Heaven of Belinda Carlisle

Belinda Carlisle se narodila 17. srpna 1958 v Hollywoodu (Los Angeles) jako Belinda Jo Carlisle v nezámožné rodině tesaře a švadleny. V dětství údajně trpěla nadváhou, čehož ovšem umně využívala ve rvačkách a zápolení s chlapci ve sportovních týmech. Později ale něco shodila a stala se středoškolskou roztleskávačkou.

Když bylo Belindě 5 let, její otec Walt opustil rodinu a matka Joanne se o dva roky později vdala podruhé. S novým nevlastním otcem-alkoholikem Dukem Kurczeskim však BC údajně nevycházela příliš přátelsky a protože jej zřejmě nebyla schopna stabilně přeprat, po dokončení střední školy v roce 1976 si sbalila kufry. V následujícím období se pod pseudonymem Donna Rhea živila jako zpěvačka vokálů pro různé punkové skupiny v Los Angeles. V roce 1977 se stala pod pseudonymem Dottie Danger bubenicí punkové kapely The Germs. "Neměla jsem vůbec žádné hudební vzdělání. Prostě jsem si sedla za bubny a bubnovala, co se dalo." Příliš si zde ovšem nezabubnovala, neboť dlouhodobě onemocněla mononukleózou. Po vyléčení v květnu 1978 zašla na párty v kalifornské Venice, kde se dala do řeči s mladými punkerkami Jane Wiedlinovou a Margot Olavarriaovou. Když se všechny navzájem ujistily, že hudební kapely v Kalifornii jsou jedna horší než druhá, rozhodly se založit svoji vlastní a posléze si přibraly bubenici Elissu Bello. Kapela se původně jmenovala The Misfits, což se dá volně přeložit jako "Zkrachovalci" (vlastně "Zkrachovalkyně").

Děvčata si od července 1978 vydělávala hraním v punkrockovém hollywoodském klubu The Masque, jenž byl situován v suterénu jakéhosi pornokina. Odtud zřejmě pramenily pozdější historky, že BC pracovala jako striptérka. Jejich repertoár sestával ze dvou základních písní, Overrun a Robert Hilburn (nazvané na počest losangeleského hudebního kritika). V případě kladného ohlasu přidávala děvčata ještě jednou Overrun. Publikum prý reagovalo buď zděšením nebo hysterickým smíchem. Po zavření klubu policií (není mi jasné, zda v důsledku hudební produkce The Misfits) se dívky přestěhovaly mj. do klubu Whisky A Go Go, odkud - pravděpodobně? - v roce 1979 získaly svůj nový název The Go-Go's.

V září 1978 se ke skupině připojila basskytaristka Charlotte Caffey, která se ve skupině stala kytaristkou. Následujícího roku byla Elissa Bello nahrazena bubenicí Ginou Schock. O něco později (přelom 1980/1981) přibyla kytaristka Kathy Valentine, jež vystrnadila Margot Olavarria a pro změnu se stala basskytaristkou. BC se věnovala výhradně zpěvu. Příchod Charlotte byl pro Go-Go's zásadním zlomem, neboť znala noty a dokonce věděla, jak se zapojují kytary do reprobeden.

Rok 1980 strávily Go-Go's převážně na cestách po Los Angeles a Británii jako předkapela britské skupiny The Madness a prožily hudební transformaci od punku k poprocku. Jejich účinkování vzbudilo zájem v hudebních kruzích a téhož roku vydaly svůj první singl We Got The Beat u britské Stiff Records. V dubnu 1981 uzavřely kontrakt s americkým nahrávacím studiem IRS Records, kde jim vyšlo první dlouhohrající album Beauty And The Beat (1981). Úspěch desky byl šokující; prodalo se jí více než 3 miliony kusů, na čele americké hitparády strávila plných 6 týdnů a singly Our Lips Are Sealed a We Got The Beat se staly velice populárními hity počátku 80. let. The Go-Go's byly navíc vůbec první dívčí kapelou, která dosáhla čela amerického Billboardu a ukázaly tak cestu The Bangles.

Další album Vacation (1982) se rovněž prodávalo dobře, ale skupina si dala dočasnou pauzu kvůli srdeční operaci Giny Schock. Třetí album Talk Show (1984) se již prodávalo mnohem hůře, neboť členky kapely se více než hraní a zpěvu věnovaly konzumaci alkoholu a drog.

