Vašíčkovci versus sísyfovci

Vašíčkovci versus sísyfovci: boj mezi vědou a pavědou?

Není nutno zdůrazňovat, že ne každý člověk v naší zemi je nakloněn alternativní medicíně a příbuzným oborům. Existují dokonce velmi bojovní jedinci, kteří se domnívají, že tyto oblasti náležejí do oblasti pavěd, nehodných zájmu seriózního vědce, a podle zahraničního vzoru si vytvořili vlastní "skeptický" spolek nazvaný Český spolek skeptiků Sísyfos. Jak stojí ve stanovách tohoto kroužku, jeho hlavním cílem je mýcení pavědeckých bludů a nevěrohodných léčebných metod, které údajně nemají žádný skutečný efekt. Protože sísyfovci zastávají názor, že mýcení této formy lidské hlouposti je nadlidským úkolem, zvolili si do názvu svého uskupení jméno proslulého dříče z řeckých bájí. Na druhé straně pomyslného pólu, ležícího v "alternativní" oblasti, pak stojí tzv. záhadologové, jedinci nadaní přebujelou fantazií a naprostou nesoudností v posuzování reality. Podle nejvýznačnějšího představitele tohoto fantazijního směru užívám pro tato individua označení vašíčkovci (pozor - neplést si s Vršovci) a pro jejich životní filosofii termín vašíčkismus.

Představme si nyní nejnadšenější příslušníky obou výše zmíněných táborů:

Hlavní představitelé sísyfovců:

(Pozn.: vynechávám jejich nesčetné tituly, které by stejně již nemusely být aktuální)

Věra Nosková, (dnes již bývalá) vůdkyně. V současnosti redaktorka vědecké přílohy Hospodářských novin. Své pozice obratně využívá k mediálním útokům proti pavědám. Pokud někde zahlédnete nějakou pavědu, okamžitě Věru informujte! Napíše o ní článek a zadupe ji do země!

Doc. Čeněk Zlatník je od září 2004 novým vůdcem spolku. Mezi svými kolegy obzvláště proslul kritikou tezí dr. Stanislava Grofa při příležitosti předání Bludných balvanů za rok 2000. O mentální bystrosti docenta Zlatníka se není třeba podrobněji rozepisovat; foto mnohé naznačuje.

MUDr. Jiří Heřt, bývalý vůdce, patolog. Jako vedoucí představitel v sobě zosobňuje všechny neduhy svých přívrženců. Jedná se o primitivní, ješitné individuum, které své oponenty okřikuje a vyhání z přednáškových sálů. Jeho myšlenkové pochody jsou pro mě zcela neuchopitelné. Intelektuální stagnace na úrovni roku cca 1750. Mezi pavědy řadí mj. též grafologii. Racionální komunikace je vzhledem k zoufalé osobnostní struktuře nemožná.

MUDr. Ivan David, psychiatr. Již na první pohled mdlé a ospalé individuum. Velmi nebezpečný představitel sísyfovců vzhledem ke kombinaci snížené inteligence a záludnosti. Pro sníženou chápavost je vedení intelektuální diskuse vyloučeno. Toto monstrum sedí (nebo alespoň sedělo) jako ropucha na prameni na funkci primáře v Psychiatrickém centru Praha. Z funkce ministra zdravotnictví bylo naštěstí brzy odstraněno, ještě než stačilo napáchat velké škody.

RNDr. Jiří Grygar, astrofyzik, představitel tzv. komediantského (kočko-psoidního) křídla sísyfovců, které se okázale vydává za věřící, ale přitom je nesmiřitelným nepřítelem alternativní medicíny a veškeré praktické spirituality. Ve svém tažení proti "pavědám" je Grygar neméně aktivní než jeho nejbojovnější kolegové. Ve spolku Sísyfos je uznávaným specialistou na UFO.

RNDr. Rudolf Zahradník, fyzikální chemik. Nejvýše postavený sísyfovec, předseda (dnes již prý pouze čestný) Akademie věd. Velmi útočný a nesmiřitelný bojovník proti "pavědám". Zvláštní charakteristika: nadprůměrný slovník expresivních výrazů při vědecké argumentaci ("svět iracionálna, pověr a výmyslů, bludy, slabomyslný podvod, absurdní podvod, sprostý a nemilosrdný kšeft, žvanění s vlněním a zářením, blábolení, odborná negramotnost").

