seznam nejběžnějších anabolických steroidů

anabolické steroidy

Poznámka: Tato stránka slouží k základnímu seznámení s džunglí látek z této kategorie. Informační kostrou tu byl review ANABOLICS od Williama Llewellyna. Vzhledem k tomu, že i tento velmi kvalifikovaný review obsahuje nepřesné informace, za správnost zde předkládaných údajů nemohu stoprocentně ručit.

BOLASTERON

7,17-dimethyltestosteron

Anabolický/androgenní poměr: 575:300

Orální 17-alkylovaný derivát methyltestosteronu s druhou methylovou skupinou na 7. uhlíku. Byl popsán v roce 1959 a v 60. letech prodáván pod názvem Myagen jako lék při terapii prsního nádoru. V 80. letech však z trhu zcela vymizel a byl zapomenut. Jeho terapeutický index je výhodnější než u methyltestosteronu, nicméně přesto jde o látku s řadou vedlejších účinků. Je silně estrogenní, patrně též výrazně hepatotoxický a jeho úroveň androgenicity je přirovnávána k Dianabolu. Sportovcům se doporučuje jako efektivní dávka 5 mg/den.

Chemicky příbuznou látkou (s methylovou skupinou v pozici 7-beta) je calusteron (Methosarb). Jedná se o steroid s malou androgenicitou, ale také nevalnými anabolickými účinky.

Boldenon

1,4-androstadiene-3-one,17b-ol


Boldenon (báze) Boldenon undecylenát (equipoise) a quinbolon (17-beta cyklopentenyl ether)

Anabolický/androgenní poměr: 100:50

Boldenon je velmi oblíbený a široce rozšířený veterinární steroid. Byl údajně patentován už v roce 1949 firmou Ciba a v průběhu 50.-60. let byly prováděny pokusy s jeho estery. Nejvíce používaným z nich je bezpochyby boldenon undecylenát všeobecně známý pod obchodním názvem Equipoise. Orální forma boldenonu quinbolon (17-beta cyklopentenyl ether) byla vyráběna od 70. let v Itálii a používala se v lidské medicíně. Nikdy nedosáhla většího rozšíření. Od 70. let je boldenon používán čistě jako veterinární steroid a Equipoise je speciálně využíván u koní.

Je zajímavé, že boldenon je vlastně injekční methandrostenolon, bez methylové skupiny CH3. Od testosteronu se liší pouze dvojitou vazbou mezi 1. a 2. uhlíkem. Jeho účinky jsou však od těchto dvou látek značně odlišné.

Anabolické účinky: Equipoise připomíná v tomto směru nandrolon, i když jsou obě látky chemicky zcela jiného původu. Vyvolává pomalejší, ale mnohem kvalitnější přírůstky svalstva než "rychlé" steroidy, s důrazem na sílu a vyrysovanost. Je nutno čekat nejméně 3-4 týdny na první výsledky. Zvyšuje napumpování během cvičení, což je způsobeno jeho výrazným působením na koncentraci červených krvinek prostřednictvím stimulace erythropoetinu. Rovněž silně zvyšuje chuť k jídlu, což je u něj velmi oceňováno. Aromatizace je srovnání s testosteronem zhruba poloviční, což ho činí vhodným pro předsoutěžní přípravu. Na objem je kombinován s oxymetholonem, Dianabolem nebo injekčními testosterony jako Sustanon 250. Tvrdost a hustota svalstva může být silně vylepšena spojením s nearomatizujícími steroidy jako methenolon nebo stanozolol (např. 300-400 mg boldenonu týdně+50 mg stanozololu denně), popřípadě trenbolonem. V kombinaci s testosterony dramaticky zvyšuje sílu.

Quinbolon (Vister) má sice výhodu ve snadnější aplikaci (jež navíc nebyla sprovázena zátěží jater), ale podobně jako např. methenolon nebo Undestor není orálně dobře využitelný. Pro viditelný efekt bylo údajně nutno užívat 80-120 mg/den, což bylo dosti finančně náročné. Z toho důvodu nebyl quinbolon v minulosti příliš populární a později zmizel téměř úplně z černého trhu.

Vedlejší efekty: Boldenon je všeobecně bezpečnější než testosterony; při běžných dávkách 300-400 mg týdně jsou zřídka zaznamenávány vážnější vedlejší účinky. Dvojitá vazba mezi 1. a 2. uhlíkem totiž snižuje náchylnost boldenonu k aromatizaci a působení 5-alfa reduktázy. Udává se, že jeho potentní metabolit dihydroboldenon (1-testosteron) se tvoří v tak zanedbatelné míře, že nepředstavuje vážné riziko ani pro uživatele, kteří se obávají silného akné či padání vlasů. Z těchto důvodů je boldenon relativně velmi bezpečným steroidem a při rozumném dávkování může být užíván v dlouhých cyklech. Několik dní po injekci se nicméně dostavují přechodné nepříjemné pocity připomínající nachlazení. Ženy udávají menstruační problémy, post-menopauzální krvácení, zvýšené libido, podráždění bradavek, zvýšené ochlupení či zhrubnutí hlasu, zvětšení klitorisu.

Dávkování: Průměrné dávkování je 200-400 mg týdně, ovšem optimálních výsledků se dosahuje při dávkách 400-600 mg týdně. Další zvyšování dávek už nepřináší odpovídající efekt. Vzhledem k tomu, že undecylenát je dlouhý ester, uvolňuje se z místa vpichu velmi pomalu a zůstává v těle aktivní asi 3-4 týdny. Z důvodu tohoto pomalu nastupujícího účinku se doporučují cykly trvající aspoň 3 měsíce. Z undergroundových zdrojů jsou nicméně k dispozici i rychleji působící estery (např. acetát). Ženy užívají 50-75 mg týdně.

Equipoise zůstává v těle aktivní poměrně dlouhou dobu (až 4 měsíce), což jej činí nevhodným pro atlety, kteří se obávají dopingových testů.

17-alkylovaným derivátem dihydroboldenonu je methyl-1-testosteron (methyldihydroboldenon, M1T). Je to velice potentní steroid se slušným terapeutickým indexem (910-1600:100-220), kterému se však nedostalo využití v lidské medicíně. V letech 2003-2005 byl krátce prodáván jako sportovní suplement firmou Legal Gear. Předpokládá se, že M1T má jistý progestagenní účinek a zčásti tedy zavodňuje. Účinné dávkování je v rozpětí 5-20 mg/den.

CLOSTEBOL

4-chlorotestosteron

Anabolický/androgenní poměr: 46:25

Clostebol je v podstatě injekční verzí Turinabolu (bez methylové skupiny na 17. uhlíku). Poprvé byl popsán už v roce 1956. Jeho androgenní vedlejší účinky jsou velice nízké, ovšem anabolický efekt je velmi slabý. Clostebol se proto maximálně užívá ve směsích s jinými steroidy, popřípadě jej užívají ženy, které mají obavy z více androgenních látek. Běžně se vyrábí v rychle působící acetátové verzi, a to nejen injekční, nýbrž i orální. Orální clostebol je pochopitelně málo biologicky využitelný a atleti jej údajně používali v dávkách nejméně 60-90 mg/den.

Jakýmsi křížencem mezi clostebolem a nandrolonem je norclostebol (4-chloro 19-nortestosteron) vyráběný firmou Plam v injekční i orální acetátové verzi pod názvem Anabol 4-19. Jeho terapeutický index 660:40 je neobyčejně příznivý, ale od svého objevu v roce 1956 se kupodivu příliš neuplatnil a nakonec zcela zmizel z povědomí.

DESOXYMETHYLTESTOSTERON

Anabolický/androgenní poměr: 1200:187

Velmi zajímavá látka, všeobecně známá jako DMT či madol. Vedle THG a norbolethonu to byl další "neviditelný steroid" z arzenálu Pata Arnolda a suplementové firmy BALCO, který se však nestačil rozšířit na černý trh. Poprvé byl popsán už v roce 1963 a podle tehdejších laboratorních pokusů se ukazoval být velmi potentním steroidem s nízkými vedlejšími účinky. Později byl však zapomenut a až po čtyřech desetiletích znovu objeven pro dopingové účely. K jeho odhalení došlo náhodou; v roce 2003 byl vzorek madolu zabaven kanadskými celníky sprinterovi Dereku Dueckovi a WADA záhy vypracovala test, kterým se daří tento steroid odhalit. Díky tomu, že madol nebyl na seznamu zakázaných látek, byl v roce 2005 krátce prodáván ve sportovních suplementech (Phera-Plex, Ergomax). Od ledna 2010 je v USA jeho používání ve sportu ilegální.

Je to zvláštní derivát methyltestosteronu bez obvyklé karbonylové skupiny (CO) na 3. uhlíku, ale s dvojitou vazbou mezi 2. a 3. uhlíkem. Nové laboratorní výzkumy na krysách provedené v posledních letech (Diel a kol. 2007) ukázaly, že tato chemická struktura umožňuje madolu vázat se selektivně na androgenní receptory, což připomíná chování SARMs. Jako vedlejší účinky podávání madolu se citují zvýšené aktivity jaterních enzymů a zvětšení levé srdeční komory. Protože madol nearomatizuje, řadí se do kategorie "rýsovacích" steroidů typu oxandrolonu či stanozololu. Jeho efektivní dávkování bude zřejmě nízké, v řádu několika miligramů denně. Protože jeho syntéza není snadná, lze předpokládat, že madol z undergroundových zdrojů bude dosti nečistý, s vysokým podílem neúčinných izomerů. Dávkování není známo; vzhledem k vysokému anabolickému indexu lze předpokládat, že bude poměrně nízké, spíše v řádu miligramů než desítek miligramů.

DIHYDROBOLDENON

1-testosteron

Derivátem dihydroboldenonu je methyldihydroboldenon (methyl-1-testosteron). Jeho terapeutický index je velmi vysoký (910-1600:100-220), nicméně přesto se od svého objevu v roce 1962 nedočkal širšího využití. Teprve v roce 2003 byl uveden v USA na trh firmou Legal Gear jako legální suplement, protože toho času nebyl na seznamu zakázaných látek. Od ledna 2005 je však ilegální. Methyldihydroboldenon byl oceňován pro svůj výrazný anabolický účinek. Produkuje však i určité zavodnění, které se vysvětluje jeho progestagenní aktivitou. Jelikož se jedná o 17-alkylovaný steroid, při dlouhodobém užívání vysokých dávek může být problémem zátěž jater. Doporučené dávkování se pohybuje mezi 5-20 mg/den.

