Ugrité

• Ugritská (též ugrijská) skupina je z důvodu časného oddělení maďarštiny a jejímu ovlivnění jinými jazyky dnes velmi heterogenní. Na rozdíl od předků Maďarů zůstali Chantové a Mansové ve svých starých sídlech.

Maďaři

Největší ugrofinský národ. V Maďarsku asi 10,7 mil., v Rumunsku kolem 1,6 mil., na Slovensku 600 000, v Jugoslávii 500 000. Nejstarší písemné památky (Halloti Beszéd) pocházejí z 13. stol. Christianizováni byli v 10. stol., dnes jsou katolíci. Předkové Maďarů kdysi obývali střední a dolní tok řeky Kama. Později se smísili se starotureckými skupinami a dali vzniknout kmeni Onogurů (sttur. on ogur=10 šípů, tj. kmenů; odtud název Hungar a Uher), jenž byl v 9. století vytlačen z Černomoří Pečeněgy. Postupně v něm převládla ugrofinská složka nad tureckou. Maďarský národ vznikal složitým míšením s okolními skupinami, Slovany, Rumuny, Němci, Cikány, Kumány a částečně i Turky. Zvláštní etnografickou skupinou jsou Szekélyové v Transylvánii (asi 0,7 mil.).

Chantové (Osťjaci)

Vl. jménem Chante (Lidé). Národnost v povodí Obu a Irtyše, celkem asi 21 000. Spolu s jazykem Mansů tvoří zvláštní obsko-ugritskou podskupinu v rámci ugrofinských jazyků. Má 3 základní skupiny dialektů. Literatura vznikla až po roku 1917, písmo na základě latinky existovalo od roku 1930, na základě azbuky existuje od roku 1937. Ve středověku se Chantové pod tlakem Rusů stěhovali na severovýchod a museli též čelit tlaku Tatarů. Christianizováni byli v průběhu 18.-19. století.

Mansové (Vogulové)

Část Mansů na severu byla označována jako Osťjaci. Celkový počet mluvčích činí asi 7000-8000. Lieratura vznikla až ve 30. letech 19. století. Píše se písmem na základě azbuky. Od 14. stol. jsou Mansové v ruských pramenech označováni jako Vogulové. Christianizováni byli od 17. století.

Baltofinové

• Baltskofinské jazyky, které se vyvinuly z předpokládaného jednotného prajazyka (prafinštiny), jsou dodnes velmi blízce příbuzné. Mezi nimi vyniká archaičností finština, která je často východiskem pro rekonstrukci starých slovních kořenů.

Finové

Vl. jménem Suomalaiset, označení Finové pro ně používaly sousední germánské kmeny. Jazyk má 7 dialektů, užívá se latinka. Asi 4,8 mil. mluvčích, mimo Švédsko asi 0,6-0,7 mil. Nejstarší písemné památky pocházejí ze 16. století (slabikář finštiny a finský překlad Bible od Michaela Agricoly r. 1543, resp. 1548). Křesťanství bylo přijato ve 12. stol., věřící jsou vesměs protestanti. Finsko bylo v letech 1157-1809 pod nadvládou Švédů, jako národ se Finové konstituovali až v 19. stol.

Karelové

Vl. jménem Karjala. Národnost v sz. Rusku a ve Finsku. Jazyk má asi 140 000 mluvčích a má 3 základní dialekty. Nejstarší texty pocházejí z 13. stol. Nejstarším písmem byly runy, nahrazené latinkou a nakonec azbukou. Karelové se v průběhu 11.-12. století přesunuli od sz. pobřeží Ladožského jezera k Bílému moři. Pod tlakem Švédů se část Karelů v 16.-17. stol. přestěhovala k horní Volze (tzv. tverští či hornovolžští Karelové). Christianizace probíhala velmi pozvolna a ještě v 15. století nebyla ukončena. Až do 20. stol. se zachovalo mnoho tradičních předkřesťanských zvyků. V Rusku jsou dnes hlavně pravoslavní, ve Finsku protestanti. V modifikované formě severní karelštiny je napsán epos Kalevala od Eliase Lönnrota.