Ačkoli nahrávací společnost snaživě budovala jejich image "obyčejných dívek ze sousedství", rozmařile bujarý život Go-Go's vedl k postupnému rozkladu. Dům, ve kterém společně bydlely, dostal dokonce přezdívku Disgraceland (něco jako Hanbárna). V říjnu 1984 ohlásila po pěveckých sporech s BC odchod Jane Wiedlin a byla dočasně záplatována basskytaristkou Paulou Jean Brownovou. V květnu 1985 se však Go-Go's definitivně rozložily odchodem Charlotte Caffey a Belindy Carlisle. Protože Caffey a Wiedlin byly tvůrčími mozky Go-Go's, skupina už nemohla dále fungovat.

Odchod BC byl do značné míry motivován setkáním s jejím budoucím manželem, tehdy ještě poradcem prezidenta R. Reagana, Morganem Masonem. To vedlo k tomu, že se BC rozhodla radikálně změnit svůj život a začala navštěvovat anonymní terapie pro tlouštíky, alkoholiky a narkomany. V roce 1986 se vrátila k hudbě se zcela novým image, zbavená tuny váhy i závislosti na kokainu. Po svatbě v Paříži (duben 1986) se upsala nahrávací společnosti IRS Records, kde vydala své debutové album Belinda.

Třetí album v pořadí - a rozhodně nejlepší. Co skladba, to drahokam. Odtud se už dalo padat jenom dolů. (K tomu bohužel došlo dřív, než by se mohlo zdát.) Paradoxně, Runaway Horses dosáhlo menšího komerčního úspěchu než Heaven On Earth, a to především v USA. Podle internetové šeptandy má na tom značný podíl vedení MCA Records, které se zaleklo propagace projektu, jež se značně "vymykal" popové produkci té doby.

Buď jak buď, během roku 1990 došlo k další negativní události, která definitivně pohřbila kariéru BC v USA. Hudební kanál MTV totiž odmítl vysílat videoklip k písni Summer Rain s odůvodněním, že je příliš "staromódní". BC - pro niž je Summer Rain asi vůbec nejoblíbenější písní - oponovala a zpočátku se jí zastala i MCA. Když se však BC tvrdě vyjádřila na adresu MTV v televizní talk show, MCA ji nechala na pospas osudu a MTV vzápětí vyhlásila bojkot všech nových videoklipů BC. To se ovšem v zámoří rovnalo rozsudku hudební smrti a útěchou pro BC může být, že se jejím novým útočištěm stala Evropa a Austrálie. Zde měl velký úspěch hlavně titulní singl Leave A Light On - rovněž popový evergreen - a později, během Runaway Tour ve Velké Británii, kdy dvakrát vyprodala stadion ve Wembley, i přepracovaná verze (We Want) The Same Thing. V Austrálii výrazně zabodoval Summer Rain, jenž se zde dočkal i diskotékových covervezí. Je však neodpustitelným zločinem, že řada skvělých skladeb z tohoto alba je prakticky neznámá.

Na konci roku 1990 došlo opět ke sloučení Go-Go's za účelem propagačního turné kolekce jejich nejvetších hitů. Tím započalo období periodického slučování a rozpadání Go-Go's, jež trvá až dodnes.

1. Leave a Light On

Ellen Shipley, Rick Nowels
2. Runaway Horses

Ellen Shipley, Rick Nowels
3. Vision of You

Ellen Shipley, Rick Nowels

4. Summer Rain

Maria Vidal, Robbie Seidman
5. La Luna

Ellen Shipley, Rick Nowels
6. (We Want) The Same Thing (+LIVE 2002)

Ellen Shipley, Rick Nowels
7. Deep Deep Ocean (počítačová hříčka)

Tom Kelly, Amy Sky, Billy Steinberg
8. Valentine

Sandy Stewart, David Munday
9. Whatever it Takes (amazon.com)

Ellen Shipley, Rick Nowels
10. Shades of Michaelangelo

Belinda Carlisle, Charlotte Caffey

Live Your Life Be Free (1991)

Čtvrté album a v pořadí třetí spolupráce s Rickem Nowelsem byla důstojným následovníkem Runaway Horses, ovšem jeho komerční odezva nebyla tak silná jako v případě předešlých dvou alb. Propagace ze strany MCA v USA byla totiž opět vlažná a vedla nakonec k otevřenému konfliktu BC s tehdejším šéfem MCA Alem Tellerem. Jak doslovně citoval časopis US Magazine v listopadu 1993 popis události, jež se odehrála přímo uprostřed velké firemní párty: "Přišla jsem k němu a řekla: Tak tohle je ten chlápek, co zmrvil mou kariéru v téhle zemi. Jdi do prdele, Ale Tellere! Jseš zasranej lhář!" Je jasné, že po téhle výměně názorů byly dny BC u MCA Records sečteny. Její bossové se vyvázali ze čtyřalbového kontraktu s BC vydáním jejích největších hitů "Her Greatest" (1992) a dali jí padáka. Od roku 1993 byla BC pod Virgin Records na obou březích Atlantiku.