DIHYDROTESTOSTERON

Anabolický/androgenní poměr: 30-260:60-220

Nejsilnější tělesný androgen, který vzniká z testosteronu působením enzymu 5-alfa reduktázy. Je odhadováno, že jeho androgenní potence je minimálně 3-krát vyšší než u testosteronu. Je to však slabé anabolikum, protože ve svalech snadno podléhá enzymatické alteraci na neúčinné metabolity. Navíc je jeho vysoká koncentrace v těle spojena s řadou nepříjemných kosmetických efektů jako je akné, padání vlasů a v neposlední řadě i zvětšení prostaty.

V lékařství je k dispozici v podobě transdermálních gelů (Andractim) a používá se při nedostatečné produkci tělesných androgenů.

DIMETHYLTRIENOLON

Anabolický/androgenní poměr: >10 000:> 10 000

Mimořádně silný steroid odvozený od metribolonu přidáním skupiny CH3 na 7. uhlík. Tato chemická úprava snižuje náchylnost k vazbě na krevní proteiny a mocně zvyšuje anabolickou potenci. Poprvé byl dimethyltrienolon popsán v roce 1967, ale nikdy se nestal komerčně vyráběným steroidem. Studie o jeho účinku na lidech chybí, nicméně na základě toho, co víme o metribolonu, lze předpokládat, že jeho výjimečný anabolický efekt je sprovázen silnými androgenními vedlejšími účinky a silnou hepatotoxicitou. Předpoládá se navíc, že působí jako velmi agresívní progestin.

DROSTANOLON

2-alpha-methyl-dihydrotestosterone

Drostanolon
Drostanolon propionát

Anabolický/androgenní poměr: 62-130:25-40

Injekční derivát dihydrotestosteronu (DHT), s methylovou skupinou na 2. uhlíku. Poprvé byl popsán už v roce 1959. Jeho poměr anabolismu a androgenicity je nevalný. Kulturisty je využíván jako zkvalitňující látka, která pomáhá bojovat s aromatizací jiných steroidů svou kompeticí o enzym aromatáza (podobně jako Proviron/1-methyldihydrotestosteron). Protože propionát je rychle působící ester, injekce musejí být aplikovány každé 3-4 dny, a to zpravidla nejméně 100 mg.

Protože se jedná se o steroid velmi podobný DHT, jeho androgenní účinky mohou být nepříjemné pro jedince citlivé na akné či padání vlasů (i když zřejmě nikoli v takové míře jako u jiných nechvalně proslulých derivátů DHT). Ženy by se mu raději měly zcela vyhnout.

Orálním derivátem drostanolonu je methyldrostanolon (methasteron). Je více anabolický, ale má také výraznou úroveň hepatotoxicity už v dávkách 20 mg/den. Pod názvem SUPERDROL byl v letech 2005-2006 krátce prodáván jako sportovní suplement v USA.

ETHYLESTRENOL

Anabolický/androgenní poměr: 200-400:20-400

Orální 17-alkylovaný (ethylovaný) derivát nandrolonu. Popsán byl v roce 1959 a poté vyráběn pod komerčními názvy Maxibolin a Orabolin. V 80. letech zmizel z trhu a v současnosti je k dispozici jen zřídka. Poptávka po této látce je rovněž dosti malá, protože nemá žádné výjimečné vlastnosti.

V těle se ethylestrenol ve významné míře metabolizuje na norethandrolon. Podle zkušeností atletů se jedná o poměrně slabý steroid. Ačkoli aromatizuje jen málo, jeho estrogenní derivát (17-alfa-ethyl-estradiol) je velmi potentní. Ethylestrenol působí i jako silný progestin. Ve vysokých dávkách je tedy reálné riziko gynekomastie. Vlivem 5-alfa reduktázy se mění na slabší androgen. Při dlouhodobém užívání je nutno zvážit i riziko hepatotoxicity.

FLUOXYMESTERON

9-alpha-fluoro-11-beta-hydroxy-17-alpha-methyl-4-androstene-3-one,17b-ol

Poločas rozpadu: 6-8 hodin

Anabolický/androgenní poměr: 1900:850

Fluoxymesteron, známější pod obchodním názvem Halotestin, je odvozen od testosteronu přidáním methylové skupiny CH3 na 17. uhlík, hydroxylové skupiny OH na 11. uhlík a fluoru (F) na 9. uhlík. Poprvé byl popsán v roce 1956.

Fluoxymesteron nemá mezi anabolickými steroidy vážnou konkurenci co se týče extrémní hepatotoxicity. Je to vůbec nejškodlivější z běžně užívaných steroidů. Na záda mu dýchají jen oxymetholon a methyltestosteron. Uživatelé fluoxymesteronu mohou pozorovat hlavně velký vzrůst agresivity a také zvýšení počtu červených krvinek. Používají jej pouze siloví sportovci, protože fluoxymesteron zvyšuje sílu bez zvětšení svalové hmoty (vůbec nearomatizuje), a kulturisté jej berou na zlepšení tvrdosti svalstva. Absence aromatizace (díky skupině OH) je však slabou výhodou, pokud si uvědomíme, že mnoho sportovců užívajících nekontrolovatelně fluoxymesteron skončilo na odděleních intenzívní péče. Vlivem 5-alfa reduktázy se fluoxymesteron také velmi ochotně konvertuje na potentní androgeny, které způsobují silné akné a padání vlasů. Už v nízkých dávkách silně potlačuje tvorbu tělesného testosteronu.

Rozumná délka cyklu je 4 týdny (maximálně 6) a relativně bezpečná dávka pouze 10-20 mg denně. Sportovci užívají 20-40 mg. Během cyklu je vhodné brát prostředky na ochranu jater a po jeho skončení absolvovat jaterní testy. Jeho detekční doba jsou asi 2 měsíce.

FURAZABOL

Anabolický/androgenní poměr: 270-330:73-94

Středně anabolický a mírně androgenní orální steroid chemicky i farmakokineticky příbuzný stanozololu (s furazanovým kruhem místo pyrazolového). Poprvé byl popsán v roce 1965 a v průběhu 70. a 80. let byl produkován v Japonsku pod názvem Miotolan. V 80. letech se stal populární dopingovou látkou, protože neexistovaly testy na jeho odhalení. V současnosti je jeho dostupnost na černém trhu nízká.

CHLORODEHYDROMETHYLTESTOSTERON

Poločas rozpadu: 16 hodin

Legendární steroid, derivát methandrostenolonu, který kdysi byl (pod názvem Turinabol) středobodem dopingového systému bývalé NDR. Poprvé se o něm objevují zmínky v roce 1962. Byl vyráběn východoněmeckou firmou Jenapharm až do roku 1994. V posledních letech začal být ilegálně produkován pro sportovní účely. Ve střední Evropě je nejčastěji k dispozici pod názvem Trinabolan (Roos Lion).

Anabolické účinky: Navzdory chemické podobnosti s methandrostenolonem se jedná o středně anabolickou, mírně androgenní látku, která působí především na svalovou sílu a tvrdost. Protože Turinabol redukuje množství SHBG (sex hormone binding globulin), zvyšuje koncentraci volného testosteronu v krvi. Oceňován je též jeho pronikavý vliv na zvýšení libida a spermatogenezi.

Možná hlavně díky undergroundovému původu, který negarantuje obsah účinné látky, jsou zkušenosti uživatelů s Turinabolem velmi rozporuplné, od nadšených komentářů až po značné zklamání. V některých tabletách údajného Turinabolu byla např. nalezena příměs Dianabolu a stanozololu. Zpravidla se doporučuje dávkování 20-60 mg denně, u žen 10 mg denně.

Vedlejší efekty: Chlorodehydromethyltestosteron aromatizuje jen nepatrně a zvýšení jaterních hodnot při běžném dávkování bývá jen mírné. Také další vedlejší účinky nebývají obvykle zaznamenány. Upozorňováno je však na schopnost této látky tlumit srážlivost krve. Někteří uživatelé udávají při vysokém dávkování zvýšení krevního tlaku a bolestivé pocity při pumpování. U žen se při dávkách nad 10 mg mohou objevit virilizační projevy. Bývalá světová rekordmanka ve vrhu koulí (1968-1972) Margita Gummelová údajně brala až 35 mg denně.

Derivátem Turinabolu je chlorodehydromethylandrostenediol, ve kterém je keto-skupina na 3. uhlíku nahrazena skupinou hydroxylovou. Tato změna o něco snižuje biologickou aktivitu a technicky mění původní steroid na prohormon. Chlorodehydromethylandrostenediol byl v letech 2005-2006 velmi úspěšně prodáván americkou firmou Gaspari Nutrition v 50 mg tabletách pod názvem HALODROL, ale poté, co začal na "vyšších místech" vzbuzovat nevoli, prodejce jej raději sám stáhl z prodeje.

EPITIOSTAN

Anabolický/androgenní poměr: 100:25

Anabolický/androgenní poměr:

1100:91

Orální derivát DHT s epithio-skupinou mezi 2. a 3. uhlíkem. Popsán byl v roce 1966 a lékařského využití se mu dostalo především v Japonsku v 70. letech, kde byl užíván u pacientů trpících kachexií. Vyráběl se v 17-beta etherifikované verzi, která umožňovala v těle větší rozpustnost v tucích a vstřebání lymfatickým systémem.

Epitiostan nearomatizuje a má dokonce antiestrogenní účinky. Jeho terapeutický index je velmi příznivý. U sportovců je účinné dávkování patrně v rozmezí 20-50 mg/den. Vyrábí se pouze v Japonsku pod názvem Thioderon.

Orální, 17-alkylovanou verzí epitiostanu je methepitiostan. Má velice působivý terapeutický index, ale nikdy nebyl testován na lidech. Z anekdotických zkušeností lze soudit, že se jedná o steroid s převahou anabolického efektu, budující čistou svalovou hmotu bez aromatizace. Podobně jako řada steroidů syntetizovaných v 60. letech se ale nikdy nedostal na trh. Teprve v roce 2006 využila firma Recomp Performance Nutrition právní "díry" a začala tento zcela zapomenutý steroid prodávat jako sportovní suplement pod názvem HAVOC v 10 mg kapslích. Jiným obchodním názvem tohoto steroidu je EPISTANE.

MESTANOLON

methyldihydrotestosteron

Anabolický/androgenní poměr: 107:78-254

Orální forma dihydrotestosteronu (DHT) s velmi nevýhodným poměrem anabolismu a androgenicity. Nearomatizuje, nereaguje s 5-alfa reduktázou a používá se pro své antiestrogenní účinky (blokuje aromatázu). Je to velmi silný androgen působící na zvýšení agrese a výdrže, a pro tyto účely byl zneužíván sportovním systémem bývalé NDR.