RNDr. Vojta Mornstein, přednosta biofyzikálního ústavu LF MU v Brně. Vůdce brněnské odnože sísyfovců. Autor významného díla Utopený Archimédes (1999), výkladového slovníku pavědeckých termínů. Viz též Vojtovy www stránky: http://www.med.muni.cz/~vmornst/

Vojtu blíže neznám, nicméně soudě podle jeho literární protipavědecké činnosti patří mezi velmi bojovné a sarkastické aktivisty. Dříve jsem si myslel, že Vojta zemřel, ale podle jeho nedávného článku ve Zpravodaji kroužku Sísyfos žije!

Organizační struktura sísyfovců. V minulosti se v křesle vůdce sísyfů střídal dr. Heřt s dr. Davidem (dokonce jsem zaslechl, že tito dva jsou nějak spřízněni), poté je vystřídala novinářka Věra Nosková a od září 2004 v něm dříme (pravděpodobně doslova) docent Zlatník.

Předseda: doc. RNDr. Čeněk Zlatník, Karlovo nám. 14, Praha 2, 120 00 tel. 02/24 92 32 01
Místopředseda: Věra Nosková (novinářka), U studánky 18, Praha 7, 170 00, tel. 02/33380110
Místopředseda: Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc., 430 03 Chomutov, Bezručova 91, tel.: 0396/688401
Tajemník: Milan Kozdera

Kontakty se zahraničím: RNDr. Jiří Grygar, CSc., Fyzik. Ústav AV ČR, Na Slovance 2, Praha 8 Libeň 182 21, Tel. 02/6605 2660 zázn.
Internetové stránky sísyfovců: http://sisyfos.hyperlink.cz/sisyfos/

Charakteristika sísyfovců. Na rozdíl od první verze těchto stránek se zdržím hlubokomyslně sofistifikovaného náhledu do psychologie sísyfovců a popíšu jen stručně základní metody jejich práce. Protože fundamentem jejich činnosti jsou naučné protipavědecké přednášky, je celkem logické, abych začal u nich.

Přednášky a bojovné články sísyfovců mohou na lidi zcela nezasvěcené působit celkem erudovaně a efektně. Posluchači či čtenáři jsou obvykle zavaleni smrští přesvědčivých argumentů, které takřka nedovolují možnost pavědeckého výkladu. Musím se přiznat, že i mne například na přednášce dr. Heřta téměř zviklalo "definitivní a nezvratné" vyvrácení některých aspektů akupunktury, jelikož mě tento obor nezajímá a nemám s ním de facto žádné praktické zkušenosti. Principy "vědecké kritiky" sísyfovců se mi vyjasnily teprve tehdy, když se některý z nich pustil do oblastí mně důvěrně známých. V tomto případě jsem byl upřímně zděšen. V čem ale taková sísyfovská "vědecká kritika" vlastně spočívá?

Prvním předpokladem obvykle je, že sísyfovec, který vytáhne do boje proti nějaké pavědě, je o ní informován jen do té míry, aby mu nezačaly docházet některé souvislosti a s tím vyvstávaly i pochyby. Čím méně toho totiž víte, tím je to pro vás jasnější a jednoznačnější. Proto je zcela vyloučeno, abyste narazili na sísyfa, který má s kritizovaným oborem praktické zkušenosti. Když si od dotyčné pavědy vytvoříte takovýto přezíravý odstup, přistoupíte k bodu dvě, který spočívá v cíleném vyhledávání studií, které podpoří váš protipavědecký názor. Jinými slovy, vytáhnete si jen to, co se vám líbí a co se vám zrovna hodí do krámu. Obvykle to není tak obtížné. Nějaké negativní studie se vždycky najdou. Pochopitelně přitom musíte opominout všechny studie dokládající pravý opak. Ale to není žádný problém. Jedná se přece o pavědu, takže takové protichůdné studie stejně musely být založeny na špatné metodologii nebo došly ke zcela náhodným výsledkům. Pokud by snad bylo negativních studií málo, ani v takovém případě není nutné házet flintu do žita. Právě naopak. Stačí šikovná hra se slovíčky či "drobné úpravy" výsledků a z pozitivní studie je možno snadno vyrobit studii negativní. Stejně se nikdo nebude s jejím vyhledáváním obtěžovat. Na ilustraci této efektní metody uvádím citaci z článku ing. Pavla Šimana Věda kontra alternativní medicína, jenž si v úplném znění můžete přečíst na diskusním fóru stránky Václava Kňourka (v současnosti se však tento web zdá být již mrtvý) http://www.lfhk.cuni.cz/knourek/diskuse/d0001.htm.