Protože v USA se "zasraný Al" přičinil o to, aby zde album prošlo prakticky bez povšimnutí, odbyt nahrávek BC se definitivně přesunul na evropské a oceánské teritorium. LYLBF dosáhlo 7. pozice ve Velké Británii a čtyři singly bodovaly v Top 40. Bohužel, během propagačního turné v Evropě BC zjistila, že je v počátečním stádiu těhotenství. Další prezentace desky probíhala již dosti nadoraz, sprovázena ranními těhotenskými nevolnostmi, a o koncertní šňůře v USA nemohlo být ani řeči. Syn Morgana Masona a Belindy Carlisle, James Duke Mason, se narodil v Los Angeles 27. dubna 1992 - v porodnici, kterou před řádícími černošskými gangy v době nechvalně proslulých "Rodney King riots" chránil oddíl Národní gardy. Do nemocnice se prý vinul kouř z hořících budov a BC navíc během komplikovaného předčasného porodu málem přišla o život.

Výsledkem všeho výše uvedeného je, že LYLBF je jedním z nejméně doceněných alb 90. let. Jeho styl možná některé příznivce překvapil, protože je poněkud temnější. Na starších albech by se zcela nenápadně vyjímaly písně jako Do You Feel Like I Feel, Half The World, Little Black Book nebo World Of Love; zbytek se ovšem nese v diskorytmovém duchu. Rovněž výběr skladby Live Your Life Be Free jako titulního singlu možná nebyl šťastný. Její určitá těžkopádnost naznačuje, že nejdřív tu byl refrén a teprve potom hudba - BC totiž album pojala jako hold svým zemřelým přátelům a výzvu ke "svobodnému" užívání si života. Přesto je možno LYLBF hodnotit výše než Heaven On Earth.

Dojem, že s propagací tvorby BC nebude něco v pořádku, naznačil osud alba jejích největších hitů "The Best Of Belinda: Volume 1", které vydala Virgin Records ve Velké Británii (i jinde v Evropě) koncem roku 1992: kolekce raketově vyletěla na čelo nejprodávanějších alb ve VB a získala dvojnásobnou platinovou desku.

1. Live Your Life Be Free

Ellen Shipley, Rick Nowels
2. Do You Feel Like I Feel

Ellen Shipley, Rick Nowels
3. Half The World

Ellen Shipley, Richard Feldman, Eric Pressly
4. You Came Out of Nowhere

David Munday, Rick Nowels
5. You're Nothing Without Me

Rick Nowels
6. I Plead Insanity

David Munday, Rick Nowels
7. Emotional Highway

Ellen Shipley, Rick Nowels
8. Little Black Book

Belinda Carlisle, Marcy Levy, Richard Feldman
9. Love Revolution

Rick Nowels
10. World of Love

Charlotte Caffey, Jeff McDonald, Steven McDonald
11. Loneliness Game

Belinda Carlisle, Eric Pressly

V roce 1993 se BC rozhodla "osvobodit" od image vytvořeného producentem Rickem Nowelsem a se svou věrnou kamarádkou Charlotte Caffey zahájila práce na novém albu, které ji mělo ukázat "ve skutečném světle". Výsledkem tohoto "osvobození" byl Real, největší hudební i komerční nezdar její kariéry. Na této desce se nepovedlo skoro nic, ani její obal. Ačkoli kritiky byly překvapivě příznivé (na rozdíl od předchozích alb, které perverznímu vkusu hudebních publicistů nevoněly), sama BC později poznamenala, že tato podezřelá pochvala byla "polibkem smrti". V USA deska zcela propadla a i když v Evropě se jí vedlo lépe (VB: 9.), pro řadu jejich fanoušků musela být hlubokým zklamáním. Obsahovala sice dva slušné hity (Big Scary Animal a Lay Down Your Arms), které by si ve své době zasloužily více pozornosti, ale zbytek se propadl do podprůměru, jež měl se soundem jejich dřívějších alb asi tolik společného, jako Petr Uhl s členstvím v klubu Mensa. BC se sice svým hlasem snaží pozvednout mdlé melodie sec může, ale jak říkáme my na Moravě, "kde nic není, tam ani Belinda Carlisle nebere".