MESTERELON

Anabolický/androgenní poměr: 100-150:30-40

Orální, 1-alkylovaný derivát DHT (1-methyl-dihydrotestosteron), známý lépe jako Proviron. Byl to údajně vůbec první steroid syntetizovaný pro účely medicíny (1934) a až dosud si udržel své "místo na slunci" jako preparát povzbuzující libido u starších mužů.

Stejně jako DHT je slabým anabolikem, které se v těle rychle mění na neúčinné metabolity. Protože má velmi vysokou afinitu k SHBG, potencuje účinek souběžně užívaných steroidů tím, že je udržuje ve volném aktivním stavu. Vzhledem ke své schopnosti blokovat enzym aromatázu se často užívá jako antiestrogen. Alkylace na 1. uhlíku zvyšuje podobně jako u methenolonu orální biodostupnost, ale výrazně méně než u 17-alkylovaných steroidů. Z toho důvodu je mesterolon užíván v dávkách 50-150 mg/den. Tělesný testosteron není při tomto dávkování nijak významně potlačen. Při užívání 100 mg mesterolonu denně po dobu 6 měsíců byl doložen značně negativní vliv na hladiny krevního cholestrolu (celkový cholesterol +18.8%, LDL +65.2%, HDL -35.7%).

METHANDRIOL

methylandrostenediol

Anabolický/androgenní poměr: 20-60:30-60

Orální, 17-alkylovaný derivát prohormonu 5-androstenediolu. Jedná se o slabý steroid s nevalným terapeutickým indexem, jenž navíc vykazuje jisté estrogenní účinky.

Methandrostenolon

17 beta-hydroxy-17alpha-methyl-1,4-androstadien-3-one

Poločas rozpadu: 6-8 hodin

Anabolický/androgenní poměr: 210-90:40-60

Methandrostenolon (nebo též methandienon) je všeobecně znám pod označením Dianabol, což je starý obchodní název firmy Ciba pro 5 mg tablety methandrostenolonu. Jedná se v podstatě o 17-alkylovaný derivát testosteronu s dvojitou vazbou mezi 1. a 2. uhlíkem. Váže se slabě na androgenní receptory a patří tudíž mezi steroidy tzv. II. typu. Kompenzuje to však delším poločasem rozpadu a slabou afinitou k SHBG. Dnes se v naprosté většině případů vyrábí v orálních (tabletových) verzích; injekce se téměř nepoužívají, protože Dianabol je v nich beztak 17-alkylován.

Na trh byl uveden v roce 1958 a byl vždy jedním z nejpopulárnějších steroidů. Byl to vůbec první steroid užívaný americkými atlety a byl také jediným všeobecně známým steroidem v USA až do 70. let. V roce 1982 však firma Ciba výrobu zastavila, protože se zjistilo, že sportovci jsou jedinými lidmi, kteří jej ve velké míře zneužívají. Protože však její patent na tuto látku již vypršel, vyrábí jej dnes jiné firmy pod jinými obchodními názvy. Dianabol se v současnosti v lékařství používá k léčbě nechutenství a stimulaci proteosyntézy.

Anabolické účinky: Popularita Dianabolu pramení z jeho téměř okamžitého a velmi silného anabolického efektu. Je to zdaleka nejpopulárnější steroid užívaný sportovci a mnoha z nich považovaný za nejlepší steroid, který byl kdy vyroben. Ne nadarmo byl označován jako „Snídaně šampionů“. Pro vysokou retenci vody zjevně nejde o steroid vhodný k rýsování. Je však výborný na získání síly a svalové hmoty v objemovém cyklu, zřejmě druhý v tomto efektu za Anadrolem, ovšem při menším výskytu vedlejších účinků.

Vedlejší účinky: Ačkoli se Dianabol liší od boldenonu pouze alkylací na 17. uhlíku, jeho vedlejší účinky jsou podstatně silnější a projevují se hlavně v dávkách nad 20-30 mg/den. Přestože jeho náchylnost k aromatizaci je slabší než u testosteronu, vzniklý estrogen 17-alfa methylestradiol je mnohem potentnější než estradiol. Retence vody a vysoký krevní tlak jsou tedy dosti časté, a to už v nízkých dávkách. Užívání Nolvadexu nebo Clomidu během cyklu tyto účinky minimalizuje. Dianabol je navíc 17-alfa alkylovaná sloučenina, která je celkem dosti toxická na játra. Zvýšení hodnot jaterních testů se objevuje při dávkách nad 10 mg/den. Ačkoli užívání Dianabolu je spojeno s všeobecně pozitivními pocity dobré nálady, při vysokém dávkování (nad 50 mg) může dojít ke zvýšení agrese.

Dianabol se sice působením 5-alfa reduktázy mění na velmi potentní 5-alfa dihydromethandrostenolon, ovšem tato reakce probíhá v lidském těle pouze v zanedbatelné míře. Dianabol je nicméně sám o sobě celkem dosti androgenní, takže v některých případech vzniká extrémně silné akné a dostavuje se padání vlasů. Navíc je důležité upozornit na fakt, že řada údajných Dianabolů z černého trhu ve skutečnosti obsahuje vysoce androgenní methyltestosteron.

Užívání Dianabolu také už po velmi krátké době narušuje produkci vlastních androgenů, takže po vysazení běžně zmizí i 80-90% objemů a síly. Pouhých 15 mg/den vedlo u sportovců po 8 týdnech k poklesu tělesného testosteronu o dramatických 69%. Další studie dokládají 30-40% redukci vlastního tělesného testosteronu už po 10 dnech užívání dávky 20 mg. Po skončení kúry je proto nutno použít stimulátor tvorby testosteronu.

Dávkování: Lékaři obvykle předepisují 2,5-10 mg denně. Efektivní dávkování u sportovců se pohybuje obvykle mezi 15-30 mg/den. Dávky nad 50-60 mg denně jsou už nerozumné, ale jsou známy případy "sportovců", kteří brali až 250 mg denně. Tito jedinci by si už rozhodně dopředu měli zajistit dárce zdravých jater. Dianabol nebývá užíván ženami vzhledem k jeho výrazně androgennímu účinku. Realisticky lze uvažovat nejvýše jen o 5 mg/den.

Vzhledem k relativně krátkému poločasu účinku v těle (cca 4 hod.), který se ve dny cvičení ještě zkracuje, se doporučuje jeho příjem 2-3krát denně, nejlépe s jídlem (pro zamezení případných žaludečních potíží). Jedná se o vhodnou drogu pro dopingové hříšníky, neboť stopy methandrostenolonu mizí z krve už po třech dnech od konce kúry, z moče po zhruba 5 týdnech.

Methenolon

17 beta-hydroxy-1-methyl-5 alpha-androst-1-en-3-one

Methenolon čili Primobolan je derivát dihydrotestosteronu, který je mezi kulturisty velmi populární (a zvláště u žen, pro své nízké androgenní efekty). Je to mírně anabolický, nízce androgenní steroid. Dobře se váže k androgenním receptorům, a proto patří do tzv. třídy I. Poprvé byl popsán v roce 1960 a udržel si celkem stabilní oblibu pro svoje minimální vedlejší účinky.

Je často kombinován s jinými steroidy, např. s nandrolonem a testosteronem v objemovém cyklu a stanozololem a testosteronem v rýsovacím cyklu. Je jeden z mála steroidů, který je efektivní i při dietě s nízkým přijmem kalorií. Přírůstky síly ani objemu sice nejsou dramatické, nicméně po delší době jsou velmi kvalitní a v podstatě trvalé. Značnou nevýhodou je však vysoká cena. I steroidové prášky z čínských zdrojů stojí kolem 300 USD/10 g, což činí z užívání methenolonu velmi luxusní záležitost.

Methenolon se vyrábí v injekční i orální (tabletové) verzi. Tablety nejsou na rozdíl od jiných steroidů alkylovány. Methenolon je totiž alkylován na 1. uhlíku, což zvyšuje jeho stabilitu při průchodu játry, a mezi 1. a 2. uhlíkem je dvojitá vazba, která zesiluje anabolický efekt.

Vedlejší účinky: Vedlejší účinky se objevují jen zřídka, a to i při vysokém dávkování. Tato látka nearomatizuje a není toxická. Protože orální forma není alkylovaná, nepoškozuje játra (přinejmenším v běžných dávkách). Někteří uživatelé si kupodivu stěžují na padání vlasů. V této souvislosti je vhodné upozornit, že injekční methenolon bývá často falšován a ve skutečnosti nezřídka obsahuje levné testosteronové estery.

Po skončení kúry se není třeba obávat výrazných ztrát, takže není nutné užívat látky na povzbuzení tvorby testosteronu. Ženy tuto látku velmi často užívají, protože je jedním z mála steroidů, se kterým mohou experimentovat.

Dávkování: Protože orální forma není alkylovaná a je dvakrát méně účinná než injekční, dávky tablet musí být vysoké. Obvyklé dávkování je 2-6 tablet (100-300 mg) denně ve 2-3 dávkách nebo 200-400 mg injekční verze týdně. Rozumné dávkování orální formy je do 1000 mg týdně. Ženy by neměly překračovat dávky 30 mg denně. Dokonce i tak nízké dávkování může způsobit irreverzibilní virilizační problémy (např. zhrubnutí hlasu), takže je lépe začínat na 1 tabletě dvakrát denně.

Primobolan Acetát (methenolon acetát):

Methenolon acetát je skvělý injekční i orální steroid. Působí v těle velmi rychle a rychle se vylučuje. Proto jsou injekce brány každý druhý den.

Primobolan Buccal:

Buccal je nejefektivnější orální methenolon. Je vyroben tak, aby se v ústech snadno rozpustil. Má podobný efekt jako jiné methenolony a je velmi bezpečný. Stal se velmi populární drogou v předsoutěžní přípravě, protože je velmi dobře dostupný na černém trhu a velmi rychle odchází z těla, což má význam při hrozící dopingové kontrole.

Primobolan Depot (methenolon enanthát):

Primobolan Depot je injekční steroid vyráběný firmou Schering a prodávaný v různých částech světa. Obsahuje metenolon enanthát, který na rozdíl od acetátu působí v těle dlouho (asi 2 týdny) a má rovněž nízké androgenní efekty. Anabolické účinky jsou rovněž mírné.

Tato droga je injekčně aplikována v týdenních intervalech. Dávkování je variabilní. 100-200 mg týdně nepotlačuje přirozené hladiny testosteronu a nemá viditelné vedlejší efekty. Steroidoví začátečníci budou reagovat na dávky 200 mg týdně, ale řada zkušených steroidových borců užívá daleko vyšší.