Sisyfovské stanovisko k homeopatii

(...)

Za absolutní vrchol vědecké otrlosti považuji způsob uvedení jediné (!) citace jako jednoho z důvodů k odmítnutí homeopatie (všechny ostatní konkrétní důvody jsem již v tomto odstavečku diskutoval): "Podle dosud nejpodrobnější metaanalýzy 107 kontrolovaných klinických experimentů z posledních let (Kleijnen a kol.: Clinical trials of homeopathy, British Medical Journal 302, 1991) nejsou důkazy, potvrzující účinnost homeopatie, přesvědčivé a jsou nutné další studie. Ze všech těchto důvodů odmítáme homeopatii jako léčebnou metodu a z hlediska medicíny ji pokládáme za postup non lege artis". Nedalo mi to, citovanou publikaci jsem si vyhledal a zde velmi stručně uvádím její hlavní závěry. Z celkově statisticky zpracovaných 105 (nikoli tedy 107) klinických experimentů s interpretovatelnými výsledky (75 z nich bylo tzv. dvojitě slepých!) vykázalo 81 (tj. cca 76% !) pozitivní účinek homeopatické léčby ve srovnání s kontrolami (většinou s placebem) na hladině významnosti p<=0.05. Z 22 nejlépe metodologicky zpracovaných studií bylo potom 15 (tj. cca 68%) pozitivních. Autoři - rozhodně nepatřící podle některých formulací mezi homeopatické nadšence a znalce - v diskusi opatrně (ale dle mého správně, neboť setká-li se věda s něčím novým, nevyhovujícím zaběhnutým představám, je na místě nejvyšší opatrnost a skepticismus) mj. uvádí, že přes KLADNÝ výsledek zůstává v této oblasti ještě mnoho otázek a k vyjádření DEFINITIVNÍHO závěru je nutno provést další studie, tentokrát za přísně definovaných podmínek. Povšimněte si, prosím, zcela zásadního rozdílu této formulace od formulace sisyfovské a porovnejte to s originálem Kleijnenova článku. Tvrdím, že "skeptici" si v tomto případě zcela nehorázně přizpůsobili závěry jedné solidní vědecké práce tak, aby vyhovovaly jejich záměru a ukazovaly přesně naopak než původně - tedy jako důkaz neúčinnosti homeopatie - neboť na základě také této publikace docházejí k závěru, že homeopatie je postupem non lege artis. Nejspíše při onom zcela zásadním překrucování závěrů cizí vědecké práce doufali, že se nikdo neobtěžuje si Kleijnenův článek přečíst. Dr. Grygar v již citovaném příspěvku o vědecké metodě (http://www.fce.vutbr.cz/sisyfos/vedmetod.htm) říká, že vědec úmyslně upravující výsledky své práce spáchal smrtelný hřích a je za to potrestán tvrdým absolutním trestem - trvalou ztrátou důvěry. Jakým trestem by tedy měli být potrestáni autoři diskutovaného stanoviska k homeopatii, když úmyslně převracejí výsledky ne své, ale dokonce cizí vědecké práce? Toto byla, podle mne, zvláště výmluvná ukázka sisyfovské "vědecké" argumentace a její objektivity. Takto "čistě" tedy bojují naši ochránci čisté vědy, tedy vědy bez "iracionalit, pověr a výmyslů"!

(K tomuto tématu dále: http://www.lfhk.cuni.cz/knourek/diskuse/d0002.htm)

