neboli selektivní modulátory androgenních receptorů (selective androgen receptor modulators) byly poprvé syntetizovány v roce 1998. Jedná se o zcela novou generaci anabolických látek, „nesteroidních androgenů“, které cíleně aktivují androgenní receptory ve svalech a kostech, při rozumném dávkování mají velmi nízké nebo prakticky nulové vedlejší účinky. Skýtají proto prakticky neomezený potenciál využití v medicíně a bývají také označovány za „Svatý grál“ dopingu budoucnosti. Na rozdíl od orálních steroidů jsou při ústním podávání vysoce biologicky aktivní i bez chemických úprav zatěžujících játra, neovlivňují nebo dokonce snižují hladiny krevních lipidů, a některé mají i mnohem nižší vliv na hladiny tělesných hormonů. Jejich anabolický efekt je přitom srovnatelný s testosteronem. Vzhledem k tomu, že nevyvolávají zadržování vody ve svalových buňkách, nehodí se pro kulturistické nabíraní objemů; nepochybně je však přivítají lehcí atleti a siloví sportovci. Ačkoliv ve sportu byly SARMs oficiálně zakázány v roce 2008, neexistují dosud spolehlivé testy na jejich odhalení. Všechny SARMs jsou v současnosti stále jen ve stádiu laboratorních a klinických testů, a výzkum některých slibných sloučenin (např. LGD-2226) musel být zastaven pro zjevnou toxicitu. Proto je nutno krotit představy o SARMs jako univerzálně zcela neškodných látkách a varovat před nekritickou aplikací dávkování z pokusů na zvířatech. Navzdory tomu však už minimálně jeden SARM (Andarin, S-4) pronikl na černý trh a je zneužíván sportovci.
AC-262,356
Při laboratorních testech vykázal 66% maximální anabolické síly testosteronu, ale jenom 27% jeho androgenní potence (Piu a kol. 2008).
BMS-564,929
Při laboratorních pokusech na zvířatech se jeví jako vůbec nejsilnější SARM, který byl syntetizován. Výrazný anabolický efekt při neznatelných androgenních projevech měla už denní dávka 0,01 mg/kg (což by představovalo u člověka cca 1 mg) a maximálního anabolismu bylo dosaženo při překročení 0,1 mg/kg (cca 10 mg), což je současně hranice, kdy začínají disproporcionálně narůstat vedlejší účinky (Ostrowski a kol. 2007). Potvrzení těchto pozorování však musejí přinést další studie. Nevýhodou této látky je v každém případě mimořádně silný vliv na hladiny tělesných hormonů.
Účinek testosteronu (A) a BMS-564,929 (B) na hmotnost levator ani a prostaty u kastrovaných krys, a na hladiny luteinizačního hormonu (C) po 2 týdnech podávání (Ostrowski a kol. 2007)
LGD-2226
Byl vyvinut k léčbě svalové atrofie a osteoporózy. Vykazuje zhruba stejný maximální anabolický potenciál jako testosteron (byť v o něco vyšších dávkách), ale při daleko nižším vlivu na zvětšení prostaty a endokrinní systém (Miner a kol. 2007). Jeho další výzkum byl však zastaven z důvodu údajné toxicity (Zhang a kol. 2009).
Srovnání účinku testosteronu a LGD-2226 na zvětšení levator ani, prostatu a hladiny luteinizačního hormonu (LH). Podle Miner a kol. 2007.
LGD-2941
SARM s dobrým poměrem anabolismu a androgenicity. V porovnání s testosteronem se sice jeví jako o něco slabší látka, ale je zhruba o polovinu méně androgenní. V dávce 10 mg/kg zvýšil hmotnost levator ani na 180% původního stavu, ovšem hmotnost prostaty se teprve dostala na hodnoty nekastrovaných krys, takže anabolický a androgenní efekt byly v poměru 1,8:1.
Efekt LGD-2941 na hmotnost levator ani a prostaty ve srovnání s testosteronem (Martinboroughová a kol. 2007)
LGD-3033
SARM se silou testosteronu, jenž dosahuje maximálního anabolického účinku na krysách při dávce 100 mg/kg. Výrazný anabolický efekt byl pozorován rovněž na hmotnosti kostí (Vajda a kol. 2009b). Přitom androgenní efekt na prostatu u kastrovaných krys je ve srovnání s testosteronem zhruba třetinový. I maximální anabolické dávkování nezvýšilo hmotnost prostaty výše než na výchozí úroveň. LGD-3033 má však značný supresívní vliv na hladiny luteinizačního hormonu (LH), a to už při dávce 1 mg/kg (Vajda a kol 2009a).
Poločas rozpadu: cca 2,5-5 hodin
Porovnání anabolické a androgenní potence LGD-3033 u kastrovaných krys ve srovnání s testosteronem (Vajda a kol. 2009b)
S-1
Jeho maximální anabolický efekt dosahuje zhruba 75% síly testosteronu a S-4, ovšem androgenní vedlejší účinky jsou prakticky nulové. Ve vysokých dávkách (>1 mg/kg) má však patrně mnohem výraznější vliv na potlačení hladin tělesných hormonů (Yin a kol. 2003).