METHYLDIENOLON

Anabolický/androgenní poměr: 1000:200-300

Orální derivát nandrolonu vyvinutý v roce 1960 firmou Eli Lilly Co. Nikdy nebyl lékařsky využit, ačkoli jeho terapeutický index byl velmi dobrý. Teprve v roce 2004 jej začala prodávat americká firma Gaspari Nutrition jako sportovní suplement pod názvem METHYL-D. Byl však velmi rychle zakázán a stažen z trhu.

Jedná se o látku, která je pravděpodobně středně progestagenní a není konvertována 5-alfa reduktázou na méně androgenní metabolit. Vzhledem k 17-alkylaci a strukturální příbuznosti k methyltrienolonu lze očekávat výrazné zatížení jater. Účinné dávky budou zřejmě velmi nízké, do 10 mg/den.

METHYLHYDROXYNANDROLON

Anabolický/androgenní poměr: 1304:281

Potentní 17-alkylovaný derivát nandrolonu s hydroxylovou (OH) skupinou na 4. uhlíku, známý pod zkratkou MOHN. Byl vyvinut v roce 1965, ale nedosáhl většího rozšíření. V roce 2004 byl krátce nabízen v USA jako sportovní suplement. Jeho chemická úprava znemožňuje estrogenní a progestagenní účinky, jakož i metabolizaci 5-alfa reduktázou. V reálu se MOHN ukazuje být více androgenní než ukazuje terapeutický index. Doporučené efektivní dávkování je 10 mg/den.

7-METHYLNORTESTOSTERON

Anabolický/androgenní poměr: 2300:650

Injekční, 7-alkylovaný derivát nandrolonu, známý také jako trestolon či pod zkratkou MENT. Přidání methylové skupiny na 7. uhlík činí tento steroid rezistentním vůči vazbě na SHBG, zvyšuje jeho afinitu k androgenním receptorům a tím pronikavě potencuje jeho anabolické vlastnosti. Poprvé byl popsán v roce 1963. Pozdější studie na primátech (1998) ukázaly, že jeho anabolický efekt je zhruba 10-krát vyšší než u testosteronu a pouze 2-krát více androgenní. Jedná se o steroid s průměrnou úrovní aromatizace a středně silnými progestagenními účinky, takže gynekomastie ve vysokém dávkování může být problémem. Vzhledem k tomu, že je rezistentní k redukci 5-alfa reduktázou, vykazuje vyšší androgenní účinky než nandrolon. Neměl by být hepatotoxický.

Vzhledem k nedostatku finančních prostředků potřebných pro klinické studie byl MENT v 60. letech zapomenut, podobně jako řada jiných nadějných steroidů syntetizovaných v té době. Teprve v roce 2000 začal být klinicky testován firmou Schering. Dosavadní zkušenosti s touto látkou jsou velmi pozitivní; transdermálně podávaný MENT ve formě acetátu (při přibližném vstřebávání 0,8 mg/den) byl při androgenové terapii stejně účinný jako 200 mg testosteronu týdně.

MENT zatím (2009) není dostupný ve formě legálně vyráběného léčiva. Předpokládá se, že účinné sportovní dávky u mužů budou velmi nízké, méně než 10 mg/den.

METHYLTRIENOLON

Anabolický/androgenní poměr: 12 000-30 000:6000-7000

Orální, 17-alkylovaný trenbolon, známý také jako metribolon. Byl popsán v roce 1965 a doposud je to jeden z nejsilnějších steroidů, které byly kdy syntetizovány. Účinný je v dávkách pouhých 0.5-1.0 mg/den. Jedná se však také o látku tak silně hepatotoxickou, že nebyla povolena pro využití v lidské medicíně. Má zřejmě progestagenní účinky a není konvertován 5-alfa reduktázou.

V posledních letech byl methyltrienolon detekován u řady řeckých atletů, a to dokonce i žen, což je u látky tak androgenní a hepatotixické přinejmenším podivné. Výhodou tohoto steroidu však zřejmě byla vysoká účinnost i v nepatrných dávkách, která po dlouhou dobu umožňovala atletům unikat nedokonalým dopingovým testům.

MIBORELON

Anabolický/androgenní poměr: 4100:1800

Orální, 17-alkylovaný derivát nandrolonu, známý také jako "Cheque Drops", který se využívá ve veterinární medicíně. Byl poprvé popsán v roce 1963. Jedná se o neobyčejně silný steroid, který je účinný v množství mikrogramů. Orální roztok kupříkladu obsahuje pouze 5,5 mg miborelonu v 55 ml.

Od nandrolonu se miberolon liší přidáním dvou methylových skupin (CH3) na 7. a 17. uhlík. Díky tomu se miberolon neváže na SHBG v krvi. To spolu s jeho pomalým metabolismem a silnou vazební schopností na androgenní receptory vede k výraznému zvýšení anabolické potence. Methylová skupina na 7. uhlíku ovšem také zabraňuje reakci s 5-alfa reduktázou, takže miborelon nekonvertuje na méně potentní androgen jako nandrolon. Navíc se mění na silné estrogeny (dimethylestradiol) a působí i jako progesteron. Problémy s nepříjemným zavodněním proto bývají běžné. Samozřejmé je i vysoké zatížení jater. Běžná dávka je 0,5 mg (500 mcg)/den.

Nandrolon

19-Nortestosterone; 17b-Hydroxyestra-4-en-3-one; 17b-Hydroxyestra-4-en-3-one

Nandrolon (báze) Nandrolon fenylpropionát Nandrolon dekanoát

Anabolický/androgenní poměr:125:37

Nandrolon je injekční steroid produkovaný ve dvou základních esterových úpravách: nandrolon fenylpropionát (Durabolin, Superanabolon) a nandrolon dekanoát (Deca Durabolin). Daleko méně užívanou verzí je nandrolon hexyloxyfenylpropionát (Anadur), nandrolon cypionát (Dynabol), nandrolon undekanoát (Dynabolon) a nandrolon laurát (Laurabolin). Nejznámějším obchodním názvem tohoto steroidu je bezpochyby Deca Durabolin, což je originální označení firmy Organon pro ester dekaonát (od toho pramení všeobecně známé slangové označení nandrolonu jako "Deca").

Nandrolon byl poprvé popsán v roce 1960 a pro své unikátní vlastnosti se stal jedním z nejužívanějších anabolik na světě. Strukturálně velmi připomíná testosteron, ovšem chybí mu 19. uhlík (resp. methylová skupina CH3 na 10. uhlíku). Proto se označuje též jako "19-nortestosteron". Jeho popularita vyplývá z faktu, že má výrazné anabolické účinky sprovázené pouze minimálními androgenními efekty. Z hlediska poměru anabolických a vedlejších účinků je proto někdy považován za nejlepší steroid vůbec. Váže se velmi dobře na androgenní receptory (steroid I. třídy).

Anabolické účinky: V kulturistice může být nandrolon efektivně využit při objemových i rýsovacích cyklech. Produkuje dobrý objem hmoty a síly. Je také proslulý svou schopností léčit zranění kloubů a šlach. Atleti uvádějí, že pomáhá při bolestivosti ramen, kolen či loktů. Dramaticky rovněž zlepšuje retenci dusíku a regeneraci.

V současnosti je nandrolon pro své pozitivní vlastnosti využíván v medicíně např. u pacientů trpících AIDS. Bylo prokázáno, že u nich nejen zvyšuje hmotnost, ale přispívá i k posilování imunitního systému.

Vedlejší účinky: Nandrolon je považován za velmi bezpečný steroid a svým poměrem anabolismu a vedlejších účinků může být dokonce označen za vůbec nejlepší steroid, který byl kdy vyroben. Přispívají k tomu i jeho unikátní chemické vlastnosti: Ve tkáních se totiž působením 5-alfa reduktázy nemění na dihydrotestosteron (DHT), jak je to běžné u testosteronu a některých jiných steroidů, nýbrž na nordihydrotestosteron (norDHT), který je mnohem méně androgenní než DHT i testosteron. Nandrolon je tudíž ideální volbou pro ty, kteří nechtějí při užívání steroidů přijít o vlasy nebo trpět problémy s prostatou. Při současném užívání finasteridu (Propecia) proti padání vlasů však dochází k nepříjemnému paradoxu. Finasterid totiž zabraňuje konverzi nandrolonu na norDHT a Deca udeří na vlasové kořínky s plnou silou. Tento chemický proces bohužel nefunguje jen na papíře a je opakovaně potvrzován desítkami nemile překvapených cvičenců.

Aromatizace nandrolonu je při běžném dávkování (200-400 mg) slabá; objevuje se pouze ve vysokých dávkách, ale ne v množství, jaké je obvyklé u testosteronu či jiných vysoce androgenních steroidů. Nandrolon však působí více jako progestin, tj. podporuje činnost ženského hormonu progesteronu. Gynekomastie při vysokém dávkování tudíž může být velkým problémem, protože antiaromatázy v tomto případě nezabírají. Objevují se spekulace, že výhodné může být kombinovat nandrolon se stanozololem, který obsazuje receptory progesteronu. (Je ovšem fakt, že způsob působení nandrolonu je stále předmětem debat.) Cyklus nandrolon-stanozolol je navíc dvojnásob výhodný vzhledem k tomu, že nandrolon by měl být schopen potlačit stanozololem často vyvolávané bolesti kloubů.

U nandrolonu sice nebývají potíže se zvýšenými hladinami cholesterolu a triglyceridů, ovšem může dojít k částečnému snížení koncentrace "hodného" HDL cholesterolu. To se dává do souvislosti se skutečností, že nandrolon není schopen ve velké míře aromatizovat a estrogeny tedy nemohou působit jako přirozený "ochránce" krevního cholesterolu.

Jednou z mála vad na kráse u nandrolonu je jeho pronikavý (prakticky stoprocentní) účinek na potlačení tvorby tělesného testosteronu. To může u mnoha mužů - zvláště po skončení kúry - vést k dočasné impotenci (tzv. "Deca-dick"). Kulturisté se z tohoto důvodu samostatnému užívání nandrolonu vyhýbají a kombinují ho s testosteronem. Vzhledem ke značnému rozhození tělesných hormonů je možno po skončení kúry očekávat mírné akné.

Změny v koncentracích krevního testosteronu u 23 zdravých mužů v průběhu 32 dní po aplikaci 100 mg nandrolonu phenylpropionátu nebo dekaonátu. Už takto malá dávka nandrolonu dekaonátu způsobí potlačení produkce endogenního testosteronu na celý jeden měsíc. Phenylpropionát potlačuje tělesný testosteron rychleji a razantněji, ale v těle působí kratší dobu, takže k regeneraci testosteronových hladin dochází už během 2 týdnů od aplikace.

Ženy uvádějí nepravidelnou menstruaci, post-menopauzální krvácení, zhrubnutí hlasu, zvětšení klitorisu, podráždění bradavek, retenci vody, zvýšené ochlupení.