Deziluze z přetrvávajícího neúspěchu v USA v kombinaci s kalifornským zemětřesením v roce 1994 vedla BC k rozhodnutí o přestěhování do Evropy. Změna prostředí a odloučení od jinak milované Kalifornie se údajně neobešly bez určitých psychických problémů, leč ty byly údajně tiskem přespříliš zveličovány. Od té doby žila rodina BC střídavě v Cap d' Antibes na jihu Francie a v Londýně. Požár londýnského sídla posléze vedl Masonovy k definitivnímu přesídlení do Francie, kde žijí dodnes. Na konci roku 1994 došlo opět ke znovusloučení a znovurozpadu Go-Go's za účelem propagace jejich nové retrospektivní desky.

1. Goodbye Day
2. Big Scary Animal
3. Too Much Water
4. Lay Down Your Arms
5. Where Love Hides
6. One With You
7. Wrap My Arms
8. Tell Me
9. Windows of the World
10. Here Comes My Baby

Jako císař Jindřich IV. k papeži do Canossy roku 1077, vydala se Belinda Carlisle v roce 1995 pokorně k producentu Ricku Nowelsovi za účelem práce na novém albu, jež by jí mělo vrátit ztracený lesk. Navrát na výsluní měl posichrovat - a ke spolupráci byl tudíž pozván - také Per Gessle (Roxette). Výsledek (tentokrát pod značkou Chrysalis) byl možná až překvapivý, se Zlatou deskou a dvěma Top 10 hity ve Velké Británii. Přesto nelze A Woman And A Man označit za úspěšný návrat ke skvělým skladbám přelomu 80. a 90. let. Většina skladeb je nevýrazná a na nejlepších albech BC by působily jako hudební vetřelci z jiné galaxie. V USA album zpočátku raději ani nevyšlo, a ani dodatečné vydání po příznivém ohlasu v Británii (červenec 1997) nevzbudilo výraznější pozornost. Mimochodem, BC vzpomíná na natáčení tohoto alba jako na "noční můru", protože jí nahrávací společnost vnutila některé písně, které se jí vůbec nelíbily. Naopak jí z blíže nespecifikovaného důvodu "zakázali" Nowelsovu demoverzi songu Falling Into You, do které se přímo zbláznila. Záhada se vyjasnila, když se o několik měsíců později tahle píseň linula z rádií v podání Celine Dion...

1. In Too Deep

Rick Nowels
2. California

Maria Vidal, Rick Nowels, Billy Steinberg
3. A Woman and a Man

Maria Vidal, Robbie Seidman
4. Remember September

Ellen Shipley, Rick Nowels
5. Listen to Love

6. Always Breaking My Heart+LIVE

Per Gessle
7. Love Doesn't Live Here

8. He Goes On

Neil Finn
9. Kneel At Your Feet

10. Love in the Key of C

Rick Nowels
11. My Heart Goes Out To You

Rick Nowels, Anders Baggee

Na konci 90. let se objevily zvěsti o přípravách na nové album. Nakonec z nich sešlo a tři připravované písně vyšly jako přídavek k další recyklaci největších hitů "A Place On Earth - The Greatest Hits" (1999). Nutno říci, že to bylo rozumné rozhodnutí, protože u žádné z těchto skladeb nešlo o bůhvíjak kvalitní materiál. Následně to potvrdilo singlové vydání jedné z nich, All God's Children (1999), jež žádnou díru do pop světa neudělala (pravda, téhle písni trochu křivdím, protože na nejlepších deskách BC by stále patřila k lepšímu průměru; zjevně však nenaplňuje potenciál jejího hlasu). Určitou kuriozitou je singl I Won't Say (I'm In Love) ze soundtracku animovaného filmu "Hercules" (1997), který vyšel jen v Německu a Francii. Lze tedy říci, že od poloviny 90. let Belinda Carlisle pouze recykluje ze svého přímořského sídla v Provence. Periodicky se také slučuje a opět odlučuje od svých přítelkyň z Go-Go's, jež převážně rovněž recyklují.

