uvádí Walsh velikost 2,3 cm! Až do konce druhého měsíce života má potěr na těle
tmavou kresbu z proužků a skvrn, připomínající mramorovanou kresbu Corydoras
sodalis či reticulatus. Objevuje se u něj také nápadně velká hřbetní ploutev. V
dospělosti však tato okrasa zmizí a částečně se zvýrazňuje jen u samců v době
tření. Pozor proto na atraktivně zbarvené rybky o velikosti do cca 2 cm, které
přicházejí z dovozu! Jedná se o obchodnickou vychytralost.
Poznámka: Brochisové se podobají druhu
Corydoras aeneus, ale výrazným rozlišovacím znakem je počet paprsků ve hřbetní
ploutvi (u brochisů 10-12, u corydorasů většinou 7, maximálně 8).
Official Scientific
Page |
Akvaristika a
jiná zvířena