Problematika detekce: Je nutno podotknout, že metabolity tohoto steroidu mohou být objeveny v moči i rok po jeho použití. Deca je proto nejhorší volbou pro ty, kteří nechtějí být pozitivně testováni. Je známo, že někteří jedinci byli přistiženi i půldruhého roku po posledním užití. Tento fakt je samozřejmě velmi nepříjemný pro špičkové sportovce. Nandrolon je tudíž znám jako steroid s největším počtem pozitivních dopingových nálezů.

V moči sportovců je detekován podle výskytu svého metabolitu 19-norandrosteronu. V posledních letech však časté případy dopingových nálezů v souvislosti s touto látkou vzbuzují pochybnosti o kvalitě dopingových testů. Lze těžko uvěřit, že by taková řada atletů užívala steroid proslulý délkou své detekční doby. Určitou část těchto odhalení je možno připsat na účet užívání padělaných steroidů z nespolehlivých zdrojů, ovšem poslední studie naznačily, že mohou souviset s kontaminovanými sportovními suplementy. Orálně podávaný nandrolon sice nezanechává žádné stopy, nicméně podle výše uvedených výzkumů může užívání suplementů kontaminovaných nandrolonem - avšak údajně pouze ve spojení s intenzívním sportovním tréninkem - zapříčinit výskyt 19-norandrosteronu v moči.

Norandrostenediol a norandrostenedion. Prekurzory nandrolonu, které se v těle metabolizují na nandrolon. Jejich pozoruhodnou výhodou je mnohem kratší doba detekce, v řádu dnů (8 dní po požití 50 mg norandrostenediolu a 100 mg norandrostenedionu).

Norandrostenediol Norandrostenedion

Dávkování: Při užívání nandrolonu je nutno přihlédnout k faktu, že ester tvoří podstatnou část hmotnosti steroidu. (Kupříkladu fenylpropionát 33% a dekaonát 36%.) Dávkování je tedy vyšší než u orálních steroidů. Obvykle se pohybuje mezi 400-600 mg týdně (což odpovídá 57-86 mg/den). U začátečníků často postačuje jen 200-300 mg týdně. Dávky nad 600 mg týdně jsou vesměs nesmyslné, protože už nepřinášejí odpovídající efekt a naopak zvyšují riziko vedlejších účinků.

Je rovněž třeba mít na mysli, že účinky nandrolonu nejsou nijak rychlé a bombastické. U dekanoátu se mohou první výsledky objevit až po 1 měsíci užívání. K dosažení silného efektu je tedy nutná aspoň dvouměsíční, lépe však 3-4měsíční kúra. Fenylpropionát působí asi dvakrát rychleji než dekanoát, ovšem vzhledem k faktu, že vyžaduje častou aplikaci (každé 2-3 dny) a jeho legálně vyráběná generika jsou slabě koncentrovaná, fenylpropionát je málo oblíbeným steroidem.

Ženy užívají tuto drogu jen ve velmi malých dávkách (50 mg týdně). Při dávkování do 100 mg týdně obyčejně nezaznamenávají žádné větší problémy, což však nemusí platit při dlouhodobějším dávkování. Při vyšších dávkách se mohou objevit androgenní symptomy jako irreverzibilní zhrubnutí hlasu, zvýšený růst chlupů, akné, zvýšené libido a zvětšení klitorisu. Ženy, které mají problémy při dávkách kolem 50 mg týdně mohou brát rychleji působící fenylpropionát. Nedochází pak ke koncentraci androgenů. Obyčejně je dávka 50 mg nandrolonu týdně kombinována s 10 mg Anavaru denně. Vhodná je i kombinace s dalšími mírnými steroidy, stanozololem a methenolonem.

Rychlost esterů: Různé estery nandrolonu pochopitelně působí rozdílně dlouhou dobu. Fenylpropionát je aktivní řádově několik dní, cypionát 2 týdny, dekanoát asi 3-4 týdny, Anadur a Laurabolin cca 4 týdny. Praktické farmakokinetické testy nicméně dokládají, že vysoké krevní koncentrace dekanoátu se stabilně neudrží o mnoho déle než 10 dní. Proto se dekanoát aplikuje v týdenních intervalech. Protože účinek dekanoátu se dostavuje poměrně pozdě, až po 2-4 týdnech užívání, kombinuje se často s jinými, rychleji účinkujícími steroidy.

NORBOLETHON

13β-Ethyl-17β-hydroxy-18,19-dinor- 17α-pregn-4-en-3-on

Anabolický/androgenní poměr: 350:17

Poněkud záhadný steroid, který byl vyvinutý v roce 1963 firmou Wyeth Laboratories za účelem léčby pomalého růstu u dětí a podpory anabolismu u dospělých osob. Ačkoli první zprávy o klinických testech norbolethonu u dětí byly příznivé, později se údajně ukázalo, že vedoucí výzkumu některé jeho negativní účinky zatajil a firma Wyeth jej tudíž raději na trh neuvedla. Norbolethon tedy zmizel z povědomí na dlouhých 30 let.

V polovině 90. let však jeho vzorec upoutal pozornost známého dopingového chemika Pata Arnolda, a po roce 2000 se norbolethon náhle začal znovu vynořovat u sportovců (americká dráhová cyklistka Tammy Thomasová v roce 2002). Vzhledem k novým antidopingovým testům však brzy poté zmizel a byl nahrazen rafinovanějším tetrahydrogestrinonem (THG). Podle Charlie Francise, někdejšího trenéra Bena Johnsona, byl norbolethon široce zneužívaným dopingem na OH v Sydney 2000.

Jedná se o orální, 17-alkylovaný (ethylovaný) derivát nandrolonu s další ethylovou skupinou (C2H5) na 13. uhlíku, který se v klinických testech ukázal být efektivní už ve velmi nízkých dávkách (7,5 mg/den). Ačkoli by jeho účinky měly připomínat nandrolon (s větší zátěží na játra), je faktem, že o nich neexistují žádné podrobné informace. Předpokládá se, že vlivem 17-ethylace se norbolethon mění na středně silný estrogen a má zřejmě i středně silně progestagenní účinky. Působením 5-alfa reduktázy se pravděpodobně mění na málo potentní androgen, podobně jako nandrolon. V dávkách 10 mg/den sice nevykazoval žádnou zvláštní hepatotoxicitu, nicméně pokusy na zvířatech naznačují, že nemusí být na játra zrovna nejšetrnější látkou.

NORETHANDROLON

Anabolický/androgenní poměr: 100-200:22-55

Orální 17-alkylovaný (ethylovaný) derivát nandrolonu. Poprvé byl popsán roku 1954 a distribuován firmou Searle pod názvem Nilevar. Od svého "mateřského" steroidu se liší hlavně silnějšími estrogenními účinky, které se projevují silným zavodněním. Z toho důvodu byla jeho výroba postupně opuštěna ve prospěch mnohem výhodnějšího oxandrolonu. Podobně jako nandrolon se působením 5-alfa reduktázy mění na méně androgenní dihydronorethandrolon. Zvážit je i nutno eventuelní jaterní toxicitu při dlouhodobém užívání.

NORMETHANDROLON

methylnandrolon, methylnortestosteron

Anabolický/androgenní poměr: 325-580:110-125

Orální 17-alkylovaný (methylovaný) derivát nandrolonu. Popsán byl v roce 1954 a poté vyráběn firmou Organon pod názvem Orgasteron.

Ačkoli jeho terapeutický index je příznivý, nejedná se o nijak populární steroid, protože má výrazné estrogenní a silné progestagenní účinky, takže způsobuje neestetické zavodnění a gynekomastii. Z toho důvodu nebyl nikdy populární a brzy zmizel z trhu.

Oxandrolon

5 alpha-androstan-2-oxa-17 alpha-methyl-17 beta-ol-3-one



Anabolický/androgenní poměr: 322-630:24

Poločas rozpadu: 8-12 hodin

Oxandrolon je velmi populární steroid. Firma Searle ho uvedla na americký trh pod označením Anavar v roce 1964. Oxandrolon požíval po dvě desetiletí velkou popularitu, dokud nebyla jeho produkce zastavena (1.6.1989). Dnes je oxandrolon legálně vyráběn jen v několika zemích, a to pouze ve formě tablet s velmi nízkým obsahem účinné látky.

Strukturálně jde o 17-alkylovaný derivát DHT, který je mezi steroidy unikátní substitucí (nahrazením) 2. uhlíku na A-kruhu kyslíkem (O). Tato drobná chemická změna zabraňuje aromatizaci a celkově činí z oxandrolonu jeden z nejméně androgenních steroidů s minimálními vedlejšími účinky.

Anabolické účinky: Oxandrolon není vhodný pro nabírání objemů, spíše pro sílu a svalovou tvrdost, neboť podporuje myofibrilární hypertrofii a stimuluje zásoby kreatinfosfátu. Někteří powerlifteři tvrdí, že jde o steroid číslo 1 pro nabírání síly bez zvyšování tělesné hmotnosti a nadměrné retence vody. Rozvoj svalové hmoty postupuje pomalu, ale jedná se o vysoce kvalitní svalovinu. Oxandrolon je proto široce používán powerliftery, kteří chtějí zvýšit sílu, ale zůstat ve své hmotnostní kategorii. Je rovněž dobrou volbou pro při rýsování, kdy není účelem přibírání váhy. Je oceňován jako velmi dobrý "spalovač tuku". Často je možno vidět řadu kulturistů užívajících oxandrolon dva měsíce před soutěží. Je též doporučován při stavech katabolismu či ztrátě aktivní tělesné hmoty související s AIDS, rakovinou, osteoporózou a hepatitidou.

Názory na anabolické účinky oxandrolonu jsou ovlivněny jeho nízkou koncentrací v tabletách a vysokou cenou, která znesnadňuje užívání vysokých dávek. Sportovci často užívají jen cca 20 mg denně, což je ve srovnání s dávkami u jiných steroidů velmi málo. Pro dostatečný účinek se přitom doporučuje 40-80 mg/den.