Vepsové

Vl. jménem Vepsa, Bepsa či Ludinkau. Národnost na sz. Ruska jižně od jezera Oněga. Jazyk je dnes již téměř vymřelý (několik tisíc mluvčích). Dělí se na tři základní skupiny (střední, jižní a severní). Je příbuzný karelštině. Přechod mezi těmito jazyky tvoří tzv. lydijské dialekty. Vlastní literatura prakticky neexistuje. Považují se za potomky finského kmene Vesů, zmiňovaného v 5.-6. století. V 9. století se jejich území zčásti stalo součástí Kyjevské Rusi. Byli christianizováni Rusy. Vepsové podléhají silné ruské asimilaci.

Vodové

Vl. jm. Vaddjalajset. Dnes již v podstatě vymizelá národnost (několik desítek osob) jižně od Finského zálivu v Rusku. Jazyk je nejblíže estonštině. První zprávy pocházejí z 11. století. Dříve relativně velmi početné etnikum (od něj název "Vodská pjatina") bylo již od středověku vystaveno silné asimilaci ze strany Rusů.

Ižorci (Ingrové)

Národnost v okolí Leningradu. Dnes již fakticky splynuli s okolními Rusy. Byli příbuzní Vodům a Karelům. Ve 13. století byli násilně christianizováni. Od poloviny 16. století až do začátku 18. stol. náleželi ke Švédsku, jinak je jejich historie úzce spjata s Ruskem. 

Estonci

Vl. jménem Eestlased. Národnost tvořící většinu obyvatel Estonska (něco málo přes 1 mil.). Jazyk má 3 dialekty. pisovný jazyk se ustálil v 19. století, píší latinkou. Pokřtěni byli ve 13. stol., věřící jsou protestanti, jen část (Setukové) vyznává pravoslaví. Za první zmínku o Estoncích, resp. jejich předcích, je považována zmínka v Tacitově spise Germania o kmenech Aesti (rok 98 po Kr.). Podrobnější informace pocházejí až z doby 11.-13. století. Rusové je označovali jako Čudě, ostatní jako Esty. Ve 14. století připadlo jejich území Řádu německých rytířů. V 16. stol. se dostali pod vliv reformace a přešli k protestanství. Současně se dostali pod vládu Švédů. V letech 1710-1725 došlo k připojení k Rusku. Faktickou moc však měli i nadále (až do 20. stol.) tzv. ostsejští baroni německého původu. Na přelomu 18.-19. stol. došlo pod vlivem pobaltských Němců k národnímu obrození a ve druhé polovině 19. století pak i k formování estonské národnosti. Republika vznikla roku 1918, roku 1940 byli na pět desetiletí připojeni k SSSR.

Livonci

Etnická skupina žijící na severozápadním pobřeží Lotyšska. Podle údajů z 80. let jen několik set (asi 400), vesměs starších osob. Literatura není rozvinuta. Livonci žili původně na mnohem širším území (Livonsko), ale od 13. stol. byli vystaveni silné germanizaci a christianizaci vlivem působení Řádu německých rytířů. Následkem toho došlo k vylidňování oblasti, která byla následně osidlována zejména Lotyši. Od 19. stol. počet osob mluvících livonsky rapidně ubýval. Věřící jsou dnes převážně protestanti (luteráni).

Laponci (Saamové)

• Laponština je nejbližším příbuzným baltskofinských jazyků a též vznikla z "prafinštiny". Jazyk má tři základní skupiny dialektů, které jsou navzájem velmi odlišné a lze je považovat za samostatné jazyky. Obsahují řadu finských výpůjček. Norská laponština (tzv. ruijan lappi) je považována za jakousi "oficiální laponštinu". Systém vokálů se výrazně liší od prafinského, naopak konsonanty stojí prafinskému základu blíže než např. ve finštině.

Vl. jménem Saami. Jsou původními obyvateli Skandinávie, Finska a poloostrova Kola. Dnes několik desítek tisíc (z toho 25 000 v Norsku).  Většina Laponců je bilingvních (užívají i jazyk okolního obyvatelstva). Christianizováni byli v 19. století. Věnují se tradičnímu chovu sobů, lovu a rybolovu, avšak dnes je většina již usedlá.

Volžští Ugrofinové

• Volžské jazyky (mordvinština a marijština) netvoří uzavřenou skupinu a oddělily se od ostatních ugrofinských jazyků nezávisle. Zůstaly však v kontaktu s příbuznými ugrofinskými jazyky, především prostřednictvím dnes již vymizelých volžských jazyků Merjaků a Muromců. Mordvinština je z fonologického hlediska dosud archaická podobně jako finština. S jazyky vzniklými z prafinštiny (baltofinskými jazyky a laponštinou) spojuje volžské jazyky řada společných morfologických rysů (např. vnitřní lokální pády).