Účinek S-1 na hmotnost levator ani, prostaty a semenných váčků u kastrovaných krys (Yin a kol. 2003). Srovnání s testosteron propionátem viz níže u S-4.
S-4 (Andarin )
Jedná se o anabolikum se silou testosteronu, které však vykazuje pouze 1/3 jeho účinku na zvětšení prostaty, což je srovnatelné s nejmírnějšími steroidy. Uživatelé přirovnávají Andarin nejčastěji k oxandrolonu, se zvýšením svalové síly, hustoty kostí a snížením tělesného tuku, a to vše bez jaterní toxicity a markantního vlivu na endokrinní systém. Laboratorní testy na zvířatech sice ukázaly, že Andarin dosahuje maxima svého účinku v denní dávce 2 mg/kg těl. hmotnosti, nicméně dosavadní experimenty sportovců s 100-200 mg denně se nezdají být smysluplné a navíc jsou sprovázeny nepříjemnými vedlejšími účinky v podobě přechodných poruch vidění (zejména za šera). (Yin a kol. 2003). Teoretické přepočty laboratorního dávkování naznačují, že u lidí můžeme s maximálním anabolickým účinkem počítat už při 50 mg/den a k potlačení tělesného testosteronu bude docházet při překročení 30 mg/den. Dosavadní zkušenosti to víceméně potvrzují a za bezpečné dávkování - bez viditelných vedlejších účinků - je považováno 50 mg denně. Anekdotický případ z internetu (www.steroid.com) ukazuje, že při dávce 120 mg/den je nutno počítat s výrazným rozházením hodnot jaterních testů a dávka 100 mg/den běžně potlačuje tělesný testosteron o cca 50%. Případná zdravotní nezávodnost S-4 přitom ještě nebyla definitivně klinicky ověřena.
Andarin je často zaměňován s příbuzným SARM jménem Ostarin (MK-2866), který byl dosud úspěšně testován na pacientech trpících rakovinou (Zilbermint, Dobs 2008).
Ostarin (MK-2866)
Poločas rozpadu: 4 hodiny
Účinek testosteron propionátu na hmotnost levator ani, prostaty a semenných váčků u kastrovaných krys (Yin a kol. 2003) Účinek S-4 na hmotnost levator ani, prostaty a semenných váčků u kastrovaných krys (Yin a kol. 2003)
Pyrazolin 21, Pyrazolin 22
Maximálně anabolické v dávce 10 mg/kg. V tomto dávkování Pyrazolin 21 rovněž redukoval hmotnost prostaty u nevykastrovaných krys o 30% a Pyrazolin 22 o 22% (Zhang a kol. 2009).
E. MARTINBOROUGHOVÁ A KOL.: Substituted 6-(1-Pyrrolidine)quinolin-2(1H)-ones as Novel Selective Androgen Receptor Modulators. J Med Chem. 2007 Oct 18;50(21):5049-52
J. N. MINER A KOL.: An Orally Active Selective Androgen Receptor Modulator Is Efficacious on Bone, Muscle, and Sex Function with Reduced Impact on Prostate. Endocrinology, 2007, vol. 148(1):363–373
J. Ostrowski A KOL.: Pharmacological and x-ray structural characterization of a novel selective androgen receptor modulator: potent hyperanabolic stimulation of skeletal muscle with hypostimulation of prostate in rats. Endocrinology. Vol. 148, January 2007, str. 4-12
F. PIU A KOL.: Pharmacological characterization of AC-262536, a novel selective androgen receptor modulator. Journal of Steroid Biochemistry and Molecular Biology. 2008 March;109(1-2):129-37.
D. YIN A KOL.: Pharmacodynamics of Selective Androgen Receptor Modulators. The Journal of Pharmacology and Experimental Therapeutics, vol. 304, 3/2003, str. 1334–1340
E. G. VAJDA ET AL.: Pharmacokinetics and Pharmacodynamics of LGD-3303 [9-Chloro-2-ethyl-1-methyl-3-(2,2,2-trifluoroethyl)-3H-pyrrolo-[3,2-f]quinolin-7(6H)-one], an Orally Available Nonsteroidal-Selective Androgen Receptor Modulator. J Pharmacol Exp Ther. 2009 Feb;328(2):663-70
E. G. VAJDA A KOL.: Combination Treatment With a Selective Androgen Receptor Modulator (SARM) and a Bisphosphonate Has Additive
Effects in Osteopenic Female Rats. J Bone Miner Res. 2009 Feb;24(2):231-40X. ZHANG A KOL.: Recent advances in the development of selective androgen receptor modulators. Expert Opin Ther Pat. 2009 Sep;19(9):1239-58
M. F. Zilbermint, A. S. Dobs: Nonsteroidal selective androgen receptor modulator Ostarine() in cancer cachexia. Future Oncology, October 2009, vol. 5, str. 1211-1120