Vedlejší účinky: Výzkumy ukazují, že oxandrolon je orální steroid s velmi nízkými vedlejšími účinky. Zprávy o škodlivých efektech jsou velmi vzácné. Ačkoli je 17-alkylován, je ve srovnání s jinými tabletovými steroidy výjimečně bezpečný. Souvisí to zjevně s jeho unikátním způsobem metabolismu v těle. Jedna studie např. ukázala, že oxandrolon dosahuje pouze 28% hepatotoxicity fluoxymesteronu. Další nedávná studie u pacientů s HIV naznačuje, že dávky 20 mg/den nezvyšují ani po 12 týdnech aktivity jaterních enzymů AST a ALT. Teprve dávka 40 mg/den se projevila jejich nárůstem o cca 30-50% a dávka 80 mg o 50-100%. Oxandrolon by tedy teoreticky bylo možno v nižších dávkách užívat delší dobu než jiné 17-alkylované steroidy. Do úvahy je však nutno vzít jeho výrazný vliv na snížení krevních hladin "hodného" HDL cholesterolu. Výše zmíněná studie u HIV pacientů ukázala, že 20 mg oxandrolonu/den je po 12 týdnech schopno snížit HDL cholesterol o 30%, 40 mg/den o 33% a 80 mg/den o 50%. Koncentrace LDL naopak stouply zhruba o třetinu u pacientů užívajících 40 a 80 mg/den.

Protože oxandrolon je derivátem dihydrotestosteronu, vůbec nearomatizuje a nezpůsobuje tedy měkký vzhled svalstva, odulý vzhled nebo gynekomastii u mužů. Také androgenní efekty jsou minimální, a to i u citlivých jedinců. Lze říci, že v běžných dávkách nemá oxandrolon prakticky žádné viditelné vedlejší účinky. Protože neprodukuje náhlé přírustky svalstva, je vhodný pro uživatele s potenciálním rizikem vyššího krevního tlaku. Oxandrolon může někdy způsobovat nadýmání a zvracení, pokud je podáván s jídlem. Někteří uživatelé též uvádějí nevolnost, pokud užívají oxandrolon samostatně.

Užívání tohoto slabého androgenu je celkem rozšířené u žen. U žen požívajících 5 mg oxandrolon denně nebyly pozorovány téměř žádné známky maskulinizace. Většina žen začíná na jedné tabletě denně a dávky zvyšuje až na 3 tablety. Dávka 5 mg se ukázala být jako optimální. Prvními známkami virilizace je zvýšené ochlupení, zhrubnutí hlasu, akné, zmenšené libido či zvětšení klitorisu. Pokud se některý z těchto příznaků vyskytne, ženy by měly užívání oxandrolon okamžitě ukončit.

Je často uváděno, že oxandrolon ani ve vysokých dávkách nezpůsobuje potlačení přirozených hladin androgenů, nicméně tato informace se nezakládá na pravdě. Jako každý steroid snižuje hladinu tělesného testosteronu, ačkoli v menší míře než u jiných steroidů. Dvanáct týdnů na 20-40 mg/den může vést k cca 45% redukci tělesného testosteronu. Při užívání 80 mg/den za stejnou dobu klesl tělesný testosteron o 66%!

Dávkování: Sportovci berou 20-80 mg denně ve 2-3 dávkách. Protože optimálních přírůstků je dosahováno až při dávkování 40-80 mg denně (což vyjde velmi draho), oxandrolon se především používá v nižších dávkách jako zkvalitňující látka do směsí. Zajímavé však je, že podle anekdotických zkušenosti není užívání vysokého množství oxandrolonu nijak nutné; účinek se totiž zvyšuje s rostoucí délkou cyklu, takže i při relativně nízkých dávkách 20-30 mg denně lze dosáhnout velmi slušných výsledků, pokud cyklus trvá aspoň 8 týdnů. Ženám se nedoporučuje více než 6 tablet denně. Při dávkách 10-15 mg se u žen objevují maskulinizující tendence pouze vzácně.

Ačkoli oxandrolon sám o sobě neprodukuje velké přírůstky svalstva, může zvýšit efekt jiných steroidů. Může být výborný ve spojení s vysoce androgenními steroidy typu Dianabolu nebo testosteronu. Ve spojení s jinými nearomatizujícími steroidy (stanozolol, methenolon) je vhodný na sílu a tvrdost svalstva. Pokud je požadován objem, ale uživatel nemiluje injekce, může se kombinovat s nízkými dávkami oxymetholonu (25-50 mg/den) či Dianabolu (10-20 mg/den). K oxymetholonu je však všeobecně lepší používat injekční steroidy, neboť přidání orálních dramaticky zvyšuje jeho jaterní toxicitu.

Oxandrolon je vzhledem ke své bezpečnosti zvláště vhodný pro atlety nad 40 let. U těch se doporučuje kombinace 25 mg oxandrolonu s orálním testosteronem (Andriol, Undestor; v dávce kolem 240-280 mg denně). Totéž i u steroidových nováčků. Orální testosteron je však obecně dost slabý.

OXYMESTERON

methylhydroxytestosteron

Anabolický/androgenní poměr: 330:50

Potentní 17-alkylovaný derivát hydroxytestosteronu. Vyvinut byl už v roce 1956 a v 60. letech se komerčně vyráběl nejčastěji pod názvem Oranabol. Nedosáhl však dostatečného komerčního úspěchu a byl stažen z trhu. V současnosti (2009) se na černém trhu nevyskytuje.

Jedná se o orální, nearomatizující steroid, který by teoreticky mohl mít i antiestrogenní účinky (podobně jako hydroxytestosteron). Nereaguje s 5-alfa reduktázou. Soudě podle provedených klinických testů, oxymesteron vykazuje o něco nižší hepatotoxicitu než Dianabol. Doporučované dávkování je cca 20-40 mg/den.

Oxymetholon

17 beta-hydroxy-2-hydroxymethylene-17alpha-methyl-5 alpha-androstan-3-one

Anabolický/androgenní poměr: 320:45

Derivát DHT, nejsilnější z běžně užívaných steroidů. Působí non-receptorovým způsobem (steroid II. typu). Začal být vyráběn v roce 1960 firmou Syntex pod názvem Anadrol (což je také jeho běžné slangové označení). Na černém trhu je k dostání i pod jinými názvy (Anapolon, Androlic). Vzhledem ke svému výjimečnému efektu na zvyšování koncentrace červených krvinek se v lékařství používal k léčbě anémie. Na začátku 90. let byl vytlačen jinými bezpečnějšími drogami a jeho výroba byla v řadě zemí zastavena. Na konci 90. let ovšem našel opět medicínské využití v terapii pacientů s virem HIV.

Anabolické účinky: Vysoké anabolické vlastnosti dávají oxymetholonu neobyčejný potenciál pro dramatický nárůst svalstva a síly. Přírůstky až 5 kg během pouhých dvou týdnů nejsou vzácností. Protože oxymetholon podporuje i tvorbu červených krvinek, vyvolává také pocit enormního napumpování svalů. Značná část nabytých kilogramů však sestává ze zadržené vody a tukových vrstev, takže po skončení cyklu je možno očekávat dramatický pokles hmotnosti.

Vedlejší účinky: Navzdory nízkému androgennímu indexu jsou u lidí překvapivě silné. Vzhledem k tomu, že je 17-alkylován, je silně toxický na játra a při dlouhodobém užívání vysokých dávek může způsobit jejich těžké poškození, a to i přes používání ochranných látek. Kombinace s jinými 17-alkylovanými steroidy jsou tudíž značně rizikové. Ačkoli oxymetholon nereaguje s 5-alfa reduktázou, v těle může být metabolizován na velmi potentní androgen methyldihydrotestosteron (mestanolon), což vysvětluje častý výskyt silného akné a padání vlasů. Po vysazení je rovněž dobré zkontrolovat funkci ledvin. Oxymetholon nearomatizuje na estrogeny ani se ve zvýšené míře nemění na progesteron (jak se dříve předpokládalo), nicméně přesto vyvolává extrémně silnou retenci vody, vysoký krevní tlak a silnou gynekomastii. Spekuluje se, že oxymetholon ve skutečnosti sám reaguje s estrogenovými receptory (snad díky přítomnosti hydroxylové skupiny OH), takže místo antiaromatáz (Cytadren, anastrozol/Arimidex) je nutno použít blokátory estrogenových receptorů (tamoxifen/Nolvadex, Clomid). Uživatelé této drogy udávají také nepříjemné pocity podobné nachlazení, žaludeční bolesti a jiné problémy. Dokumentovány jsou i problémy s krevní glukózou podobné diabetu. Riziko představuje i zatížení ledvin.

Toxicita oxymetholonu je však předmětem debat; sportovní dávky jsou totiž dosti vysoké (50-100 mg/den) a terapeutické dávky bývají ještě silnější (většinou 50-150 mg), takže nezřídkavé případy škodlivého efektu nemusejí být nijak překvapivé. Při dlouhodobém příjmu vysokých dávek (až 400 mg denně) byla dokonce zaznamenána souvislost se vznikem rakoviny jater. První studie, která zkoumala jaterní toxicitu oxymetholonu u pacientů trpících AIDS, zjistila negativní efekt v dávkování 40 a 80 mg, avšak ne v dávkách 20 mg denně. (Zjišťování jaterní toxicity steroidů je však doposud všeobecně problematické, neboť se dedukuje na základě reakcí steroidu s určitými druhy enzymů a jejich následné koncentrace.) W. Llewellyn cituje ve své knize Anabolics 2006 další zajímavou studii, která popisuje vedlejší účinky oxymetholonu na skupinu starších mužů (65-80 let), kteří po dobu 12 týdnů užívala 50 nebo 100 mg oxymetholonu denně. Ukázalo se, že oxymetholon u obou skupin značně snížil hladiny HDL cholesterolu, ovšem zatížení jater (poměřované aktivitou jaterních enzymů AST a ALT) se projevilo kupodivu jen ve skupině užívající 100 mg/den, a ani v tomto případě nebylo nijak dramatické.

Další studie u pacientů s AIDS dokládají, že k dosažení dobrého efektu je možno užívat i menší dávky. Jedna studie prý ukázala, že i ženy nemocné AIDS užívající 25 mg oxymetholonu denně nezaznamenaly nijak silné androgenní účinky. V posledních studiích se také objevují názory, že silná gynekomastie tradičně připisovaná účinkům oxymetholonu je hlavně způsobována kombinací s testosteronem a rychle ustupuje, pokud je testosteron vysazen.

Doporučené dávkování je nezvykle vysoké, 50-100 mg denně. Terapeutické dávky jsou kupodivu ještě vyšší (až 400 mg). Uživatelé Anadrolu většinou začínají na 50 mg denně a pokračují až po 150 mg. Cykly by měly být krátké, maximálně 4-6 týdnů (raději však pouze 2-3 týdny). Protože však oxymetholon způsobuje výrazné snížení hladiny přirozených androgenů, po vysazení se naprostá většina přírůstků ztratí. Kvalitní PCT je tudíž naprostou nutností.

Sportovci užívají oxymetholon především jako "startovací" drogu na začátku injekčních cyklů, jejichž účinek je pomalý (např. s testosteronem, nandrolonem, methenolonem, boldenonem). Samostatné užívání oxymetholonu nemá valného smyslu, protože výsledky jsou obtížně udržitelné.