Mordvini

Národnost tvořená dvěma základními etnografickými skupinami (Erzja a Mokša) a dvěma menšími (Těrjuchany a Karataji). Celkem asi 1,2 mil. mluvčích. Jazyk má dvě spisovné formy (erzjanskou, kterou mluví asi 2/3 všech Mordvinů, a mokšanskou), literatura existuje od 17. století (v latince), od 18. stol. používají cyrilici. Ve 30. letech 19. stol. vzniklo upravené písmo na základě azbuky a sformovaly se oba dva spisovné jazyky. Většina Mordvinů hovoří i rusky a část i tatarsky. První zmínky o Mordvinech (Merdens) se objevují ve výčtu národů poddaných ostrogótskému králi Ermanarichovi (polovina 4. stol.). Ve středověku byli pod nadvládou Mongolů (Zlatá horda) a nástupnických tatarských států. V polovině 16. století byli připojeni k Rusku a vystaveni silné rusizaci V 17.-19. století byli christianizováni (pravoslaví), ale udržují se zbytky starých představ. V roce 1930 byla vytvořena autonomní republika. Proces asimilace s Rusy pokračuje.

Marijci (Čeremisové)

Vl. jménem Mari (Lidé). Jazyk má asi 600 000 mluvčích. Byl výrazně ovlivněn jazykem Čuvašů. Má 4 základní dialekty (podle jiných zdrojů dva, východní a západní). Literatura existuje od začátku 19. stol. Marijci jsou též uváděni mezi národy podrobenými Ermanarichem již ve 4. století. V 16. stol. se dostali pod moc Rusů. V té době se dělí na dvě skupiny: tzv. Luční a Horské Marijce. Násilná christianizace nebyla dokončena ani v 19. století. Stále přežívají prvky tradičního kultu.

Permské národy

• Permské jazyky se od sebe oddělily relativně nedávno (předpokládá se kolem 700 po Kr.) a jsou si dosud navzájem velmi blízké. Typická pro vývoj těchto jazyků je tendence ke zkracování slov a výrazná aglutinace. Byly ovlivněny íránskými a turkickými jazyky.

Udmurti (Voťjaci)

Vl. jménem Udmurt. V Rusku dnes asi 700 000 lidí. Literatura vznikla v polovině 18. stol. Píšou azbukou. Věřící jsou pravoslavní, ačkoli až do 20. stol. přežívaly zbytky tradiční víry. Udmurti se kdysi oddělili od předků Komiů a Komi-Permjaků. Ve 13. století se dostali pod moc Mongolů. V 16. stol. se celého území zmocnili Rusové. V současnosti probíhá intenzívní asimilace.

Komiové (Zyrjané)

Vl. jménem Komi. Podle různých údajů asi 300 000-500 000. Mnozí však uvádějí jako svůj rodný jazyk ruštinu. Literatura psaná upravenou cyrilicí vznikla ve 14. století. Ve 30. letech 19. století vzniklo písmo na základě azbuky. Komiové jsou velmi blízcí s Udmurty a Komi-Permjaky, se kterými tvoří tzv. permské jazykové společenství, jež má původ v 1. tis. př.Kr. na středním a horním toku Kamy a Vjatky. Teprve před rokem 1000 se oddělili od Komi-Permjaků a přesídlili do povodí Vyčegdy (odtud v ruských pramenech název Vyčegodští Permi). Komi-Permjakové sídlili v povodí Kamy (Velicí či též Kamští Permi). Vzájemný styk mezi těmito skupinami však existoval až do 17. století a často byli označováni jako Permjaci. Ve 14.-15. století přijali pravoslaví. V 16.-18. se jejich sídelní oblast rozšířila do povodí Pečory.

Samojedové (Samodijci)

• Jazyk Samojedů tvoří zvláštní skupinu v rámci uralské jazykové rodiny. Na základě jazyka Samojedů bylo možno rekonstruovat některé jevy předpokládaného uralského prajazyka. Nejdůležitější ze všech samojedských jazyků je juračtina (něnečtina).

Dohromady je Samojedů asi 35 000 (1970). Jsou lovci, rybáři, chovatelé sobů. Žijí od pobřeží Severního ledového oceánu až po Jenisej. Název "Samojedi" je však často nahrazován novějším termínem "Samodijci", který vešel v platnost v Rusku roku 1938.