I Won't Say (I'm In Love) (1997)

All God's Children (1999)

V roce 2001 se nicméně Go-Go's odhodlaly k vydání nové kompilace nazvané "God Bless The Go-Go's". Je těžké říci, zda měla BC červený nos, když prohlašovala, že její nahé pózování pro srpnový Playboy 2001 nemělo s ohlašovaným turné Go-Go's vůbec, ale vůbec nic společného. Lze také hodně diskutovat o tom, zda to byl rozumný krok na sklonku pěvecké kariéry. Pokud s jistými pochybnostmi přijmeme prohlášení, že její tělo od hlavy dolů je údajně nedotčeno plastickými operacemi, nelze si nepovšimnout jisté změny obočí a víček, která dodala jejímu obličeji zcela jiný výraz. Zbývá dodat, že propagaci nového alba Go-Go's toto pózování stejně moc nepomohlo a povšimli si toho i tvůrci seriálu The Simpsons.

Nutno ovšem zdůraznit, že deska nebyla vůbec špatná; tedy přinejmenším písně Unforgiven and Stuck In My Car byly velmi slušné a ukázaly, jak zvuk Go-Go's během let vyzrál.

Go-Go's: Unforgiven (God Bless The Go-Go's, 2001) LIVE
Go-Go's: Stuck In My Car (God Bless The Go-Go's, 2001) - amatérské video
Mad About You (Go-Go's-live, 2006)

V roce 2003 podnikla BC své první turné po USA od roku 1990. Příznivý komerční i kritický ohlas podpořil zvěsti o přípravách nového alba. K nim však došlo teprve o několik let později. Ohlašovaná kompilace "Voilà" (Rykodisc, únor 2007) však nebude tím, co její příznivci očekávali. Jedná se totiž z drtivé většiny o soubor šansonů nazpívaných ve francouzštině. První ohlasy na demosnímky prý byly překvapivě příznivé a v nahrávacích studiích prý "drnčely telefony". Osobně bych ovšem po poslechu krátkých ukázek za telefon ušetřil. Podle nejnovějších vyjádření BC to navíc vypadá, že již nehodlá natočit žádné další popové album, protože "nechce už dělat stále to samé" a mezi současnými zpěvačkami by se cítila "jako dinosaur". A přestože se občas vídá s Rickem Nowelsem, žádná debata o nové spolupráci prý nepadla.

Sama BC se v posledních interview svěřila, že již "nemá chuť soutěžit" a chce se raději věnovat výchově svého syna. Rovněž se nelichotivě vyjádřila na adresu bossů současného hudebního průmyslu, kteří prý vůbec nerozumějí hudbě a chtějí jenom vydělávat peníze za každou cenu. V posledních letech se ovšem poměrně často objevuje v televizních show, takže společenská izolace na francouzském venkově jí zjevně nevyhovuje.

Voila (únor 2007)

http://www.youtube.com/watch?v=u5i0js26aFc

Většina tracků z tohoto alba zřejmě nebude to pravé ořechové ani pro mě, ani pro jiné příznivce BC, nicméně coververze songu Françoise Hardyové Pourtant Tu M'aimes (v anglické verzi I Still Love Him) zní zatraceně zajímavě. Doufám, že Rykodisc bude tak rozumný a vydá ji jako první singl.

Oficiální prezentace na www.myspace.com:

http://www.myspace.com/belindacarlislevoiladeux

1. I Still Love Him

2. La Vie en Rose

3. Bonnie and Clyde

4. If You Go Away

5. Des Ronds Dans L'eau

6. Pourtant Tu M'aimes

7. Ne Me Quitte Pas

8. La Vie en Rose

9. Contact

10. Merci Cherie

11. JezebelBonus Disc (English Versions)

Trivia: Belinda Carlisle měří 168 cm (a je tedy spolu s Kathy Valentine zdaleka nejvyšší ze všech Go-Go's), jejím oblíbeným filmem je La Dolce Vita (1960) od Federica Felliniho, a kromě záliby v hudbě je nadšenou amatérskou archeoložkou. Společně s Charlotte Caffey se angažuje v hnutích za práva zvířat a má dům plný psů. (Mimochodem, kdysi vlastnila domácí prasátko, ale záhy poněkud přerostlo, takže se jej zbavila.) Známá je historka, že kdysi za éry Go-Go's si v drogovém rauši cosi koupila a ráno zjistila, že to byl dostihový kůň. Kdysi byla vegetariánkou, ale francouzská strava jí pokračování v tomto dietním režimu znemožnila. Její nejoblíbenější písní z éry Go-Go's je Head Over Heals a z pozdějšího sólového období Summer Rain, v čemž se víceméně shodujeme, i když poslední léta dávám přednost Deep Deep Ocean. Za své nejoblíbenější video považuje In Too Deep a Circle In The Sand.