Stanozolol

17 alfa-metyl-5alfa-androstano [3,2-c] pyrazol-17 beta-ol

Anabolický/androgenní poměr: 330:30

Stanozolol je dobře znám pod obchodním názvem Winstrol. Je to 17-alkylovaný steroid II. (non-receptorového) typu dostupný převážně v orální, ale také veterinární injekční formě (Winstrol V v USA a Winstrol Depot v Evropě). V lékařské praxi se užívá proti angioedému (alergickému ekzému). První zprávy o něm pocházejí z roku 1959 a záhy se mu dostalo širokého rozšíření ve sportu i v lékařství.

Anabolické účinky: Vcelku lze říci, že stanozolol je jakousi béčkovou náhradou oxandrolonu. Vyvolává sice nevelké, nicméně solidní a poměrně trvalé přírůstky svaloviny sprovázené velkým přírůstkem síly. Mezi sportovci stanozolol užívají především siloví atleti, skokani a sprinteři.

U kulturistů je to oblíbená droga pro rýsování s methenolonem, boldenonem či trenbolonem. Ve spojení s testosteronem může být velmi efektivní na sílu i objemy. V porovnání s ostatními steroidy vykazuje velmi dobrý protikatabolický efekt (inhibice účinků kortizolu). Při terapii s pacienty postiženými AIDS docházelo k výrazným přírůstkům váhy již při dávkách 6-12 mg orálního Winstrolu denně.

Vedlejší účinky: Chemicky je stanozolol derivátem DHT (dihydrotestosteronu), resp. oxymetholonu. Udává se, že má relativně nízké androgenní účinky, nicméně ve skutečnosti je mnohem více androgenní než např. oxandrolon. Vzhledem ke své struktuře není schopen aromatizace. Dokonce se tvrdí, že blokuje tvorbu estrogenů působením jiných steroidů, s nimiž je kombinován. Jsou rovněž udávány jeho učínky antiprogestagenické, tj. blokace tvorby progesteronu, což je přínosné např. při kombinacích s nandrolonem. Známý je nicméně negativní efekt stanozololu na poměr HDL/LDL cholesterolu. Dokonce i velmi nízká dávka 6 mg/den byla po 6 týdnech schopna snížit HDL o 33% a zvýšit LDL o 29%. Studie neprokázaly negativní účinek stanozololu na játra v terapeutických dávkách. Dokonce ani po 27 týdnech užívání stanozololu v dávce 12 mg/den nebylo možno detekovat žádné signifikantní změny v hodnotách jaterních enzymů. Mezi kulturisty je ale stanozolol v tomto směru považován za středně toxický. Někteří uživatelé udávají problémy s jaterními testy při dávkách kolem 50 mg denně. Stanozolol je navzdory běžně rozšířeným představám poměrně výrazně supresívní steroid; i pouhých 10 mg/den snížilo po 14 dnech endogenní testosteron u zdravých mladých mužů v průměru o 55%.

Zmínit lze rovněž nezřídkavé anekdotické zprávy o rapidní ztrátě vlasů na počátku kúry se stanozololem. Mezi řadou zahraničních uživatelů má dokonce stanozolol v tomto směru pověst nejhoršího steroidu. Popisované projevy ovšem daleko spíše než androgenní alopecii připomínají telogenní effluvium (náhlou, celoplošnou ztrátu vlasů způsobenou stresovými vlivy, která je obvykle po několika měsících reverzibilní, tj. vratná). Lze tedy vyslovit domněnku, že příčinou v tomto případě není androgenicita stanozololu, jako spíš hormonální šok, popřípadě kombinace s koňskými dávkami jiných potentních steroidů (zejména testosteronu). V této souvislosti je vhodné upozornit na výjimečnou schopnost stanozololu snižovat krevní koncentraci SHBG (sex hormone-binding globulin), což vede k růstu hladin volného testosteronu i jiných steroidních hormonů v těle a tedy i ke zvýšení anabolického efektu - samozřejmě i se všemi negativními důsledky.

Dávkování: Obvyklé dávky jsou 30-50 mg denně orálně nebo 100-300 mg týdně injekčně každý druhý den. Jsou známy případy sportovců, kteří brali 100 mg/den a zmiňují se o znatelném účinku těchto dávek na objem svalové hmoty. Toto dávkování však ze zdravotního hlediska nelze doporučit.

Veterinární injekční forma stanozololu je považována za účinnější než orální, avšak jedná se o vodný roztok, jehož aplikace je velmi bolestivá. Řada atletů tudíž injekční stanozolol raději pije (před užitím protřepat, protože bílá mléčná vrstva stanozololu je usazena na dně!). Orálním užíváním injekční verze se přitom účinnost nemění, protože injekční stanozolol je stejně jako tablety 17-alkylován. Ženy užívají stanozolol poměrně často, nicméně přesto se u nich mohou objevit virilizační efekty i při nízkém dávkování (4-8 mg denně v tabletách).

Z důvodu menší úrovně hepatotoxicity než např. u Dianabolu je možno stanozolol užívat až cca 8 týdnů. Vzhledem k dramatickému rozhození hodnot krevních lipidů však není stanozolol rozhodně vhodný k častému a/nebo dlouhodobému užívání. Při vyšších dávkách (50 mg) je bezpochyby lepší zkrátit cyklus na 6 týdnů.

Metabolity stanozololu je v současnosti možno detekovat až 5 měsíců od posledního užití.

O účinnosti stanozololu si lze udělat představu na základě těchto fotografií mladého muže, který absolvoval tři 6-týdenní kúry na dávkách 50 mg denně (podle http://www.sfd.pl/winstrol::efekty-t232853.html)

Před 1. kúrou

Po 1. kúře

Po 2. kúře

Po 3. kúře

Derivátem stanozololu je androisoxazol (Neo-Ponden). Jedná se o potentní, nízce androgenní steroid (terapeutický index 155:22), popsaný v roce 1961. Byl komerčně produkován jen asi 10 let a poté stažen z trhu, navzdory tomu, že jeho kvality byly velmi dobré. Byl dokonce úspěšně klinicky testován u žen a dětí v dávkách 0.2 mg/kg těl. hmotnosti. V současnosti (2009) není dostupný ani na černém trhu.

Orální, nealkylovanou formou stanozololu je prostanozol (demethylstanozolol tetrahydropyranyl).U tohoto steroidu byl místo methylové skupiny na 17. uhlíku připojen ether, což zvyšuje rozpustnost v tucích. Jedná se o novou látku, která byla v roce 2005 uvedena na americký trh jako sportovní suplement, ale záhy stažena z prodeje. Předpokládá se, že jeho anabolický efekt je o něco slabší než u stanozololu. Účinné dávkování začíná vzhledem k nižší biodostupnosti na 100-150 mg/den.

Tetrahydrogestrinon (THG)

13β-17α-Diethyl-17β-hydroxygon-4,9,11- trien-3-on

Jedná se v podstatě o 17-ethylovaný 13b-ethyl-17a-methyl, steroid patentovaný francouzskou firmou Roussel-UCLAF v roce 1969. Chemicky je THG odvozen od gestrinonu, což je slabý androgen, jenž se v lékařství používá jako antiprogestin (působí proti aktivitě progesteronu). Svojí chemickou strukturou připomíná THG také norbolethon a methyltrienolon (orální trenbolon).

Poprvé se THG vynořil v roce 2004 v souvislosti s aférou kolem suplementové firmy BALCO, která vyráběla nezjistitelné steroidy pro potřeby sportovců jako Marion Jonesová či Tim Montgomery. Vzorek s tímto steroidem byl tehdy zaslán do antidopingové laboratoře trenérem Trevorem Grahamem, který údajně těžce nesl neúspěch svých atletů tváří v tvář supermanům běhajícím na THG.

Sprinter Tim Montgomery údajně THG popisoval jako neobyčejně silný steroid, který je pro své extrémně silné progestagenní účinky schopný masívního zavodnění a je tedy vhodný spíše pro kulturisty než pro lehké atlety. Vzhledem k 17-alkylaci a chemické struktuře je nutno počítat i s výraznou hepatotoxicitou. Mimořádné progestagenní účinky předpokládají také mimořádný vliv na potlačení endogenního testosteronu. Účinné dávkování bude nízké, v řádu několika málo miligramů, podobně jako u methyltrienolonu.

THIOMESTERON

Anabolický/androgenní poměr: 456:61

Poněkud obskurní derivát methyltestosteronu vyvinutý v roce 1964 firmou E. Merck AG. Krátce byl komerčně vyráběn v Německu a poté hlavně ve Švédsku a Španělsku. Byl syntetizován přidáním dvou thioacetylových skupin na 1. a 7. uhlík, což vedlo k inhibici aromatizace a bránilo redukci 5-alfa reduktázou. Vynikal velmi dobrým terapeutickým indexem, ale vzhledem ke svému časově i geograficky omezenému rozšíření nebyl nikdy otestován sportovci. Je proto opředen řadou mýtů, které mu připisují poněkud nerealistické účinky. Dosud není ani vyráběn undergroundovými laboratořemi.

testosteron

4-androstene-3-one,17beta-ol



Testosteron je přirozeným mužským pohlavním hormonem a řada atletů jej také považuje za nejpřirozenější látku pro budování svalové hmoty. Účinky na vzrůst síly a tělesných objemů jsou velmi rychlé a dramatické. Po stránce anabolického efektu je testosteron zpravidla řazen na pomyslné čtvrté místo za oxymetholonem, Dianabolem a trenbolonem.

Testosteron je v těle syntetizován z cholesterolu, a to v množství asi 6-7 mg denně. Z toho cca 90-95% připadá na produkci ve varlatech a zbytek na játra a kůru nadledvin. Část testosteronu v krvi je vázána na SHBG (sex hormone binding globulin), část volně cirkuluje. Průměrná koncentrace celkového krevního testosteronu u mladých mužů je zhruba 550 ng/L, nicméně značně kolísá v průběhu dne (kolem 720 ng/L po probuzení, kolem 430 ng/L večer). V kůži a tukové tkáni je testosteron pomocí enzymu 5-alfa reduktáza redukován na vysoce androgenní DHT (dihydrotestosteron) a ženský hormon estradiol. U zdravých mužů činí poměr testosteronu a DHT v krvi asi 10:1. Krevní koncentrace testosteronu pozvolna klesají po 30. roce věku, a to zvláště koncentrace volného tesosteronu. Krevní hladiny pod 200 ng/L se označují jako hypogonadismus a přinášejí celou řadu negativních zdravotních dopadů (zvýšené ukládání tuku, neplodnost, poruchy erekce, zvýšenou koncentraci "špatného" LDL cholesterolu aj.).