Pro sísyfovce nepředstavují tyto eskapády se slovíčky zjevně žádný morální problém. Na svých přednáškách totiž stejně mívají jen málo kvalitních oponentů, takže jejich snůšku hodnověrně působících polopravd a překrucenin nemůže nikdo uvést na pravou míru. Právě naopak. Dostává se jim halasného aplauzu od jejich důvěřivých příznivců-studentů. Pokud se přece jen nějaký odborník na kritizovanou pavědu vyskytne a uvede přednášejícího sísyfa do úzkých, nejlepším řešením je vyhnat ho ze sálu. To je běžná praxe např. u dr. Heřta, který tím řeší občasné nepříjemné situace během svých protipavědeckých kurzů. Například na svém protihomeopatickém kurzu v Praze roku 1998 vykázal dr. Heřt ze sálu homeopata, jenž se snažil argumentovat proti jeho výkladu (což je pochopitelné, protože dr. Heřt by neobstál, jelikož oboru nerozumí) a odůvodňoval to tím, že to jsou jeho přednášky a nějaký homeopat mu je nebude narušovat. Na následující přednášce názorně předvedl další ukázku vědeckého dialogu. Když ho totiž jeden z přítomných studentů upozornil na rozpory v jeho vysvětleních, po chvíli trapného ticha vyřešil situaci tím, že mu jednoduše odsekl: "Kladete hloupé otázky!" Po jeho předčasném odchodu jej pak označil za "fanatického mladíka". Myslím, že přednášky tohoto pána by bylo vhodné natočit a sestříhat, aby každý, kdo snad ještě má iluze o soudnosti nejvyšších představitelů sísyfovského spolku, rychle a jednou provždy vystřízlivěl.

Tím se současně dostáváme k náčrtu psychologického profilu většiny sísyfovců. Řadu z nich je možno označit za konformní, kožená, nepružná individua se značnou dávkou ješitnosti a přezíravosti. K těmto charakterovým vlastnostem se velmi družně pojí beznadějná zabedněnost, což je zvláště patrné u bývalého předsedy Heřta, jenž mezi pavědy dokonce řadí grafologii (ještě mu totiž nedošlo, že nepíše ruka, nýbrž mozek).

Kladivo na léčitele. Hlavním myšlenkovým produktem Sísyfů je kniha Alternativní medicína: možnosti a rizika. Tuto obdobu středověkého Kladiva na čarodějnice označil jeden známý léčitel-bylinkář za "bibli hlouposti", což je velmi výstižné. Každý ze sísyfů, účastných na tomto projektu, si zde přidělil svoji vlastní porci "pavěd", přičemž je zjevné, že někteří z nich se považují za odborníky v neuvěřitelném množství oborů najednou. Doktor Heřt mj. zpracoval (částečně s pomocí svých sísyfovských kolegů) kapitoly o akupunktuře, mikrosystémech, irisdiagnostice, homeopatii, parapsychologii, léčení vírou (kam je též řazena transpersonální psychologie), bylinkářství, chiropraxi, aromaterapii, léčení magnetismem... Pro sísyfovce-génia zcela rutinní záležitost. Ve skutečnosti je tato kniha už dnes zdrojem zcela výjimečné legrace.

Potenciálně zhoubný účinek této knihy ovšem spočívá v tom, že neinformovaný laik může být snadno zmasírován "přesvědčivou argumentací" a "nezvratnými důkazy" pánů MUDr. a RNDr., kteří, jak se zdá, někdy dokonce upřímně věří tomu, co říkají. K jednoznačnému odsouzení obvykle postačuje ukázka "vědecké negramotnosti" praktikanta této metody, která je efektně vypíchnuta z jeho knihy. O ostatní se již sísyfové nestarají.

Abych však sísyfům jen nekřivdil: jejich vyhraněný postoj k "pavědám" systematicky posiluje velké množství praštěných alternativců, kteří si nejsou schopni od věcí mezi nebem a zemí zachovat střízlivý odstup. Jsou to vašíčkovci.

Tzv. skeptická (protipavědecká) literatura:

Alternativní medicína -- její možnosti a rizika, kolektiv autorů -- GRADA/Avicenum, Praha 1995.
Autoři:
doc. MUDr. Anna Aujezdská, CSc., MUDr. Ivan David, CSc., prof. MUDr. Vladislav Eib, DrSc., MUDr. Růžená Goetzová, doc. MUDr. Milan Hadravský, CSc., prof. MUDr. Jiří Hert, DrSc., primář MUDr. Jan Hnízdil, doc. RNDr. Luděk Jahoda, CSc., prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., MUDr. Vladimír Křížek, DrSc., doc. RNDr. Luděk Pekárek, DrSc., doc. MUDr. Vladimír Resl, ing. Jiří Safanda, CSc., doc. RNDr. Zdeněk Zloch, CSc.

Zdeněk Kukal, Atlantis ve světle moderní vědy, Praha 1983

Zdeněk Kukal, Přírodní katastrofy, Praha 1983

Prof. MUDr. Otto Prokop, DrSc. a spolupracovníci, Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství, Avicenum 1984

Zdeněk Kukal, Záhada bermudského trojúhelníku. Fantazie a skutečnost, Praha 1985

Fyzika a sporné jevy, sborník ze semináře pořádaného fyzikálním oddělením pražské pobočky JCSMF v Alsovicich v červnu 1984, uspořádal doc. Dr. Libor Pátý, CSc., JCSMF Praha 1986

Zdeněk Kukal a Jaroslav Malina, Soumrak kouzelníků, Horizont, Praha 1987

Renata a Jaroslav Malinovi, Zasáhli mimozemšťané a katastrofy do vývoje lidstva? Profil, Ostrava 1988

Jeremej Parnov, Luciferův trůn, Svoboda, Praha 1989

Emil Kašpar, Populárně a vědecky o proutkaření, JCSMF, Praha 1994

Okultismus a věda, sborník překladu z časopisu Experientia, nakl. Stanislav Libovický, Praha 1994

Upozornění: Protože při čtení "skeptických" knih si nemůžete být vždy jisti, kdy autoři lžou a kdy mluví pravdu, doporučuji pečlivé dohledávání studií, na které odkazují.

Hlavní představitelé vašíčkovců:

PhDr. Arnošt Vašíček, vůdce. Svoji kariéru zahájil jako moderátor vcelku velmi zajímavého televizního cyklu o nevysvětlitelných zkušenostech s "nadpřirozenem". Znemožnil se však bezuzdným fantazírováním v jeho pokračování, nazvaném Záhadná planeta. Naprosto nekritický a naivní záhadolog. Propojováním pokřivených fakt se mj. snaží naznačit "možnou, i když nedokázanou" komunikaci mezi Polynésií, Skandinávií a Jížní Amerikou v době kamenné. Vršením výmyslů a nesmyslů se zařadil mezi světové špičky ve svém oboru.

Ivan Mackerle. Profesionální záhadolog, jehož životní touhou je objevení záhadného mongolského červa orgoje chorchoje. Intenzívní výzkum v Mongolsku je prozatím stále bezúspěšný. Červ stále uniká. V mezidobí mezi výpravami do Střední Asie studuje řady kamenů, odtažených ze středověkých polních mezí, a připisuje jim vyzařování blahodárné energie. Přesto je možno jej řadit k racionálnější větvi vašíčkovců.

Oproti chladným sísyfovcům v sobě vašíčkovci spojují nadšenou touhu po luštění záhad kombinovanou s nekritičností a bezbřehou naivitou. Protože množství záhad v našem světě nestačí jejich nadšení, podléhají nutkání si je uměle vyrábět a zcela nekriticky mixují fakta s báchorkami. Hodnověrnost svých zdrojů se neobtěžují podrobněji ověřovat, o snaze po hlubší informovanosti o oborech, které při konstrukci svých záhadologických teorií využívají, ani nemluvě.

Před časem se mi dostalo té cti, být poctěn dopisem od samotného Arnošta Vašíčka, jenž reagoval na moji kritiku jeho TV seriálu Planeta záhad:

Vážený pane,

Přečetl jsem si Vaši obžalobu zaslanou České televizi 17. února (1999), v níž mne obviňujete z "tragického zklamání soudně uvažujících diváků, kornatění tepen a šedivění vlasů vědců, nekriticky stmelených a seslátaných fantasmagorií" a dalších "fantazijních úletů", jimiž jsem podle Vás "prošpikoval seriál v míře doslova úděsné".

Nechci a ostatně ani nemohu s Vámi polemizovat, protože neuvádíte ani jednu konkrétní výtku k dílům, které byly v době od 9. ledna do doby napsání Vašeho dopisu vysílány. O Atlantidě nepadlo dosud v "Planetě záhad" ani slovo a tak dost dobře nechápu, proč se dožadujete změny názvu. Musíte si stěžovat na Platóna, z jehož díla, jak známo, celý mýtus i jméno království Atlantida pochází, a nikoli na mě. Théra je samozřejmě jednou z možností, ale Vaši neochvějnou jistotu by Vám mnozí mohli závidět. Jisté není ani přesné datum výbuchu, ale většinou se předpokládá, že šlo o 15. století př.n.l. a nikoli o rok 1628.