Zdravé ženy před menopauzou produkují jen asi 0,3 mg testosteronu denně, z čehož polovina připadá na produkci v nadledvinách a zbylá polovina na vaječníky. Krevní koncentrace testosteronu u žen nepřesahuje 30 ng/L.

Injekční testosterony

Jedná se o samostatné testosteronové estery nebo směsi esterů, které se postupně uvolňují z místa vpichu. Nejznámější esterovou směsí je Sustanon 250. Tento injekční, olejový steroid se vyrábí v 1 cc ampulích obsahujících 250 mg směs čtyř rozdílných testosteronových esterů (propionát 30 mg, fenylpropionát 60 mg, isokaproát 60mg, dekanoát 100 mg). Směs těchto testosteronů, které mají různě dlouhou rychlost a dobu účinku, se průběžně uvolňuje z místa vpichu, takže zůstává v těle aktivní až 1 měsíc. Výsledky jsou prakticky okamžité, neboť propionát začne působit už po 3 hodinách.

Testosteron propionát: zůstává aktivní 3-4 dny

Testosteron fenylpropionát: zůstává aktivní 1-3 týdny

Testosteron isokaproát: zůstává aktivní 1-3 týdny

Testosteron dekanoát: zůstává aktivní 2-4 týdny

Jako jiné testosterony je Sustanon androgenní steroid s výrazným anabolickým efektem. Proto je užíván na zvýšení síly i objemů svalstva, ale obecně není vhodný pro předsoutěžní období z důvodu jisté retence vody. Přibírání svalové hmoty a síly je velmi rychlé. Steroidoví nováčci mohou očekávat přírůstky kolem 20 liber (9 kg) během pár měsíců při dávkách 250 mg týdně. Pokročilejší atleti ovšem potřebují vyšší dávky.

Testosteron enanthát a testosteron cypionát jsou pomalé estery aktivní cca 2-4 týdny.

Dávkování: Obvyklé dávkování testosteronových esterů se pohybuje mezi 250-1000 mg týdně. Stejně jako u jiných esterifikovaných steroidů platí, že je třeba brát v úvahu hmotnost esteru. Např. testosteron propionát je tvořen esterem ze 17%, enantát z 28%, cypionát z 30% a undekanoát dokonce z 37%.

Výhodou smíšených esterů typu Sustanonu je fakt, že jsou účinné po dlouhou dobu. Obvykle bývají aplikovány v týdenních intervalech, aby se zabránilo kolísání hladin krevního testosteronu. Krátké estery typu propionátu účinkují rychleji a umožňují také pohotovější vysazení při eventuelním nástupu nepříjemných vedlejších účinků; jejich nevýhodou je však nutnost častější aplikace.

Vedlejší účinky: Řada vedlejších účinků se projevuje díky konverzi testosteronu na mnohem potentnější androgen dihydrotestosteron (DHT). Na kůži se to projevuje androgenně podmíněným padáním vlasů a silným akné. Přeměna nadměrně cirkulujícího testosteronu na ženské pohlavní hormony estrogeny vede k silnému zavodnění organismu a výskytu gynekomastie. Problémem při vysokých dávkách může být i zvětšení prostaty, které vede k problémům s vyměšováním moči (notoricky dobře dokumentováno u sovětských vzpěračů v 50. letech). Proto je moudré užít antiestrogeny (Nolvadex či Proviron) či prostředky zabraňující konverzi testosteronu na DHT (finasterid, dutasterid). Ženy udávají nepravidelnou menstruaci, zvýšené ochlupení, zvětšení klitorisu aj. Po kúře s testosteronem se může vyskytnout i impotence vlivem silného potlačení tvorby tělesného testosteronu, takže na konci cyklu je vhodné užít HCG. Po aplikaci injekce jsou často popisovány pocity podobné nachlazení, které po několika dnech vymizí.

Udává se, že zvyšování dávek až do 1000 mg týdně nevede k markantnímu nárůstu vedlejších účinků, ovšem rozdíly v anabolickém efektu jsou výrazné. Dávky vyšší než 1000 mg týdně už nejsou považovány za smysluplné.

Dihydrotestosteron (DHT)

Orální testosterony

Undestor

Undestor (též Andriol) je orální testosteron produkovaný v kapslích naplněných olejem. Byl vyroben firmou Organon na počátku 80. let. Protože není 17-alkylován, nepředstavuje zátěž pro játra, ovšem vzhledem k tomu, že se značná část v těle rozkládá, jeho anabolický efekt je i ve vysokých dávkách zanedbatelný. Navíc existují značné individuální rozdíly ve schopnosti Undestor metabolizovat v těle. Používá se většinou pro povzbuzení sexuální chuti u starších mužů. Velmi nízké jsou také jeho vedlejší účinky. Pro viditelný efekt se doporučují dávky aspoň 240 mg denně, a to i vzhledem k tomu, že vlastní testosteron tvoří jen 63% hmotnosti testosteron undekanoátu (tj. 240 mg Undestoru=fakticky 151 mg testosteronu). I při výrazně vyšším dávkování ale není anabolický efekt Undestoru nijak výrazný.

Methyltestosteron

17alpha-methyl-4-androstene-3-one,17b-ol

Anabolický/androgenní poměr: 115-150:94-130

Methyltestosteron byl vůbec prvním orálním steroidem, který byl vyroben (1935). Je to v podstatě 17-alkylovaný testosteron. Jedná se tedy o dosti archaickou látku, která má navíc řadu vedlejších účinků. Vedle fluoxymesteronu a oxymetholonu je pokládán za jeden z nejškodlivějších steroidů. Ačkoli má menší sklony k aromatizaci než testosteron, metabolizuje na velice silný estrogen 17-alfa methylestradiol a riziko zavodnění a gynekomastie je u něj silnější než u injekčního testosteronu. Ve tkáních se navíc konvertuje na silně potentní androgen 17-methyl-dihydrotestosteron, což s sebou přináší všechna známá rizika včetně ztráty vlasů, akné apod. Při užívání vyšších dávek (>30 mg/den) po dobu delší než 6-8 týdnů může být velmi toxický na játra. Stejně jako u jiných orálních steroidů platí, že s délkou užívání a zvyšováním dávek je negativně ovlivňován krevní cholesterol. Na rozdíl od injekčních testosteronů, které mají neutrální nebo pozitivní vliv na hladiny "hodného" HDL cholesterolu, je methyltestosteron v dávce 20 mg/den schopen po 4 týdnech jeho hladiny snížit o 35% a naopak zvýšit LDL cholesterol o 30%. Methyltestosteron je také považován za látku silně povzbuzující agresivitu.

Jeho potenciál pro budování svalů je značný; efektivní dávka je cca 25-30 mg denně. Protože je však dosti toxický, sportovci raději volí Dianabol (methandrostenolon). Vcelku nemá užívání methyltestosteronu žádné racionální opodstatnění, protože na černém trhu se vyskytují přinejmenším stejně efektivní, a přitom mnohem šetrnější a levnější látky.

Methyltestosteron se vyrábí ponejvíce po 10 mg tabletách, ale vyskytují se i tablety s obsahem 5 a 25 mg. Česká verze se nazývá Agovirin (10 mg tablety).

Transdermální testosterony

Androderm

Transdermálně (náplastmi) aplikovaný testosteron, který se používá hlavně u starších mužů jako terapie "andropauzy" (negativních změn spojených s poklesem produkce tělesného testosteronu). Každá náplast obsahuje 12,2 mg testosteronu, z čehož se údajně vstřebá asi jen 2,5 mg. Běžně se užívají dvě náplasti denně pro celkovou dávku 5 mg.

Androgel

Transdermální gel s obsahem 1% testosteronu. Vyrábí se v baleních 2,5 g a 5 g (tedy s obsahem 25 mg a 50 mg testosteronu). Vstřebává se asi jen z 10%, ovšem vzestup testosteronových hladin v krvi nastává během pouhých 30 minut a přetrvává 24 hodin po aplikaci.

tRENBOLON

Anabolický/androgenní poměr: 500:500

Anabolické účinky: Neobyčejně silný injekční steroid, derivát nandrolonu. Trenbolon je považován po oxymetholonu a Dianabolu za třetí nejsilnější z běžně užívaných steroidů. Přitom má výjimečnou vlastnost v tom, že na rozdíl od jiných "objemových" steroidů nearomatizuje, takže buduje neobyčejně kvalitní objemy. Váže se mimořádně silně na androgenní receptory a má vliv na spalování tuku. Rovněž výrazně zvyšuje koncentraci růstového faktoru (IGF-1) ve svalu, což dále podporuje jeho anabolické vlastnosti.

Vedlejší účinky: Silný pozitivní efekt trenbolonu se bohužel pojí i s řadou nežádoucích účinků. Je vysoce androgenní a má silný vliv na potlačení hladin endogenního testosteronu. Ačkoli nearomatizuje, působí jako progestin, a při vysokém dávkování může být u citlivých jedinců problémem výskyt gynekomastie. Zmiňován je rovněž jeho vliv na zvyšování agresivity. Někteří jedinci udávají problémy s ledvinami, a to hlavně při kombinaci s jinými steroidy. Právě proto se ovšem souvislost těchto vedlejších účinků s trenbolonem zpochybňuje.

Estery: Trenbolon acetát (Finajet, Finaject, Finaplix) je z 13% tvořen rychlým esterem (acetátem). Jedná se o výhradně veterinární steroid, který je používán pro zvyšování jateční hmotnosti skotu před porážkou. Byl vyráběn ve formě 1,5 ml ampule se 76 mg esteru (=50 mg "čistého" trenbolonu). Aplikuje se 2-3krát týdně v celkové dávce alespoň 100-300 mg.

Pomalým esterem trenbolonu je cyklohexylmethylkarbonát (Parabolan). V těle zůstává aktivní cca 2 týdny. Je jediným esterem trenbolonu, který se využíval v lidské medicíně. Na černém trhu je k dispozici i trenbolon enanthát, který má podobně dlouhé působení.

Trenbolon acetát Trenbolon cyklohexylmethylkarbonát

Deriváty trenbolonu jsou methyltrienolon a dimethyltrienolon. V obou případech se jedná o neobyčejně silné, ale také extrémně toxické steroidy, které nebyly nikdy použity v lidské medicíně.


Boldenon (báze)	Boldenon undecylenát (equipoise) a quinbolon *(17-beta cyklopentenyl ether)*


Nandrolon (báze)	*Nandrolon fenylpropionát*	*Nandrolon dekanoát*


Před 1. kúrou	Po 1. kúře	Po 2. kúře	Po 3. kúře


Trenbolon acetát	Trenbolon cyklohexylmethylkarbonát