Co se týká Gótů, odvoláváte se na učebnice pro základní školy. Já jsem čerpal z osobních setkání s profesorem dr. Andrzejem Kokowskim DrSc., vedoucím katedry archeologie Univerzity M. C. Sklodowské v Lublinu, který je právem považován za jednoho z největších evropských odborníků na historii Gótů (v seriálu vysloví svůj názor). Do Polska a později na jih přitáhli Gótové zřejmě z Gotlandu, ale kde bylo jejich původní sídlo, je dodnes neznámo. Pokud mi v dopise radíte "Pane Vašíčku, brzděte!!!" (což je velmi podivné, když jste mi dopis neadresoval, ale polemizujete za mými zády), já Vás musím požádat: "Příšte, prosím, čtěte pozorněji." V ukázce netvdím, že Gótové přišli z Jižní Ameriky. Pouze se ptám, zda jsme "na stopě možného, i když nedokázaného spojení Gótů s jinými starověkými civilizacemi". To, že pohřební obřady z Maslomecze mají obdobu v Peru a na Kanárských ostrovech, je nesporný fakt. Pozůstatky kultury Sarmatů byly sice na daném místě nalezeny, nicméně skutečnost, že z více než 900 objevených kosterních pozůstatků jen pět patřilo mužům (starcům a malým chlapcům), je překvapující.

Svět, jak se zdá, je plný podivností, v nichž bychom marně hledali záchvěvy logiky anebo alespoň špetku zdravého rozumu. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Jednou z největších záhad, kterou se mi nedaří rozluštit, je, proč si stěžujete na knihu, kterou znáte pouze z krátké ukázky, a navíc tak činíte v televizi, která s ní nemá absolutně nic společného.

Arnošt Vašíček

Na úvod několik důležitých vysvětlení: Za prvé jsem při psaní tohoto dopisu do ČT vůbec nepředpokládal, že jej p. Vašíčkovi předají. Proto jsem v něm neuvedl žádné "konkrétní výtky", ani jiné důležité skutečnosti, na jejichž základě by pan Vašíček poznal, že se mýlí. Jeho knihu, na jejímž základě byl seriál natočen, jsem si už po několik týdnů příležitostně pročítal v brněnském knihkupectví Barvič & Novotný, takže jsem dobře věděl, co bude v seriálu následovat.

Z kapitoly o Atlantidě si toho po těch letech už mnoho nepamatuji, ale předpokládám, že tam tehdy A. Vašíček spekuloval o Lemuriích a podobných fiktivních zemích. V mém dopise jsem apeloval na racionální uchopení této uměle udržované pseudozáhady a vysvětloval jsem, že Platónova zpráva o Atlantidě je pouze popleteným egyptským záznamem o bojích Achajů s krétskými Mínojci (více k tomuto tématu viz zde). Proto jsem nabádal k tomu, aby bylo při pojmenovávání různých bájných zemí, lokalizovaných povětšinou k pobřeží Severní Ameriky (ale vynořujících se porůznu i jinde na naší planetě), jméno "Atlantida" vyloučeno, protože i kdyby nakrásně tyto paleolitické civilizace disponující lasery a nukleárními bombami existovaly, s Platónovou Atlantidou nemají nic společného a tudíž není důvodu, aby tento název nosily. Pan Vašíček se navíc neinformoval, že dnes již výbuch Théry datujeme do doby kolem roku 1630 př.Kr., a to na základě studia usazenin v severských ledovcích.

K problému Gótů a údajného výskytu Amazonek mezi nimi lze říct to, že antické zprávy nás skutečně informují o existenci samostatných oddílů žen v gótském vojsku v bojích s Římany koncem 3. století. Dál k tomu bohužel nemohu nic říci, protože si po několika letech už nepamatuji, co v seriálu a v knize stálo. V každém případě mi je však jasné, že p. Vašíčkovi není nic platná konzultace s "Andrzejem Kokowskim DrSc., vedoucím katedry archeologie Univerzity M. C. Sklodowské v Lublinu, který je právem považován za jednoho z největších evropských odborníků na historii Gótů", když oboru nerozumí a jeho slova poplete. Ve svém nedávném článku v časopise Květy se totiž k "maslomeczskému tématu" opět vrátil a na podporu svých názorů cituje historicky bezcennou Jordanovu pasáž o Amazonkách (Getica 56). Jeho "možná, i když nedokázaná" spojení Gótů s jihoamerickými kulturami snad není třeba komentovat. V podobném duchu mj. spojuje jiné starověké národy s Melanésany.

P. Vašíčkovi jsem hodlal odepsat, několikrát jsem měnil text a tón dopisu, ale nakonec jsem to dal k ledu. Když pozoruji aktivity p. Vašíčka v posledních letech, stejně je mi jasné, že můj dopis by měl stejný smysl jako dopis nějakému sísyfovci. P. Vašíček se tímto spřádáním záhad živí, dělá mu to radost a v zásadě tím nikoho nepoškozuje, takže není důvodu, abych s ním trávil čas zbytečnými hádkami. Jeho záhadologická činnost má však přeci jen jeden velmi negativní dopad: diskredituje totiž všechny ostatní obory "pavěd" (použijeme-li tento sísyfovský termín) a tím odrazuje od jejich hlubšího studia i ty, kteří by o ně jinak projevili zájem. Dá-li si totiž inteligentní člověk na misku vah tvrzení řadového sísyfovce a řadového vašíčkovce, obávám se, že si v naprosté většině případů vybere sísyfovce.

Spirituální stádia. Na základě svých zkušeností i zkušeností s jinými lidmi razím v poslední době teorii, která předpokládá několik stádií vývoje člověka, jenž se prakticky nebo alespoň dostatečně teoreticky dostane do kontaktu se spiritualitou či světem "záhadných jevů".

1. První stádium (tzv. stádium spirituální rekognoskace) je poměrně krátké a jedinec se v něm vyrovnává s dramatickou proměnou náhledu na podstatu světa.

2. Druhé stádium je tzv. stádium spirituálního zblbnutí, během nějž se jedinec v myšlenkách vzdaluje materiálnímu světu. Typické pro toto stádium je hlubokomyslné filosofování, květnaté vyjadřování a hltání spirituálních či záhadologických spisů, které je obvykle sprovázeno nekritičností a bezmeznou důvěrou k jakýmkoli předkládaným informacím. Odhaduji, že uprostřed tohoto stádia ustrne až 90% tzv. alternativců. A je až tragické, že řada těchto střelených individuí hoří touhou aktivně působit v médiích, kde zcela nevhodným způsobem prezentují (tj. diskreditují) závažná témata jako např. reinkarnace či bioenergetické jevy. Stádium spirituálního zblbnutí však není až to nejhorší; pokud je jedinec zcela nekritický, může pokročit až do stádia

3. spirituální retardace, kde už ztrácí kontakt s realitou a není schopen racionálně přemýšlet. Lidé typu dr. Vašíčka reprezentují mírnější formu tohoto stádia na hranici spirituálního zblbnutí. Tu "hard-core" formu, která nezřídka končí internací na psychiatrii, reprezentují lidé typu manželů Geljenových, kteří před lety v časopise Regenerace popisovali šokující dějiny Atlantidy zjevené prostřednictvím jasnovidců.

Podle mého názoru však existují kromě spirituální retardace ještě dvě cesty, kterými je možno se z fáze spirituálního zblbnutí ubírat. Na začátku obou obvykle stojí nějaká tvrdá zkušenost, která vrátí člověka na zem a přinutí ho rozumně přemýšlet. Může to být například černá magie, neodborně probuzená kundaliní či uvíznutí v podvodné sektě. Tou první možností, kterou mohou lidé na takový životní políček reagovat, může být obrat ke klasickému křesťanství spojený s opuštěním veškeré spirituální praxe:

4. tzv. církevně-křesťanské stádium. Podle mého názoru je to však jen cesta ke stagnaci a ustrnutí ve světě primitivních dogmat (pokud ne přímo krok zpět). Mnohem lepší možností je získat od všeho rozumný odstup a zapracovat spirituální zkušenosti do běžného života:

5. tzv. spirituálně-racionální stádium. Je to de facto návrat na pevnou zem, do biologické reality, ale s vědomím jejího spirituálního rozměru. Vypadá to jednoduše, ale pokud se podíváme na tzv. alternativní scénu, spočítali bychom takových lidí na prstech jedné ruky. Není totiž téměř alternativce, který by si své přednášky a články neokořenil nějakými přihlouplými výplody svých kolegů. Možná je to tím, že lidé ve spirituálně-racionálním stádiu nepociťují touhu se předvádět v médiích. To je však chyba, protože tím přenechávají prostor potřeštěncům, kteří jsou schopni zdiskreditovat i ty nejpřesvědčivější alternativní obory.